Vydáno dne 18. 03. 2012 (4719 přečtení)
Po druhé světové válce potřebovala Velká Británie pracovní síly pro obnovu válkou zničeného průmyslu. A nejjednodušší cestou se zdálo být otevření vlastních hranic pro všechny, kteří žili na území Commonwealthu. A tak se během padesátých let do Anglie dostalo mnoho lidí z Karibiku, včetně Jamajky. Na mnoha místech však byli lidé přímo najímáni na určitou práci, na Jamajce nikoliv.
![Don Letts at Nottinghill](/image/clanky/donletts_nottinghill.jpg)
Jamajčané si jako vždy museli poradit sami. Pro většinu to znamenalo prodat vše co na Jamajce měli a vyrazit na vlastní pěst "za lepšími zítřky" do Anglie (sami nebo s celou svou rodinou). Angličané však na situaci nebyli vůbec připraveni. Neexistoval zde například žádný úřad, kde by se nově příchozí mohli informovat o možnosti bydlení, případně o samotné práci.
A tak se stalo, co se zřejmě muselo stát. S narůstajícím počtem přistěhovalců, kteří nemohli často najít ani práci ani bydlení narůstaly také nepokoje a kriminalita. A Angličané, vystavení tváří v tvář těmto faktům, byli nuceni reagovat. Vzniklo tak několik hnutí jako byly třeba
British Union of Fascist s jejich heslem
"Keep Britain White" či
Teddy Boys (šlo o mladé pracující Angličany). Gangy Teddy Boys byly agresivní vůči "komukoliv černému", přepadávali přistěhovalce a rozbíjeli jejich obchůdky a kavárny. Navíc majitelé bytů, ačkoliv měli spoustu volných prostor, často nechtěli přistěhovalce ubytovávat.
Napětí vyvrcholilo ráno 24.srpna 1958 kdy devět bělochů (údajně deset, ale jednoho se nikdy nepodařilo dopadnout) napadlo v Shepherd's Bush a Notting Hill pět přistěhovalců, černochů a tři z nich vážně zranili. Devět dopadených dostalo po pěti letech za mřížemi a pokutu 500 liber. I přes všechny tyto signály, které měla, nebrala však Metropolitní policie situaci vážně, což zřejmě umožnilo i další útok o pár dní později, kdy napadla skupina cca tří set lidí z větší části složená z Teddy Boys domy, kde bydlela početná komunita přistěhovalců. Tyto útoky semkly přistěhovaleckou komunitu dohromady a společně se pak její členové rozhodli bránit narůstajícímu násilí. Nepokoje pak pokračovaly několik následujících měsíců. Aby se na tyto události nezapomnělo, byl v roce 1959 založen
Notting Hill Carnival a nedávno také vznikl v produkci
Dona Lettse film
Carnival, který se událostem a historii věnuje (Don Letts je bývalým punk-rockovým DJ'em legendárního klubu
The Roxy a je to také on, kdo byl zachycen na legendární fotografii z nepokojů v Notting Hill - viz výše).
Proč však píši o této události? Právě díky těmto událostem se totiž v Londýně setkalo deset jamajských rastafariánů, kteří přišli do Anglie za lepším životem. Tři z nich byli také členy jamajské
Ethiopian World Federation, Inc. kterou tou dobou vedl
Ras Sam Brown a jako tajemník v ní figuroval
Mortimo Planno. Rastové se pak společně scházeli zhruba dva roky a poté se souhlasem Browna a Planna založili v Londýně jakousi pobočku EWF, Inc. Položili tak základy komunity, která pár měsíců poté kontaktovala Etiopskou ambasádu v Londýně a navázala tak vzájemné vztahy s Etiopií.
K prvnímu oficiálnímu kontaktu mezi rastafariánskou komunitou a Etiopií došlo 10.března. Poradce na velvyslanectví však rastům sdělil, že s nimi nemůže bez konzultace s nadřízenými cokoliv řešit. Nicméně jim vyjádřil své sympatie a svůj zájem o hnutí. Tak probíhal první vzájemný kontakt. Dialog započal.
O necelé tři měsíce později pak navštívil "sídlo" EWF kulturní atašé z velvyslanectví, aby si s rasty promluvil. Po jeho návštěvě se
Ethiopian World Federation přejmenovalo na
Jamaican Working Commitee. V příštích dnech pak byli dva z členů JWC pozváni na velvyslanectví, kde se již setkali přímo s velvyslancem. Vysvětlovali mu své záměry a cíle a vše vypadalo slibně. Sám velvyslanec se poté zavázal, že se stane prostředníkem mezi rasty a Etiopií a bude se snažit ze všech sil rastům vyjít vstříc.
Přislíbil také, že zprostředkuje rastům kontakt s jedním z hodnostářů etiopské církve, s člověkem, kterého sám považoval za povolaného k vyřešení některých problémů a otázek. Ke konci setkání pak rastům doporučil, aby vypracovali písemnou zprávu o hnutí. Takovou zprávu, kterou by mohl po svém návratu do Etiopie předložit přímo Haile Selassiemu.
Všechny tyto kroky, které rastové v Londýně učinili byly kroky významnými pro celé hnutí, uvědomíme-li si, že do té doby neměl nikdo uvnitř hnutí žádný kontakt s etiopskou vládou. Tyto události proběhly shodou okolností v téže době, kdy byla zveřejněna první oficiální zpráva o rastafariánském hnutí.
Závěrem: Tento text obsahuje mnoho zajímavých informací z historie rastafariánského hnutí a zároveň jde o seznámení s knihou
"A historical report: The Rastafari Movement in England" (autorem je Norman Adams aka Jah Blue). Kniha vyšla v roce 2002. Máte-li o knihu zájem, nahlédněnte na Amazon. Zdrojem dat byly mimojiné i různé články věnující se nepokojům v Notting Hill.