Když Itálie napadla Etiopii a ačkoliv jsme věděli, že její vojsko je podstatně lépe vyzbrojeno než naši muži, nenechali jsme to jen tak. Bylo naší povinností bránit se nepříteli napadajícímu naši suverenitu. Nepříteli, kterému šlo jen o využití našich přírodních zdrojů. Nepřítel se neštítil použít těch nejodpornějších metod vedení války, včetně užití jedovatých plynů k vraždění našich mužů. Zbraně, zakázané mezinárodními úmluvami. Snažil jsem se domoci spravedlnosti a o získámí podpory ze strany u Ligy národů, jelikož jsem se obával toho, že by se toto vše mohlo rozšířit do celého světa. Mnozí se snažili a pracovali na tom, aby ve světě vládl mír a zabránilo se tak rozšíření války a všech těch odporných praktik. Náš přítel, Velká Británie, držela s námi. Zůstal jsem tam a pracoval, byť duchem jsem stále byl se svými krajany, jejichž krev byla často zbytečně a bezohledně prolévána Italskými vojsky. Mnohé kláštery a kostely byly vypáleny, svatí mužové nuceni odejít do cizích zemí a mnozí z Vás trpěli nejen hladem a žízní schovaní v poušti, jeskyních a lesích vlastní země.