Životopisy >> Steel Pulse se učili z nahrávek Marleyho a Speara

Steel Pulse se učili z nahrávek Marleyho a Speara

Vydáno dne 18. 09. 2012 (3127 přečtení)
Kapela Steel Pulse je legendou britské reggae scény. Jedinými silnými konkurenty na cestě k úspěchu jim byla kapela Aswad. Se svou hudbou přišli právě v období, o němž jsme psali v článku o kapele Cimarons, v odbdobí kdy měla britská punková/punkrocková scéna opravdu velice blízko k v podstatě vznikající místní reggae scéně. Nejspíše právě díky tomu Steel Pulse získali mezi své fanoušky i mnoho z tehdejších bílých punkerů.

Steel PulseJejich debut z roku 1978, "Handsworth Revolution", je mnoha hudebními kritiky považován za jakýsi milník na cestě britského reggae. Jejich úplně původním zvukem bylo roots reggae s občasně se objevujícími prvky jazzu. I přesto, že na sobě neustále pracovali a dokonce získali cenu Grammy, nikdy nedosáhli takového úspechu jako kapely Aswad a Inner Circle. Zkoušeli do své hudby vložit i R&B prvky, aby tak zaujali větší počet lidí, nicméně tato snaha nikam nevedla a tak se vrátili zpět k původnímu roots zvuku s prvky dancehallu a hip-hopu.

Steel Pulse "vznikli" v roce 1975 v Birminghamu, v Anglii. Přímo místem vzniku kapely byl Handsworth. Kapelu založili spolužáci David Hinds (autor textů, zpěvák a kytarista), Basil Gabbidon (kytara) a Ronnie "Stepper" McQueen (baskytara). Všichni tři pocházeli z rodin chudých imigrantů a ani jeden z nich neměl do té doby žádné zkušenosti s hudbou. Prostě se rozhodli založit kapelu a dali tomu vše, včetně času, který věnovali zlepšení svých znalostí a dovedností. Často prý studovali nahrávky Boba Marleyho a Burning Speara, ze kterých se učili. Velice záhy pak sestavu kapely rozšířili Steve "Grizzly" Nisbet (bicí), Selwyn "Bumbo" Brown (klávesy), Alphonso "Fonso" Martin (perkuse) a zpěvák Michale Riley.

Podobně jako Cimarons měli zpočátku problém s tím, kde vystupovat. Díky onomu "podvratnému" Rastafariánství jim majitelé klubů nechtěli dávat prostor. A taktéž jako Cimarons díky vznikajícímu punkovému hnutí v Anglii dostali příležitost vystupovat. Punkové hnutí v podstatě otevřelo prostor mnoha doposud "nepohodlným" muzikantům po celé Velké Británii.

První nahrávky vydali Steel Pulse u malých labelů. Šlo o skladby "Kibudu, Mansetta and Abuku" a "Nyah Love". Až poté si jich všimli lidé z Island Records, u kterého vydali jako svůj první singl dnes již klasiku "Ku Klux Klan". Tahle skladba se objevila i na později vydaném debutovém albu "Handsworth Revolution", které se záhy stalo klasikou britského reggae.

Zpěvák Riley však kapelu opustil ještě než si získala své neotřesitelné místo na britské reggae scéně, k čemuž jí dopomohlo i album "Tribute to the Martyrs" z roku 1979 se skladbami jako "Sound System" nebo "Babylon Makes the Rules". Bohužel tato jejich pozice v následujícím roce poněkud utrpěla díky vydání popově orientovaného alba "Caught You". Tohle album, ve snaze dostat se na Americkou půdu, vyšlo i přes námitky Islandu v USA pod názvem "Reggae Fever" ale ani zde se neuchytilo. Vedlo to jen k tomu, že Steel Pulse záhy od Islandu přešli k Elektra/Asylum.

Právě u Elektra/Asylum pak vydali LP s live záznamem svého vystoupení na Reggae Sunsplash festivalu 1981. Následovalo studiové album "True Democracy" (1982), které ačkoliv se vracelo zpět směrem k albu "Handsworht Revolution" a opustilo tak ony popové snahy, jako první zabodovalo v Amerických hitparádách. O dva roky později pak vydali album "Earth Crisis" (1984). Po vydání zmiňovaného alba se lehce pozměnila sestava když odešel basák Stepper McQueen a naopak přišli kytarista Carlton Bryan a basák Alvin Ewen. Spolu pak připravovali další album, které vyšlo v roce 1986 a jmenovalo se "Babylon the Bandit". Ačkoliv album obsahovalo skvělé skladby jako "Not King James Version" a získalo Grammy v kategorii Nejlepší Reggae album, špatně se prodávalo a dokonce odradilo i některé starší fanoušky kapely. Výsledkem byl rozchod s Elektrou.

Opět po dvou letech přišla kapela s novým albem "State of Emergency". Kromě tohoto jedenáctitrackového alba ještě přispěli skladbou "Can't Stand It" na soundtrack k filmu Do the Right Thing od Spike Leeho v němž mimojiné debutoval Martin Lawrence. Následovala nezvyklá pauza a až po třech letech, tedy v roce 1991 vydali Steel Pulse další album pojmenované "Victims" se skladbami jako "Taxi Driver" nebo "Feel the Passion". Album bylo velice úspěšné, vysloužilo si nominaci na Grammy opět v kategorii Best Reggae album a také dosáhlo na šestou pozici hitparády Top World Music Albums časopisu Billboard. Skladba "Taxi Driver" navíc byla jakýmsi voláním po podání žaloby na New York City Taxi & Limousine Commission pro diskriminaci černochů a zvláště pak rastafariánů. V ten rok kapelu opustil jeden z dlouholetých členů Fonso Martin. To skutečné jádro kapely pak v podstatě tvořili již jen Hinds, Nisbett a Brown a jejich kapelu basák Ewen, kytarista Clifford Pusey, klávesák Sidney Mills a perkusista Conrad Kelly.

V roce následujícím vydali záznam živého vystoupení z Pařížského Élysée Montmartre s názvem "Rastafari Centennial - Live In Paris", který byl stejně jako předchozí album nominován na Grammy. Mimojiné šlo o album/záznam, který pomyslně označil návrat kapely čistě k jejich hudebním kořenům.

Rok 1994 byl ve znamení mnoha vystoupení na velkých festivalech po celém světě, například Reggae Sunsplash v USA, Jamaican Sunsplash, Japan Splash a nebo Northern California annial Reggae on the River festival. Kromě všech těchto vystoupení zvládli ještě vydat album "Vex", které dosáhlo na sedmou příčku v Top Reggae Album charts časopisu Billboard a současně znamenalo definitivní návrat k roots reggae.
 
Během následujících let pak vydali také sedmnáctitrackovou kompilaci "Rastanthology" (1996), nahráli cover skladby "Can't Stand Losing You" původně od The Police a coververzí "Franklin's Tower" přispěli taktéž do kompilace "Fire on the Mountain: Reggae Celebrates the Grateful Dead". V roce 1997 spatřilo světlo další album "Rage and Fury". Na albu můžete najít skladby zpochybňující politiku a praktiky CIA (skladba "The Real Terrorist") nebo skladby oslavující pan-afrikanismus ("Black and Proud") a mnoho dalšího. V jednom rozhovoru tehdy Hinds uvedl: "Nejsme tu proto abychom odstartovali revoluci, chceme jen lidem otevřít oči, aby pak sami mohli vnímat svět jaký je a sami se vzdělávat" a pak ještě dodal "ztrácíme sebe sama a myslím si, že je důležité abychom si to všichni uvědomili. Příliš mnoho mladých životů je ztraceno kvůli drogám, zbraním nebo prostě jen proto, že neměli vzdělání potřebné k tomu aby vytrvali na své cestě vzhůru. Rage & Fury by mohlo přispět k jejich osvícení."
 
Rok 2004 pak znamenal návrat k onomu "militantnímu" roots reggae a přinesl prozatím poslední album. Steel Pulse vydali "African Holocaust" na němž hostovali například Damian Marley ("No More Weapons"), Capleton ("Blazing Fire") nebo Tiken Jah Fakoly ("African Holocaust") a jedna ze skladeb z alba se objevila v počítačové hře (skladba "Born Fe Rebel").
 

Zajímavost: Víte odkud se vzal právě název Steel Pulse? Steel Pulse je původně jménem tehdejšího dostihového koně, který vyhrál mnoho dostihů s opravdu velkým náskokem před soupeři. Jméno tehdy navrhl Ronnie McQueen.



 

  Související články:


[Aktuální známka: 1,36 / Hodnoceno: 11x ]



Autor: mr3ska | Vytisknout článek



Vyhledávání na webu

rozšířené hledání
 

  Čtenáři


Jméno:

Heslo:




Registrace | Info
Zapomenuté heslo

  Podporujeme




Náhodný odkaz
na partnera