Rastafari >> Ostatní >> Etiopie - Masakr u Maychew

Etiopie - Masakr u Maychew

Vydáno dne 19. 01. 2013 (5903 přečtení)
Bitva u Maychew taktéž známá jako bitva u Mai Ceu byla jednou z posledních bitev na severní frontě během druhé Italsko-Etiopské války. Masakrem jsem ji nazval záměrně neboť nedostatečně vyzbrojená, dá se říci spíše nevyzbrojená Etiopská armáda se zde postavila více než dvojnásobné a navíc vyzbrojené přesile Italské armády. 

Selassie obsluhující protiletadlovou zbraňV číslech však jde celou situaci pochopit mnohem lépe. Etiopská armáda čítala zhruba 31.000 špatně vyzbrojených mužů, kdežto Italská 80.000 dobře vyzbrojených. Výsledkem celé této bitvy bylo zhruba 1300 mrtvých, zraněných a zajatých na straně Itálie a kolem 11.000 na Etiopské straně.

Etiopské síly v této bitvě vedl sám císař Haile Selassie, ty Italské maršál Pietro Badoglio. O tom jak byla Etiopie vybavena svědčí nejspíše i fakt, že Selassie do nově zřízeného velitelství v Quoromu dorazil dne 1.března 1936 pěšky. Vzhledem k historickým faktům mohou mnozí znalí namítnout, že šlo o záležitost symbolickou neboť Selassie dorazil přesně čtyřicet let po vítězné bitvě u Adwy (na den přesně). U Adwy Etiopané porazili Italská vojska v první Italsko-Etiopské válce.

O necelých osmnáct dní po Selassiem dorazili na místo i Ras Kassa Haile Darge a Ras Seyum Mangasha se svými jednotkami. O den později se k nim pak připojil ještě Ras Getachew Abate a jeho muži. Selassie pak ponechal vojsko rozdělené na čtyři samostatné skupiny, tři vedené výše zmíněnými veliteli a jednou, které velel on sám. Pokud bychom srovnávali jednotlivé Etiopské jednotky, ty jimž velel Selassie byly oproti ostatním poměrně dobře vyzbrojeny. Měly dokonce dělostřelectvo. Ve srovnání s jednotkami a možnostmi Badoglia však byla i jejich výzbroj více než směšná. Italové navíc měli velkou výhodu ve schopnosti odposlouchávat rádiové vysílání protivníka.

21.března zaslal Selassie rádiem zprávu své ženě, císařovně Menen Aswaf v následujícím znění:
 
"Vzhledem k naší víře ve Stvořitele a s nadějí, že nám podá pomocnou ruku jsme se rozhodli opustit
opevnění a zaútočit. Protože jen Bůh nám může býti nápomocen. Svěřil jsem s těmito svými
myšlenkami jen Abunovi a několika hodnostářům a společně se modlíme k Nejvyššímu"
.

Bohužel právě díky umění zachytit a dešifrovat vysílání Etiopského vojska se Italové o připravovaném útoku dozvěděli. Badoglio zrušil všechny rozkazy, které předtím vydal kolem plánovaného útoku a nařídil italským vojákům zakopat se a čekat.
 
Dne 23.března se Selassie rozhlížel přes údolí k italským pozicím a zvažoval své šance. Stále zvažoval zda zaútočit či nikoliv. Dobře si uvědomoval, že jeho armáda je posledním vojskem, které brání Italům v cestě do hlavního města. I přes rady zahraničních odborníků a jak později prohlásil i proti vlastnímu přesvědčení, se nakonec rozhodl pro útok s tím, že jej bude řídít, dle tradic a také očekávání jeho vojáků a velitelů, on sám.

Bitva možná mohla dopadnout i jinak, kdyby byl Selassie zaútočil hned a nenechal Italům čas, aby do oblasti přesunuli další jednotky. Z celého vojska mohla a také byla pro nepřátelská vojska hrozbou pouze císařská garda. Výcvik těchto mužů byl patrný už při jejich pohybu terénem. Selassie tuto jednotku vyslal proti Eritrejským jednotkám na jednom z křídel nepřátelského vojska. Tři hodiny tito muži bojovali s nepřítelem a prakticky zlikvidovali celou Eritrejskou jednotku. Italský velitel však nakonec nařídil bombardování pozic jejich útoku a tím nejen že zlikvidoval celou cisařskou gardu, ale pozabíjel i poslední přeživší z Eritrejských jednotek. Poslední naděje Etiopanů byly tímto pohřbeny.




Vyhledávání na webu

rozšířené hledání
 

  Podporujeme




Náhodný odkaz
na partnera