Vydáno dne 14. 10. 2007 (7982 přečtení)
…ne-li přímo královna - Sandra „Puma“ Jones, velmi výrazný vokál , který rozhodně tvoří rovný díl toho, co dělá legendu Black Uhuru legendou. Ostatními pilíři jsou hlavní vokál Micheala Rose a hodinkově přesné „Riddim Twins“ Sly a Robbieho.
A nelze nevyzdvihnout také skladatelský talent protagonistů a vytrvalost až tvrdošíjnost Duckie Simpsona, s níž drží jméno Black Uhuru při životě a ve slávě dodnes, ač už možná ne v takové síle. Přesto mám pocit, že bývá, neúměrně svému významu, až nevděčnicky opomíjena. Proto jsem se rozhodl vypátrat ve zdrojích alespoň ty základní informace o této Paní umělkyni a temperamentní dívce, jejíž vokál nenechá ani laické ucho chladným a kouzlo pohledu i pohybu nedopřeje mnohému muži klidného spánku.
Sandra Jones se narodila 5. října 1953 ve městě Columbia v Jižní Karolíně. Na Kolumbijské univerzitě získala magisterské vzdělání v oblasti sociálních věd a poté se stala sociální pracovnicí v New Yorku. Zde se vedle práce věnovala studiu tance ve skupině Chucka Davise, během něhož vzbudily její zájem tance africké, na které se posléze zaměřila. Poté, co se rozptýlily její poslední iluze o atraktivním životě ve velkoměstě, pocítila potřebu objevit své kořeny a zamířila na Jamajku – na oko jen na dovolenou, ale ve skutečnosti s úmyslem najít si zde práci. Obdarovaná silným a jemným hlasem, začala brzy zpívat s vokální skupinou Mama Africa a s Ras Michael and The Sons of Negus. Se Sons of Negus se poprvé objevila i na nahrávkách: zazněla se na albech „Movements“ (1978) a „Revelation“ (1982).
V roce 1978 ji Ras Michael představil svému příteli Derricku „Duckie“ Simpsonovi, který se tou dobou poohlížel po možnostech rozšíření Black Uhuru o vokál, který by se přidal k již fungujícímu Michaelu Roseovi, a nahradil tak Errola „Tarzan“ Nelsona (z prvního alba „Love Crisis“ 1977). Puma se zúčastnila nahrávacích sessions, z nichž posléze vzešlo album „Showcase“ (1979). Díky úspěchu a všeobecné spokojenosti se spoluprací zůstala Puma v Black Uhuru již natrvalo, a to i po odchodu Michaela Rose v roce 1984 poté, co BU získali cenu Grammy za album „Anthem“. V této druhé éře natočila s novým hlavním vokalistou Delroyem „Junior“ Reedem alba „Brutal“ (1986) a „Positive“ (1987), která však již do jisté míry postrádala sílu desek předchozích. Na albu „Brutal“ dostala Puma první a jedinou příležitost zpívat sólový vokál, a to v písni „City Vibes“. Jinak byla vždy toliko doprovodným vokálem, ale zato vokálem nevšední schopnosti prosadit se a zásadním způsobem dodat nahrávkám neopakovatelný kolorit.
Její éterický hlas, ale zároveň velmi temperamentní projev, kterým obstarávala svůj part – velmi výrazné vysoké vokály s efektem jemné disonance, nespoutaný, podmanivý taneční projev a nevinný, vřelý, věčně dívčí úsměv, z ní udělaly bezpochyby výraznou osobnost a ikonu koncertních pódií. Sandra Jones jako zpěvačka-socioložka byla horlivá v prosazování svých postojů do religiózních a sociálních témat, která charakterizovala dílo Black Uhuru. Bylo to v období, kdy reggae hudebníci byli často obviňování z odmítání a diskriminace žen v jamajské společnosti, a z tohoto pohledu bylo její působení společensky významným počinem.
Jako mnozí jiní, kteří dnes již jamují na Zionu, však měla i Puma Jones vyměřený zdejší čas jinak, než si představovala ona, její spolupracovníci i fanoušci a osud měla předurčen podobně jako Bob Marley či Augustus Pablo. Během nahrávacích sessions k albu „Positive“ v roce 1987 jí byla diagnostikována rakovina. Jak se nemoc zhoršovala, byla Puma nucena práci přerušit a album bylo nakonec dokončeno s vokalistkou jménem Olafunke. Puma se vrátila na léčbu do New Yorku, avšak ta se neukázala účinnou a „Dívka se září v očích“ dne 28. ledna 1990 svět trpících opustila.
Bohužel zdrojů opravdu není mnoho, ač vím, že jsem se zdaleka nedopátral všech dostupných, proto mi v tento moment nezbývá, než o Sandře Jones poreferovat takto poměrně stručně. Její osoba mě velmi výrazně oslovila již před lety, proto sám silně pociťuji velký nedostatek informací či výroků o ní od lidí z jejího nejbližšího okolí. Mohu posloužit alespoň dvěma citáty. Duckie Simpson: „Byla to nejchytřejší a nejmazanější žena v mém životě.“ Michael Rose: „Abych pravdu řekl, ona neuměla moc zpívat reggae, ale měla jedinečný hlas, někde mezi jazzem a operou, který dal našemu zvuku zcela jinou příchuť – sound, který nikdo předtím neslyšel.“ Jinak Puma zůstává pro mě a mnohé velmi tajuplnou osobností, ale možná, že právě tak si to přeje...
Na závěr ku připomenutí a oslavě této osobnosti uvádím báseň od Warda Kellyho (ponecháno v originále pro zachování atmosféry):
Shine Eye GalThere is a voice, a haunting by notes,a voice to this ghost, stretching notes on and on,to implore, to yearn, the breathing ones to come forth . . . to be judged. There is a dead woman singing in my ear,her name is Puma, running, running,eyes haunting sounds of night glidingby the skin of jungle cats who hide the soulsof those who might be judged. What does this ghost want to sing to uswho breathe the air of our own desires?She does not sing words, for only haunting notesare singular enough to bear a soul forth . . .to bring one of us forward. This, then, is what the ghostwill do . . . she will singof wrongs and cinder love, she will hum of injustice,this ghost in my ear; she will yearn and she will thinkoh why come forth, oh why, only then to die . . .but we all must sing this particular song,although few know what the ghostdid sing . . . how the only judgesof us all, at the end of all the breathing,the only judge is our very own soulwho must judge the actions of itsown singular life. Yes, then, it's what the ghoststill knew, her own souljudging her alone;one sees it in her eyes.Použité zdroje:http://debate.uvm.edu/dreadlibrary/farah.htmlhttp://www.roots-archives.com/artist/3314http://en.wikipedia.org/wiki/Puma_Joneshttp://reggaediscographies.free.fr/BlackUhuru.htmhttp://www.artvilla.com/mair/4wdkly.htm
A mnoho dalšího po prostém zadání hesla „Black Uhuru“ do vyhledávače na www.youtube.com.