Vydáno dne 21. 07. 2014 (2784 přečtení)
Reggae hudba a vůbec jamajská produkce je plná mnoha více či méně zdařilých cover verzí skladeb pocházejících z různých koutů světa a také z různého období. Je pravdou, že pokud by na Jamajce existovalo něco jako autorský zákon, byl by svět ochuzen o mnoho skvělých skladeb, byť z pohledu historie jde ve své podstatě jen o jakousi "recyklaci".
Selassie is the Chapel
Ti z Vás, kteří znají tvorbu
Boba Marleyho určitě narazili na skladbu
"Selassie is the Chapel". Některým pak dokonce melodie skladby něco připoměla, ale jen několik z Vás patrně poznalo, že jde o předělávku původní skladby
Elvise Presleyho jež nesla název
"Crying in the Chapel".
Prapůvod skladby je však ještě mnohem dále. Skladbu
"Crying in the Chapel" totiž napsal už ve dvacátých letech
Artie Glenn pro svého syna
Darella Glenna. V roce 1953 ji nahráli také
Sonny Til a The Orioles a teprve dvanáct let nato Elvis Presley. O tři roky později vznikla Bobova rasta verze.
Text této skladby sepsal (či spíše upravil) pro Boba jeho blízký přítel a zároveň učitel
Mortimo Planno. Vylisováno bylo pouze 26 kopií tohoto sedmipalce z nichž bylo dvanáct odvezeno do Etiopie dalším Bobovým přítelem, profesionálním fotbalistou
Allanem "Skill" Colem.
Ze skladby vydané v roce 1968 se velice záhy stal rastafariánský tradicionál, nejspíše i díky Nyahbinghi bubnům hrajícím v pozadí až hypnotizujícího zpěvu. B stranu pak obsadila malá modlitba ("A Little Prayer") přímo se samotným Mortimem Plannem.
Johnny B. Goode
Stejně jako Bob Marley, jak už jsem zmínil v úvodu, i další umělci nepohrdli verzemi starších a notoricky známých skladeb. Příkladem může být třebas píseň
"Johnny B. Goode" Petera Toshe. Teprve nedávno jsem však zjistil, že jde o původně rock'n'rollovou skladbu
Chucka Berryho z roku 1958.
Autorem je dle dostupných informací přímo Chuck Berry, který text sepsal již tři roky před jejím vydáním, tedy v roce 1955. Zajímavostí může pro mnohé z Vás být, že v původním textu bylo "colored boy" nikoliv později, údajně kvůli hratelnosti v rádiích upravenému "country boy".
Sám Berry napsal ještě dalších asi třicet skladeb v nichž se postava Johnnyho objevuje, například "Bye Bye Johnny", "Go Go Go" a "Johnny B. Blues". Také jedno z jeho alb nese jeho jméno ("Concerto in B. Goode" z roku 1969).
Peter Tosh ve své podstatě do skladby zasáhl jen co do rychlosti (jeho verze je opravdu znatelně pomalejší oproti Chuckově) a s textem si pohrál pouze ve smyslu změny reálií. Tedy tam kde původně Chuck zpívá o Louisianě a New Orleans, tam Peter vložil Jamajku a Mandeville a následně tam kde se v originále zpívá o velké kapele, Peter vložil reggae kapelu. Zbytek textu je v podstatě totožný.
Druhou zajímavostí je, že cover verzi skladby "Johnny B. Goode" nahrálo kolem sedmdesáti interpretů napříč žánry. U skladby "Crying in the Chapel" to je všehovšudy kolem padesáti interpretů.