Kapitola 1 , jež nese název "Příběh mého dětství". Můj otec, Jeho Výsost Ras Makonnen, byl synem Princezny Tanagna Warq, dcery velkého krále Sahla Sellasse ze Šoa. Jeho otec byl Dejazmač Walda Mika'el Walda Malakot z Doby a Muž ze šlechty. Narodil se na první Genbot 1844 (= 8. Květen 1852) v místě nazvaném Darafo Maryam v oblasti Gola. Ras Makonnen zůstal se svým otcem asi 14 let; to bylo, samozřejmě, v době, kdy byl Menelik II, syn Makonnenova strýce Krále Hayla Malakot, ještě jen Králem ze Šoa. Jeho otec, Dejazmač Walda Mika'el, jej pak vzal k Menelikovi a pravil: 'Ať můj syn, potomek tvé tety, vyrůstá s tebou ve tvém paláci'. A Menelik učinil Makonnena svým zvláštním společníkem - nehledě na náhodný fakt jejich rodinných vazeb.


Následně, protože byl Král Menelik přesvědčen o Makonnenově loajalitě a schopnostech ve službě jeho vládě (mnohokrát jej prověřil úkoly, které mu svěřil), povýšil jej do řádu Balambaras, když byl ve 24 věku v roce 1868 (= 1876). V této době si Makonnen vzal mou matku, Wayzaro Yashimabet, jako svou zákonnou manželku.

Zatímco v roce 1879 (= 1886 / 7), byl Menelik II ještě jen Králem, vedl vojenské výpravy do regionu Harar a obnovil tuto starověkou provincii Etiopie. Od té doby byl můj otec znám jako chrabrý bojovník, dobrý vůdce a dobrý přítel vojáků. V době okupace Hararu byl jmenován guvernérem města a jeho provincie stejně jako Vrchním Velitelem s hodností Dejazmače. A  poté co byl Menelik II pomazán na Krále Králů Etiopie, jmenoval mého otce důstojností Ras v Miyazya roku 1882 (= duben 1890).

Když můj otec vedl vojenské expedice v Hararském regionu, činil tak ponechajíce mou matku v týlu v Šoa, Wayzaro Yashimabet, jeho zákonitou manželku s níž se oženil podle Křesťanských zvyklostí. Když válka skončila a země se uklidnila, nechal jí přivést do Hararu.

Pak zabezpečil i region Ogaden, který ještě nebyl začleněn do provincie Harar. I přesto, že měl na stole ještě stále rozloženy válečné mapy, pokračoval ve zmírnění daňové zátěže, která tížila obyvatelstvo.

Já se narodil 16. Hamle 1884 (= 23 července 1892) v roce Jana, v Ejarsa Goro, nedaleko od Hararu. Wayzaro Mazlaqiya, dcera sestry mého otce Wayzaro Ehta Maryam, si vzala Dejazmače Hayla Sellasse Abaynah; když mi byli čtyři měsíce, porodila Emru (nyní Ras Emru) a spolu jsme vyrůstali, jako bychom byli dvojčata. Když nám bylo sedm let, otec pro nás zařídil speciálního pedagoga a my začali navštěvovat výuku. V našem desátém roce, tři roky od začátku našeho vzdělávání, jsme byli schopni číst a psát v Ahmarštině a v Ge'ezu. Naše výchova byla stejná jako u synů obyčejných lidí a nebylo zde žádné nepatřičné poddajnosti jako v případě princů té doby. Moje matka, Wayzaro Yashimabet, v necelých 30 letech, zemřela 6. Magabit 1886 (= 14 března 1894) a byla pohřbena poblíž kostela Sv. Michaela v Hararu při vodách Epiphany. Toto vše jsem se dozvěděl samozřejmě až mnohem později od těch, kdož se starali o mou výchovu.

Mnoho bylo měsíců, které můj otec, Jeho Výsost Ras Makonnen, musel strávit cestováním do Addis Abeby a na vojenských výpravách do ostatních provincií Etiopie - ve skutečnosti víc, než mohl být schopen zůstat ve vlastní gubernii Harar. Také odcestoval do zahraničí jako vyslanec vlády.

Zde jsou některé z cest podniknutých mým otcem: v roce 1881 (= 1888/9) byl poslán do Itálie; v roce 1888 (= 1895/6), během kampaně Alage, vedl vojenskou expedici jako Nejvyšší Velitel a byl doprovázen Rasem Wale, Rasem Mika'el, Rasem Mangasha Atikam, Rasem Alula, Dejatch Walde, Fitawrari Gabayahu, Fitawrari Takle, Liqa Makwas Adnaw, a Qagnazmatch Taffasa; v roce 1890 (= 1897/8) se ujal mise v západní Etiopii, při Sudánské hranici, do toho co je nazýváno Arabskou zemí; tento region je v nynější době označován jako Beni Shangul.

V roce 1891 (= 1898/9), od té doby co bylo ohlášeno že Ras Mangasha, Správce provincie Tigre, se vzbouřil proti Císaři Menelikovi, byl Ras Makonnen vyslán do Tigre a usmířil Mangasha s Císařem. Následně, v zájmu zajištění bezpečnosti v provincii - stejně jako činil, když obsadil Harar - zůstal asi dva roky jako dozor v Tigre a až poté se vrátil. V roce 1894 (= 1902) byl poslál do Anglie na korunovaci Krále Eduarda VII. Navíc k tomu všemu, to byl on, kdo měl provést a uzavřít veškeré obchodní vztahy se zahraničními zeměmi, které dnes podnikají Ministři Zahraničí. A následně musel každý rok cestovat sem a tam do Addis Abeby, když byl předvolán aby konzultoval s Císařem Menelikem každou důležitou záležitost jenž nebyla dosud rozhodnuta. Později vše řešil korespondencí poštou a konverzací po telefonu. Vzhledem k tomu, že železnice ještě neexistovala, jak je tomu dnes, cesta pomalým pochodem z Hararu do Addis Abeby trvala měsíc.


Od té doby co můj otec poprvé viděl evropskou civilizaci, v Evropě byl dvakrát, byl přesvědčen o hodnotě vzdělání, skrze rozhovory s některými z cizinců, kteří přišli do Etiopie, silně naléhal, abych se od nich naučil cizí jazyk. Můj otec založil ve svém městě Hararu nemocnici a zaměstnal tam pána z Francouzské kolonie Guadeloupe, lékaře jménem Dr.Vitalien. S touto myšlenkou můj otec dohodl, že nás bude Francouz učit hodinu nebo den když nebude mít práci s ošetřováním nemocných; a tak nám začaly další lekce.

Otec silně toužil vidět, jak si lidé zvyknou na "civilizovanou" práci, kterou pozoroval v Evropě a začal s ní ve své gubernii. Z tohoto důvodu založil první nemocnici v městě Hararu. Rok po jeho smrti Francouzská Vláda tuto nemocnici koupila od Menelika II za 50.000 franků.

   Lev z Kmene Judova zvítězil. Menelik II, Bohem Vyvolený, Král Králů Etiopie.

Přistup Dejzmači Yelma. Jak se ti daři? Dobře, díky Bohu. M. Klobukowski, Zvláštní Vyslanec a Zplnomocněnec Ministra v Etiopii, získal jménem vlády Francouzské Republiky nemocnici, kterou Ras Makonnen založil v Hararu a do které Francouzská Vláda přivedla lékaře na péči o nemocné naší země. A proto, je zápis záznamů zemního plánu a rozměrů této nemocnice, svěřen Francouzskému Konzulovi v Hararu. panu Naggiarovi.

   29. Hamle 1899 (= 5. Srpen 1907) ve městě Addis Ababa.

Můj otec si dělal starosti, že bych se měl naučit francouzsky co nejrychleji, ale proto že byl přesvědčen, že lekce Dr. Vitaliena pouze na hodinu nebo tak na den nás nedostanou blíže k tomuto cíli, promluvil s Abba Andrea, který bydlel ve městě Harar. Poslal nám Etiopana, zvaného Abba Samuel, který vyrůstal jako žák v jeho misijním zařízení. Učil nás s péčí a pozorností. I tak jsme se nevzdali naší každodenní lekce s Dr. Vitalienem.

Náš učitel, Abba Samuel, byl synem Alaqa Walda Kahen. Walda Kahen je ten, který konvertoval ke Katolicismu v době, kdy Abba Masyas z Italské misie přišel do Šoa. To z toho důvodu, aby jeho syn Samuel Abba vstoupil do Katolické misie, sloučil se zde a studoval. Abba Samuel byl dobrý člověk, který vlastnil veliké znalosti, který se věnoval učení a vyučování, který v dobru a s pokorou shromáždil znalosti jako včela od každého, kdo byl obdařen láskou k Bohu a bližnímu a kdo se nesnažil nalézt potěšení v těle, ale v duši. Říkám to, protože jsem ho poznal velice dobře, když jsme spolu byli asi deset let.

Jak bylo zpozorováno v předmluvě této knihy, rozhodl jsem se napsat záznam mé práce začátkem mého třináctého věku; všechno, co jsem dělal předtím, bylo na pokyn a pod vedením mého domácího učitele. Od mých třinácti let, i když moje fyzická síla nemusela být velká, moje duchovní a duševní síly se začali postupně zvyšovat, a tak jsem měl vstupní bránu do tohoto světa otevřenou. A to byl okamžik, kdy jsem začal jednat podle své vůle, bez toho aby mi nařizoval domáčí učitel, poznávajíc dobro a zlo a vědomý si že tento čin by mohl jiné urazit a jiný potěšit, což je škodlivé a na druhé straně užitečné - a tak jsem začal stoupat po žebříku úvodu do světa.

Jak byla láska, která existovala mezi Jeho Výsostí, mým otcem, a mnou celkem zvláštní, to cítím až dosud. Vždy mne pochválil za mou práci a za mou poslušnost. Jeho důstojníci a jeho muži se ke mně chovali s láskou a uctivě, protože s obdivem pozorovali jaké má pro mě můj otec sympatie.

Pozoroval jsem Jeho Výsost, mého otce, jak se snaží vše splnit svými nejlepšími schopnostmi, nařídil Křesťanské obřady, tím že dali jeho peníze na problémy chudých a na kostel a budou se modlit každou vhodnou hodinu. Jak jsem vyrůstal, duchovní touha mě vedla k tomu abych s ním soupeřil a tak dokázal že mám v sobě zabydlen jeho příklad. Nebylo nikoho, kdo by neznal mého otce podle způsobu života, který jsem popsal výše, ani v Paláci či mezi duchovenstvem. Ještě v době kdy byla psána tato kniha, několik velkých mužů z těch časů stále žilo a každý z nich ví že to není přehnané. Jak si můj otec všiml, že veškeré mé sklony směřovaly ke vzdělání, jeho radost se neustále zvyšovala v míře jeho zalíbení.


pozn. autora: abyste pochopili některé tituly zmiňované v článku, doporučujeme přečíst tento text.