Dnešní odpoledne by se zdálo být zcela obyčejným jako každé jiné předvánoční odpoledne. Nějaké ty Vánoční nákupy a trocha vyřizování v centru města. Ovšem úplně obyčejné nebylo, alespoň pro mě ne. A pokud se alespoň někdo z vás, kdo si tento článeček čtete  alespoň zamyslí, budu za to ráda.


Začalo to tedy těmi nákupy. Obchodní centrum a pochopitelný vánoční chaos. Maminky tahající křičící děti za ruku, babičky a dědové hledající  v davu ztracená vnoučata a spousta lidí zoufale toužících najít něco, co by jejich blízkým udělalo na Vánoce radost. Tohle prostředí běžně nevyhledávám a co nejvíce se mu vyhýbám, ale dnes mě přeci jen něco zaujalo. Šla jsem přeplněnou chodbou, koukala po lidech a najednou přede mnou stál vánoční stromek.To by nebylo nic tak zláštního, ale tento stromek byl přeci jen trochu jiný než ty ostatní.  Byl ozdoben zcela jiným způsobem, než jsme zvyklí. Nevisely zde pouze skleněné ozdoby a řetězy. Strom byl doslova obsypán přáníčky dětí z dětských domovů. Vzbudilo to ve mě hodně lítosti, když jsem si uvědomila, kolik dětí touží třeba jen po nějaké společenské hře, plyšovém medvídkovi nebo jiné hračce. Po něčem, co ti šťastnější z náš nacházeli pod stromečkem úplně běžně a pravidelně každý rok.
 
Co mě potěšilo byl fakt, že u stolu stálo poměrně dost lidí, kteří si přáníčka dětí  vybírali a chystali se jim vysněný dárek koupit. Přeci jen ještě jsou mezi námi i lidé, kteří mají s ostatními soucit a chuť pomoci nebo udělat radost. Také jsem si jedno přáníčko vybrala a dárek už je na cestě.

Říká se, že se o Vánocích mají plnit sliby. Tak proč nějakému dítěti nesplnit i jeho tajné přání? Pokud máte takovou možnost, zkuste to udělat také! To vědomí, že se na Štědrý den, pod vánočním stromečkem v dětském domově rozzáří nevinné dětské oči je přeci k nezaplacení!