"Rekultivace africké identity se vyvinula do celosvětového kulturního, náboženského a politického hnutí." Nejznámější tváří rastafariánského hnutí byl, je a bude bezpochyby Bob Marley. Přesto hnutí, které má více než jeden milion příznivců, "není o zpěvu reggae," říká Jake Homiak, kulturní antropolog v Národním muzeu Smithsonian museum of Natural History. "Je to nesmírně hluboká zakořeněná touha po návratu ke svým kořenům."

Homiak, který se zajímá o tuto kulturu již 30 let, byl kurátorem čtyři roky trvající výstavy "Discovering Rastafari!" (výstava skončila v listopadu loňského roku). S dvaceti rastafariány prokonzultoval všechny podrobnosti výstavy, která byla vůbec prvním představením tohoto hnutí veřejnosti prostředníctvím výstavy v muzeu.

Výstava líčila historii hnutí a svým způsobem nabádala lidi k připojení se ke hnutí, které reprezentuje osvobození Afriky, globální mír a ono známé "ONE LOVE". Jeho počátky lze vysledovat do biblického úryvku: "Princezna vyšla z Egypta a Etiopie brzy vztáhla své ruce k Bohu," píše Žalm 68:31. Zotročení Afričané v amerických koloniích věřili, že toto předpovídá jejich osvobození od útlaku v němž žili. Ve 20. století Marcus Garvey často citoval frázi předpovídající, že "v Africe bude korunován Spasitel".

Dne 2. listopadu 1930 se toto proroctví splnilo. Ras Tafari Makonnen, přímý potomek Krále Šalamouna a Krále Davida, byl korunován na císaře Etiopie a přijal jméno Haile Selassie. Černí kazatelé na Jamajce viděli událost jako druhý příchod Krista. Selassie byl charismatickou osobností, která uchvátila publikum na celém světě, třeba když prohlásil na mírovém zasedání OSN v roce 1963: "Dokud nebude filosofie, která drží jednu rasu nadřazenou a druhou podřazenou konečně trvale opuštěna a diskresitována, všude bude válka". Selassie vedl Etiopii až do roku 1974, kdy byl sesazen marxistickými revolucionáři. Zemřel o rok později za více či méně záhadných okolností, ale Rastafariáni pevně věří, že je stále naživu.

"Je to víra v mimořádné úsilí," říká Homiak, který popisuje, jak dříve byli Rastafariáni na Jamajce  biti a veřejně ponižováni. "Lidé se obětovali a bojovali, aby tato víra přežila." Jedna prosklená vytrína na výstavě Smithsonians zobrazovala takové rukopisy jako Holy Piby, kterou Rastafariáni uznávají jako svou Bibli a která byla v roce 1920 na Jamajce dokonce zakázána.

Ras Maurice Clarke, rastafarián původně z Kingstonu na Jamajce, nyní žijící ve Washingtonu, řekl, že by chtěl "rozptýlit nevědomost a falešné názory o tom, že jen kouříme marihuanu a neděláme nic jiného." Ačkoliv byli pořadatelé na pozoru před stereotypy, diskutovali, zda mají zvěčnit v expozici také Boba Marleyho. Nakonec i jemu věnovali hold coby králi reggae. "Nemělo smysl dělat výstavu o Rastafari a nezmínit největšího šiřitele této filosofie", říká Homiak. Selassieho poselství osvobození a jednota jsou hlavním tématem v Marleyho hudbě, stejně jako v životě Rastafariánů. "Rastafari znamená kultivovat Africkou historii."


Zdroj: Smithsonian museum (v rámci pravidel o využití pro nekomerční a vzdělávací účely)