Sedmdesátá léta v Británii znamenala  rozšíření reggae hudby a to ssebou neslo mimo jiné možnost kariéry pro mnoho lidí. Neznamená to, že by na ostrovech předtím reggae nebylo, ale jak začal vzrůstat zájem obyvatel o tento styl, nevyhnutelně musely vzniknout i místní reggae kapely. Jednou z nich byli i Cimarons. I přesto, že byli britskou kapelou, snažili se dělat tuhle karibskou hudbu takovou jaká byla a "měla být". Nicméně samozřejmě se do jejich tvorby muselo promítnout i to, kde žili.



Rock Against Racism bylo v podstatě odpovědí na aktivity rostoucí Národní Fronty. Vzhledem k tomu, že NF se snažili vytvářet a šířit vlastní hudbu, bylo jen otázkou času kdy k tomuto kroku přejdou i RAR. Přešli, a nejsnadnější cestou bylo právě spojení sil s kapelou Cimarons.

Cimarons tak zpočátku často hrávali po boku punkových kapel. Punkové hnutí bylo u mladých populární a díky tomu se dostali Cimarons do povědomí mnoha lidí a ukázali jim, co je to reggae o němž později Don Letts hovořil jako o hudbě, která má s punkem mnoho společného. Sám Don Letts hrával v klubu Roxy zpočátku Punk a Punk Rock než se k němu dostalo reggae. V podstatě se punk a reggae věnovaly stejným věcem, politické a sociální situaci kolem sebe. Například na albu "On The Rock" od Cimarons můžete najít songy "Hear Talk of Inflation" a "Rooting for a Cause". Podle zpěváka kapely, Winstona Reida, mohla za jejich narůstající oblíbenost zvolená jednoduchá lyrika. Album "On The Rock" nebylo rozhodně tím nejlepším co Britská reggae scéna přinesla, ale rozhodně si zaslouží respekt jelikož bylo jedním z prvních a navíc ho oceňovala nejen rozrůstající se skupina reggae fanoušků, ale i punková mládež.

Prozatím jsem zde hovořil v podstatě jen o druhém albu kapely. Jejich prvním albem bylo však v roce 1974 LP pojmenované "In Time" a obsahovalo například verzi skladby "Ship Ahoy" původně od kapely O'Jays, dále nerealistickou "Utopian Feeling" a například dvě verze popových stálic "Over the Rainbow" a "My Blue Heaven". Toto album spolus předchozím zmiňovaným výše vyšla u Vulcan Records, alba následující pak Cimarons vydali u Polydor music. Tím dalším albem bylo v roce 1978 album "Live at the Roundhouse, London". O něco později, v tom samém roce vyšlo ještě album "Maka" na němž byly všechny skladby již jen jejich dílem.

Od roku 1978 do roku 1983 pak kapela vydala ještě alba "Freedom Street", "Reggaebility" a "On The Rock, part 2", ale ani tato alba nijak výrazně nezabodovala a nevylepšila jejich pozici v hudebním průmyslu. Až do roku 1995 o sobě kapela nedávala nijak vědět. Až v tomto roce vydali Lagoon Records kompilace "People Say" a "Reggae Time". O čtyři roky později pak vyšla u Culture Press ještě kompilace "The Best of the Cimarons". Nic dalšího se až do dneška neobjevilo a je to určitě škoda, protože tahle kapela měla alespoň podle mého co nabídnout.

Jednou zajímavostí může pro Vás být, že se kapela v roce 1977 objevila v dokumentu Aquarius: Reggae, který se věnoval právě Britskému reggae a jeho "vzniku". Kromě Cimarons v dokumentu můžete najít také například Roye Shirleyho, Matumbi či kapelu Aswad.


Diskografie:

1974
In Time (Vulcan)

1976
On The Rock (Vulcan)

1978
Live at the Roundhouse (Polydor)
Maka (Polydor)

1980
Freedom Street

1982
Reggaebility


Jako muzikanti se podíleli na:

Eddie 'Tan Tan' Thornton - Musical Nostalgia For Today (1981)
Niney The Observer Presents King Tubby - Bring The Dub Come (197X)
Rico Rodriguez - Going West (19XX)
Slickers - Many Rivers To Cross (1976)
Vulcans - Journey Into Space The Return Of Star Trek (1973)