Reggae a Ska >> Rozhovor s Kiddusem

Rozhovor s Kiddusem

Vydáno dne 13. 05. 2009 (2660 přečtení)
  Před nedávnem jsme Vám přinesli článek o tomto zpěvákovi a nyní Vám zde předkládáme také rozhovor s ním.


Kiddus I   Kde přesně jsi se narodil?

Narodil jsem se v Port Maria, St.Mary.

   Byli jste velká rodina?

Nikoliv. Jen já, rodiče a bratr se sestrou.

   Ovlivnila Tě hudba, jež si slýchal doma?

Určitě ano. Nejvíc asi písně které zpívala má matka.

   A jaká hudba u vás doma hrávala?

Vlastně téměř cokoliv. Můj otec poslouchal vše, včetně opery a klasické hudby. Často unás hrávala právě opera, klasika,blues, jazz, nebo třeba rock'n'roll. Začali jsme však poslouchat i Funk, ska, kubánské nebo africké rytmy. Myslím, že jsme nikdy neměli žádné zábrany co se hudby týká. Pokud to byla dobrá hudba, prostě u nás hrávala.

   Začínal jsi se zpěvem ve sboru?

Ano, začínal. Na střední škole. Zpíval jsem cca čtyři roky.

   Kde to bylo?

Byl to Quaker. Americká instituce. Chodil jsem do americké školy na Jamajce, kterou sponzorovali.

   Kdy jsi začal brát hudbu nějak vážněji? Pokud vím, byl jsi v šedesátých letech součástí několika skupin.

No, asi to bylo právě na střední když jsme měli takovou malou skupinu se kterou jsme vystupovali na školních akcích a několika festivalech. Bylo to těsně před tím, než jsem opustil školu.

   Byl jsi někdy na soutěžích jako byla 'Opportunity Hour'?

Ne, nikdy. Účastnil jsem se školních akcí, festivalů, několika soutěží středních škol.  Nikdy jsem se nezúčastnil Johnsovy "opportunity Hour" ani "opportunity Knocks". Byli jsme pouze školní kapelou. Chodili jsme do školy a přitom jsme hráli, víš?

   A nikdo z těch kapel nepokračoval s hudbou, kromě Tebe?

Nemyslím si.Pokud vím, tak nikdo z nich nezústal u hudby. Jsem jediný kdo pokračuje tímto směrem.

   Co tě vedlo k tomu, abys nahrál svou první píseň, jež přišla kolem roku 1972? Jmenovala se tuším "Careful How You Jump".

No, zpočátku jsem si psal jen tak pro sebe texty písní, ale nějak se stalo, že se dostaly ven dřív než jsem na to byl připraven. A jednou jsme je prostě nahráli. Opravdu nahrávat se začalo v roce '72. Ale můj první počin vyšel, myslím, už v roce 1970.

   Jak se jmenoval?

Jmenovalo se to "Security (In The Streets)" a vyšlo to společně se songem "Too Fat".

   A kde si nahrával?

Zprvu jsme nahrávali u Joe Gibbse, nahráli jsme pásku s dvěma skladbami. To bylo na 56 Hope Road. Nahrával jsem s Family Manem, Bunny Wailerem, Carly Barrettem a Sangie Davisem. Tohle dílko jsme znovu nahráli v roce '72 a pak, pokud se nemýlím, v roce '78 u Tuff Gong.

   To byly dobré časy ne? Mezitím jsi nic nenahrál? Tedy kromě roku '76.

Ale ano, pár věcí jsem nahrál s Lee Perrym právě v roce '76. Bylo to sedm nebo osm skladeb. Ale pouze tři jsme vydali.Byly to "Crying Wolf", "Security" a "Too Fat". Byl jsem pak chvilku v cizině a po návratu jsme na těch skladbách zas dělali.

   Někdy v té době jsi se přidal k Sons of Negus jako perkusista, že?

Ano, skutečně.

   A hrál jsi i v jiné kapele tou dobou?

Ne, hrál jsem výhradně s Ras Michaelem a Sons of Negus. Soustředil jsem se jen na práci se Sons of Negus. Ale proběhlo mnoho akcí s různými lidmi. Na Oxford Road se v tu dobu konalo hodně akcí, a my se snažili být u toho. Bylo to takové centrum Kingstonu. Našel bys tam lidi jako Zap Pow, nebo právě Ras Michael a mnoho dalších. I Tommy Cowan.

   Taková společnost talentů?

No, dalo by se to tak říct. V podstatě si tam mohl narazit téměř na kohokoliv. A v sedmdesátých letech přicházeli další, jako třeba Gregory Isaacs, Dennis Brown, John Holt, Bunny Rugs z Third World, Jacob Miller z Inner Circle. Včetně Boba Marleyho, Petera Toshe a Bunnyho.

   Teď mluvíš o restauraci, i-tal kuchyni, kavárně a nebo o nějakém kulturním centru?

Otevřel jsem kavárnu, kde jsme vařili I-tal kuchyni. Ale bylo to takové centrum. Byla tam taková místnost pro hudebníky, měli jsme tam nástroje a právě tam jsme také pracovali. Byla to taková vzájmená výpomoc. Spolupracovali jsme na tvorbě. Nic, co se tam dělo, nejde vztáhnout k jednomu člověku. Bylo tam mnoho lidí a skupin a proběhlo mnoho "jam-sessions".

   Jestli se pamatuju, jmenovalo se to "Café D'artique".

Přesně tak. 1c Oxford Road, to bylo to místo kde se Kingston měnil na centrum hudby.

   Pokud se nepletu tak i Jacob Miller tohle místo používal jako zkušebnu.

Ano, skutečně používal.

   A skupina Zap Pow také?

Zap Pow, Inner Circle. I Third World zde trávili mnoho času. V podstatě všichni muzikanti se takříkajíc "motali" kolem 1c Oxford Road

   Co tě vedlo k nahrávání v Perryho Black Ark studiu?

Znal jsem Perryho nějakou dobu a tak jsem u něj nahrál některé ze svých písní. Bylo to zhruba v letech 1975 a '76. A později, roku 1978, jsem u něj nahrál i song "Security". Tenhle song pak ještě tenhle rok vyšel.

   Kdysi jsem zaslechl také něco o debutovém albu, tuším "Jah Power, Jah Glory".

No, "Jah Power, Jah Glory" nikdy nevyšlo. Byl to název pro LP, na kterém jsem dělal v roce 1979.

   Pokud se nemýlím, tak se o něm psalo v nějakých Jamajských novinách jako o novince, která brzy vyjde....

Ano psalo se o něm v Carl Gayle's Rasta paper, ale opravdu nikdy nevyšlo. Práci na něm jsem zastavil zhruba v polovině.

   A z jakého důvodu?

Tuff Gong mi obstarával distribuci. Pracoval jsem na tom zhruba tři měsíce, když byli všichni na "Tour". Jednou jsem však přišel a řekli mi, že na mě ve studiu nemají čas. Nakonec jsem z toho všeho vydal jen jednu skladbu, "Love Child".

   Ta je opravdu povedená. Skutečně je moc dobrá

No, to je ta jediná, která z toho vyšla. Život je legrační. Tu hlavní skaldbu "Jah Power, Jah Glory" někdo ukradl. Vlastně pět skladeb se ztratilo. Ve skutečnosti toho tedy zmizelo mnohem více z našich skladeb.

   Nikdo nic nezjistil? Nenašel?

Ne, pokud vím. Představoval jsem si, že by to někdo měl. Velká část z toho byly nové nahrávky, nebo nově vypadající nahrávky. Ale spíš tam byl někdo "hladový", ukradl je a někomu je prodal. Mnozí z toho byli otrávení.

   A měl jsi tehdy, ke konci sedmdesátých let, nějaké informace o úspěších své tvorby v zámoří?

Ano, vždycky. Všechny mé písně byly vždy pozitivně laděné. Jo, vždycky. A i díky tomu, myslím si, jsem o něco později spolupracoval i na filmu.

   Aha, myslíš "Rockers".

Jo. Poté všichni Evropané, z různých koutů Evropy, co jsem potkal v osmdesátých letech a ... No prostě pak všichni věděli co jsem dělal a co dělám.


Závěrem: Tenhle rozhovor je celkem obsáhlý a tak jsem z něj přeložil se svolením autora jménem "Peter I"(www.reggae-vibes.com) jen některé části. Celý rozhovor proběhl telefonicky v roce 2005, kdy prý Peter volal zpěvákovi do Paříže. Osobně mám rád Kiddusův hlas. Vždyť i přes svůj věk neztratil téměř nic ze své síly.


  Související články:


[Aktuální známka: 1,25 / Hodnoceno: 4x ]



Autor: mr3ska | Vytisknout článek



Vyhledávání na webu

rozšířené hledání
 

  Čtenáři


Jméno:

Heslo:




Registrace | Info
Zapomenuté heslo

  Podporujeme




Náhodný odkaz
na partnera