Životopisy >> Životopis Petera Toshe

Životopis Petera Toshe

Vydáno dne 21. 05. 2005 (8032 přečtení)
Zpěvák, muzikant, skladatel a rebel Peter Tosh byl součástí jamajské hudební scény jako zákládající člen The Wailers a také jako sólový umělec.

Peter ToshNarodil se jako Winston Hubert McIntosh 19. října 1944 v malé rolnické vesnici Grange Hill na Jamajce. Jako hodně mladých ostrovních teenagerů hledal lepší život, v 15 letech odešel z domova a zamířil do Kingstonu. Šel do podnájmu Joea Higgse, kde se setkal s dalšími mladými ctižádostivými lidmi, kteří chtěli pořádat music sessions pro místní teenagery. Mezi tyto mladé lidi patřili Bunny, Bob Marley a o mnoho mladší Junior Braithwaite, doprovodnými zpěváky byli Cherry Green a Beverly Kelso. Zpočátku se jmenovali The Teenagers než se nakonec dohodli na The Wailers.

Úspěch byl okamžitý, debutní singl "Simmer Down” se stal ihned hitem. Toshův talent neskončil pouze pěveckými schopnostmi, byl také výborný kytarista. Poprvé hrál v roce 1963 na singlu "I’m going home. Byl také talentovaný skladatel písniček, jako Bunny Livingston, který také pomohl kapele přežít, protože v roce 1966 odešel Bob Marley pracovat do USA. The Wailers, s odchodem Braithwaitea, Greena a Kelso zmenšeni na trio, pokračovali bez Marleyho. Během této doby zbylé duo doplněné o Constance "Dream" Walkera pokračovalo ve vydávání singlů jako The Wailers, Tosh nebo Livingston. Takto během příštího roku vznikly songy jako Hoot Nanny Hoot, The Jerk, cover verze calypso hitu Sira Lancelota "Shame and Scandal in the Family", R&B song "Making Love" a "It’s only Love" - duet s Ritou Marley, všechno pocházelo ze Studio One. "Rasta Shook Them Up" oslavoval jamajskou návštěvu Haile Selassie a také rudie song "The Toughest".

S Marleyho návratem The Wailers opustili Studio One a založili vlastní krátce žijící label Wail’n’Soul’M. Music sessions s producentem Bunny Lee nikam nevedla, i když mezi lety 69 a 70 vystřihli pro producenta několik instrumentálek a vydali je pod názvem Peter Touch. Tosh se nyní pokoušel naučit hrát melodicky. Výsledkem byly songy jako "Crimson Pirate", "Sun Valley", psychedelický "Pepper Seed", "The Return Of Al Capone", "Selassie Serenade" atd. Nicméně v roce 1971 udělal významné rozhodnutí pokračovat jako sólový umělec společně s jeho prací v The Wailers. Jeho debutní singl "Maga Dog" vznikl ve spolupráci s producentem Joe Gibbsem. Song byl původně nahrán The Wailers s Coxsone Doddem a v jeho původním znění byl podezřele podobný "Simmer Down". Gibbs ho totálně přetvořil a zpomalil tempo. Singl se stal velkým hitem a oblíbili si ho DJs spolu se záplavou dalších verzí. Pak přišel song "Dem Ha Fe Get A Beating". Během krátkého období, které Tosh strávil s Gibbsem, nahrál několik dalších songů včetně "Arise Blackman", "Black Dignity", "Here Comes The Judge". Tosh se snaží usvědčit Kryštofa Kolumba, Sira Francise Drakea a Vasco Da Gama z nespočetného množství zločinů na černoších. Toshova bojovnost pokračuje s "Leave My Business And Mind Your Own", zpěvák také vydal tři rude boy hity "Rude Boy Train" a "007 Shanty Town" Desmonda Dekkera a jeho vlastní "I’m The Toughest". Tosh se před koncem roku s Gibbsem rozešel v domnění, že vydělal nějaké peníze songem "Maga Dog". Poté si sám vydal "Once Bitten". Tosh vydával své vlastní vyprodukované nahrávky skrz label The Wailers Tuff Gong, ale brzy založil vlastní label "Intel Diplo HIM (Intelligent Diplomat For His Imperial Majesty Haile Selassie)". Label vznikl vydáním "Dog Teeth" a "Ketchy shrub" na konci roku 1971. Díky prudkému vzestupu The Wailers měl Tosh méně a méně času věnovat se sólové kariéře.

Nicméně několik songů během roku 1972 vzniklo, včetně "No Mercy" a "Can’t Blame The Youth". Víc jich následovalo v roce 1973, mezi nima např. "Mark Of The Beast", "Foundation", "What You Gonna Do" a reedice Pound Get A Blow, původně to byl sing vydaný The Wailers v roce 1968. V roce 1973 na konci turné The Wailers v UK Livingston oznámil, že už nebude na turné mimo Jamajku. Kapela nejprve pokračovala bez něho, dokončila turné po Státech a pak druhé turné v Británii. Mezi Toshem a Marleym bylo vždy vysoké napětí, které vyvrcholilo 30. listopadu v Northamptonu. Vše skončilo hádkou a Tosh kapelu opustil. Ačkoliv se The Wailers dáli o 6 měsíců opět dohromady, důvodem byl benefiční koncert a pro ten samý důvod na konci roku 1975, kapela zanikla a The Wailers si šli po svých. Toshův první powailerovský sólový singl Brand New Secondhand byl novou verzí songu nejprve nahraném The Wailers pro Lee Perryho. Nicméně to byla Toshova skladba Legalize It, která se proslavila a rychle se stala ganja hymnou, přestože se nesměla pouštět v rádiích.

V roce 1975 v USA se Tosh upsal labelu Columbia a začal pracovat na svém prvním sólovém albu. Music sessions se konala v Kingstonu ve studiu Treasure Isle, v Miami a dokonce i v Tulse (Oklahoma, USA). Několik songů bylo vlastně novými verzemi starých songů, včetně Burial a Ketchy Shuby. Výsledkem bylo album Legalize It, které vyšlo v roce 1976 jako pozdrav domovu i celému světu. O Toshe se zvedl zájem a ten se vydal na turné doprovázený kapelou, kterou tvořili Sly & Robbie (rytmická sekce), klávesisti Earl “Wire” Lindo a Errol “Tarzan” Nelson, kytaristi Donald Kinsey a Američan Al Anderson.

Album od Sony/Legacy Live & Dangerous ovládlo během tohoto turné koncertní show v Bostonu. Stejně jako Marley, Tosh přešel nenuceně do hybridního stylu, který byl něco jako pocta americkému rocku, ale byl to stále silný zážitek s jamajskými kořeny. Nicméně Toshovy texty byly ponurejší než jeho bývalých spoluhráčů. Láska vždy končila v slzách, jako na Why Must I Cry a song s country-westernovým nádechem Till Your Well Runs Dry, obojí obnovené verze songů The Wailers. Zatímco Burial byl zdánlivě o gangsterovi, ale s poukázáním na vyvýšenost politiků, tímto nikdy nezískal oblibu u masového trhu.

Toshovo další album Equal Rights bylo dokonce ještě přímočařejší. Nahrávání začalo jen několik měsíců poté, co byl jeho předchůdce dokončen a opět hrály hlavní roli hluboké “dread” rytmy Slye & Robbieho, atmosferické klávesy Earla Lindo a funky rocková kytara Andersona. Připojil si i Bunny Livingston, aby nazpíval doprovodné vokály. Tosh zase na oplátku vystupoval na Livingstonově sólovém albu v roce 1976 Black Man Heart. Equal Rights obsahovalo témata týkající se situace černochů na celém světě, obzvláště v Jižní Africe a Rhodésii. Nová verze Downpressor Man původně s Lee Perrym, se změnila na “dread” klasiku. Další zajímavé písničky byla hymnická Get Up, Stand Up, výhružná Stepping Razor a Toshovo vlastní prohlášení Equal Rights. To bylo Toshovo poslední album pro Columbia. Poté se na Jamajce události vymykaly kontrole, politicky inspirované násilí bylo zuřivé a války mezi gangy přecházely do extrému, takže parta místních pobudů se rozhodla s těmito bojovníky skoncovat. Na konci roku 1977 postřelili 10 členů Skull gangu, většina jeho členů byli Rastafariáni a zabili jich 5. Tato událost známá jako Green Bay Massacre ostrov tak šokovala, že za nedlouho gangy odložily své spory a vyhlásily příměří. Byl zorganizován koncert The One Love Peace, aby pomohl upevnit zastavení násilí. Jako hlavní hvězda byl uváděn Marley, který se vrátil na ostrov kvůli tomuto koncertu. Koncert se konal 22. dubna 1978 a Tosh vystupoval právě před svým bývalým spoluhráčem. Jeho vystoupení bylo zachyceno pro jeho potomky na albu Live At The One Love Peace Concert vydaném v roce 2001.

Toshův set zahrnoval jeho nejbojovnější songy - 400 Years, Stepping Razor a Get Up, Stand Up a aby toho nebylo málo, mezi songy dlouze mluvil, byly to nekompromisní proslovy, které atakovaly vládu, opozici a jejich způsob míru. Ačkoliv si publikum jeho slov vážilo, vláda a tisk nikoliv, Jamajské noviny byly příští den plné zuřivých odsudků. Zpěvák ale nelitoval. Toshovo vystoupení také zaujalo britskou rockovou hvězdu Micka Jaggera, který byl tu noc v zákulisí. Jamajčan Tosh se upsal labelu Rolling Stones a to léto byl s kapelou na turné po Státech. Tito dva zpěváci nazpívali cover The Temptations (You Gotta Walk And)Don’t Look Back, song, který předtím Tosh nahrál s The Wailers. Tosh se také během koncertu v Kalifornii nakrátko spojil s Marleym.

Když se na podzim vrátil na Jamajku, byl zatčen za držení drog a poslán do vězení. Byl zbit tak hrozně, že potřeboval 30 stehů, aby sešili jeho tržné rány na rozbité lebce. Dokonce i s těmito několika zraněními začal pracovat na dalším albu Bush Doctor, spoluproducentem byl Robbie Shakespeare. Bylo to více “jamajské” album než jeho předchůdce, s výborným doprovodným zpěvem Tamlins a dalšími předními Jamajčany z music sessions, v čele samozřejmě se Slyem & Robbiem, ale i kytaristou Keithem Richardsem na 2 skladbách. Hudebně možná album znělo méně “dread”, ale nová verze I’m The Toughest a Dem Ha Fe Get A Beaten naznačila, že Tosh nevyměknul. Nicméně tématicky bylo album Bush Doctor méně kulturní než náboženské. Mystic Man vyšlo v roce 1979 a opět bylo klidnější, i když songy jako Rumours Of War a Jah Seh No byly ostřejší, úplně jiné než co Tosh v minulosti nabízel. Tento rok byla také vydána nahrávka Buk-In-Hamm Palace a znovu nahraná “Stepping Razor” pro soundtrack legendárního filmu Rockers.

Největším úspěchem v roce 1980 bylo senzační vystoupení na Reggae Sunsplash a rovněž vydání skvělého singlu Bombo Klaat, jenom na Jamace vydaného songu na oživlém Toshově labelu Intel Diplo HIM. Duet s Gwen Guthrie Nothing But Love byl nabídnut celému světu. Tosh se úmyslně trochu stáhnul do ústraní, aby se mohl léčit z výprasku, který mu uštědřila policie.

V roce 1981 se ale vrátil s cílem pomstít se a vydal album Wanted Dead Or Alive, které dosáhlo nižších pater amerického žebříčku. Měl také turné po USA a Evropě. Po všech těchto aktivitách si dal Tosh další rok pauzu a vrátil se až v roce 1983 s fenomenálním coverem “Johnny B. Goode”, který se umístil na nižších místech americké TOP 50. Singl byl ochutnávka jeho nového alba Mama Africa, které bylo vydáno téhož roku. Následovalo další turné včetně koncertu ve Svazijsku a také vystoupil jako hlavní hvězda na festivalu Reggae Superjam v Kingstonu. Captured Live vydané následujícího roku bylo nahráno během těchto turné. Tosh poté na 3 roky zmizel z hudební mapy a objevil se až v roce 1987 s novým singlem In My Song. V září bylo vydáno album No Nuclear War. Během této doby pobýval v Toshově domě starý přítel The Wailers Dennis Lobban. Po čase ale v zuřivosti odešel po hádce s Toshovou přítelkyní Marlene Brown a vrátil se o několik dní později - 11. září s tlupou svých kamarádů. Lobban později přiznal, že měl v úmyslu Toshe pouze zastrašit a možná ho okrást, ale zpanikařil. Výsledkem bylo, že Tosh a jeho 6 kamarádů, se kterými byl v mísnosti, byli střeleni do hlavy. Tosh byl na místě mrtvý stejně jako DJ Jeff “Free I” Dixon a třetí přítel. Marlene Brown, ex-bubeník Soul Syndicate Carlton “Santa” Davis a další dva Toshovi přátelé zázračně přežili. Lobban byl zatčen a odsouzen k smrti. Jamajka navždy ztratila jednoho z nejtalentovanějších umělců a výřečných mluvčí. Toshovo dědictví ale zůstává a od jeho smrti bylo vydáno mnoho kompilací na ochranu jeho památky.

The Toughest od Heartbeat se výlučně soustřeďuje na rané nahrávky s Doddem a Lee Perrym, zatímco Arise Black Man od Trojan vyzdvihuje spolupráci s Bunny Lee, Perrym a Gibbsem. Columbia remasterovala v roce 1999 obě Toshova alba a o 2 roky dříve sestavila sadu 3 CD Honorary Citizen. První CD se pyšní singly, které byly vydané pouze na Jamajce, druhé obsahuje živě nazpívané písně a třetí je plné hitů a oblíbených songů. Scrolls Of The Prophets vydané v roce 1999 obsahovalo Toshovy singly. Nadále jsou také nabízeny materiály zahrnující Toshovu spolupráci s The Wailers a tak jeho vliv, dokonce i po smrti, je velmi silný.

  Související články:


[Aktuální známka: 1,69 / Hodnoceno: 13x ]



Autor: mr3ska | Vytisknout článek



Vyhledávání na webu

rozšířené hledání
 

  Čtenáři


Jméno:

Heslo:




Registrace | Info
Zapomenuté heslo

  Podporujeme




Náhodný odkaz
na partnera