Ikona ikon, legenda legend – to je Black Uhuru, hudební těleso s přesahem daleko, či spíše vysoko, nad pouhý rámec hudby. Za svou téměř čtyřicetiletou existenci prošlo mnoha personálními obměnami i návraty, které činí jeho „život“ velice dynamickým, avšak nejvýraznějším rysem je samozřejmě přínos pro světovou hudební klenotnici a pro šíření nadčasových myšlenek rastafariánského hnutí.


   V jeho čele i pozadí vždy stáli oddaní rastafariánští „messengeři“, kteří dovedli využít pozornosti posluchačů ke sdělení myšlenek, jež považovali za důležité. Texty měly vždy vysoký standard kvality sdělení a hudba – tu je nejlépe si poslechnout. Tento článek budiž zvídavým čtenářům základním vodítkem.

   První z pestré palety sestav byla zformována r. 1972 v kingstonské chudinské čtvrti Waterhouse pod původním názvem „Uhuru“ (svahilsky „svoboda“). Zakládajícími členy byli Derrick „Duckie“ Simpson, Rudolph „Garth“ Dennis, Euvin „Don Carlos“ Spencer.

    První vydanou nahrávkou byly písně "Folk Song" (autor C. Mayfield) a "Time Is on our Side". Protože však nezaznamenaly úspěch, trio po čase rozpadlo – Garth Dennis se přidal k Wailing Souls (krátce s nimi spolupracoval i Duckie Simpson) a Don Carlos se vydal na sólovou dráhu.

   Duckie Simpson se rozhodl obnovit trio s novými lidmi – přichází Errol „Tarzan“ Nelson a na místo frontmana fenomenální vokalista Michael Rose – a pod novým názvem Black Sounds Uhuru. V této sestavě vydali roku 1977 první album Love Crisis, které produkoval legendární dubový kouzelník Prince Jammy.  Krátce poté opustil koncem roku 1977 kapelu Errol Nelson, který se vrátil ke svým původním The Jayes, a nahradila jej fenomenální vokalistka, která se zásadně podílela na vzniku legendy jménem Black Uhuru: Sandra „Puma“ Jones, sociální pracovnice z Jižní Karolíny (USA). Puma přišla na Jamajku hledat své duchovní kořeny a zpočátku spolupracovala jako tanečnice s ortodoxním rastafariánským hudebním nyabinghi uskupením Ras Michael & The Sons of Negus a zpívala v ženské vokální skupině Mama Africa. V této době se též ustálil definitivní název kapely „Black Uhuru“. Skupina začala široce spolupracovat s proslulým rytmickým duem Sly & Robbie, známým též jako „Riddim Twins“ (rytmická dvojčata). Duo dodnes tvoří fenomenální hudebníci, bubeník Sylvester „Sly“ Dunbar a basista Robert „Robbie“ Shakespeare. Black Uhuru s nimi nahráli řadu úspěšných singlů jako "General Penitentiary" či dřívější hity Michaela Rose "Guess Who’s Coming to Dinner" a "Shine Eye Gal", na nichž hostoval na kytaru Keith Richards z Rolling Stones.

   Druhé album Showcase (1979) vábilo posluchače zejména na tyto hity, avšak neobsahovalo vyloženě slabé skladby – za zmínku rozhodně stojí např. písně jako "Leaving to Zion", "Plastic Smile", "Abortion" či "Natural Reggae Beat". Kapela upevnila své postavení vystoupením na kultovním jamajském festivalu Reggae Sunsplash v roce 1980. V plánu bylo též vydat album v produkci slavného Dennise Browna, ale nakonec vyšly pouze dva singly: "Wood for My Fire" a "Rent Man".

   Ve stejném roce (1980) podepsali Black Uhuru smlouvu s Island Records, labelem Chrise Blackwella, který proslavil jamajskou hudbu globálně hlavně skrze Boba Marleyho, byť zároveň zamezil vzestupu několika dalších velkých talentů Jamajky (Max Romeo aj.). Pod tímto labelem vyšlo v roce 1980 jedno z nejproslulejších alb celé reggae historie, a to Sinsemilla. Není snadné z něj vybírat, ale kromě titulní písně uvedu alespoň "Happiness", "World Is Africa" či "Vampire". Následující album Red z následujícího roku dosáhlo na 28. příčku britského žebříčku alb za rok 1981. Z něj doporučuji například písně "Youth of Eglington", "Sponji Reggae", "Utterance" nebo "Puff She Puff". Další deska, Chill Out, o rok později obsahovala vedle titulní písně pozoruhodné "Darkness", "Right Stuff" či "Mondays". Turné na podporu této desky, která dosáhla 38. příčky britského žebříčku, podnikli Black Uhuru s Rolling Stones. Posledním albem zřejmě nejslavnější éry Black Uhuru, a zároveň albem nejúspěšnějším, bylo v roce 1984 Anthem. Nejúspěšnějším proto, že získalo historicky první cenu Grammy pro reggae album. Tato deska byla hity přímo nabita. Vedle písně "Black Uhuru Anthem" rozhodně neopomeňme "What Is Life", "Party Next Door", "Elements" či remake písně od Sly & The Family Stone "Somebody’s Watching You". Píseň "What Is Life" navíc dosáhla 1. příčky britského žebříčku singlů! I přes tento úspěch odešel ve stejném roce po neshodách s Duckie Simpsonem frontman Michael Rose. Jeho odchodem končí zřejmě nejplodnější období Black Uhuru, ačkoli i další éry a hudba, která vznikla, zaslouží stejnou pozornost.

   Michael Rose byl nahrazen Delroyem „Junior“ Reidem, label Island Records labelem RAS Records a změnu zaznamenal i dosavadní styl. Osmdesátá léta, věk syntetizátorů, se nevyhnula ani Black Uhuru, což je znát zejména na dvou albech, která na pozici hlavního vokálu nazpíval právě Junior Reid: Brutal v roce 1986 a Positive o rok později. Hudba se začínala ubírat více směrem experimentů se zvukem i rytmy, dostala lehce popový nádech, ale stále zůstávala věrná nekompromisnímu reggae riddimu založenému na rytmickém motoru „Riddim Twins“ Sly & Robbieho. Album Brutal bylo kromě písní jako hitu "Great Train Robbery", "Fit You Haffi Fit" nebo "Let Us Pray" pozoruhodné písní "City Vibes", ve které jako jediné v historii kapely zpívala sólový hlavní vokál Puma Jones. Toto album bylo navíc opět nominováno na Grammy. Album Positive (1987) se nedočkalo příliš kladných hodnocení, avšak osobně jej mám velmi v oblibě, zejména díky písním "I Create a Space Within Your Heart". Jistě se zde podepsal i nejstinnější moment v historii kapely, který přišel během nahrávacích sessions právě k albu Positive, kdy byla Pumě Jonesové diagnostikována rakovina. Jak se její stav zhoršoval, musela hudební aktivitu přerušit a v naději na vyléčení se vrátila do USA. Album za ni dokončila vokalistka Janet „Olafunke“ Reid. Poté však došlo k dalším rozchodům: skončila spolupráce se Sly & Robbiem, Puma odjela za léčbou a poté, co nedostal vízum na turné po USA, odešel i Junior Reid, následován krátce poté též vokalistkou Olafunke.

   Duckie Simpson zůstal tedy sám. Jeho vůle udržet Black Uhuru za každou cenu byla vždy úctyhodná, a i v tomto kritickém období přinesla plody: Black Uhuru měli zahrát na ceremoniálu udílení hudebních cen v Kalifornii. Ve stejném programu však měli vystoupit Duckieho spoluzakladatelé Uhuru Don Carlos a Garth Dennis. Chopili se tedy příležitosti, která se tímto naskytla, obnovili původní sestavu pro toto vystoupení, a nakonec se rozhodli pokračovat společně i poté. Tragické vyvrcholení událostí započatých roku 1987 přišlo v roce 1990, kdy Sandra “Puma” Jones, “The Shine Eye Gal” (dívka se září v očích), prohrála svůj boj se zákeřnou nemocí.

   Po všech odchodech a rozchodech následovalo období reprezentované celkem čtyřmi deskami, které se v některých skladbách vydávaly zřetelně mimo mantinely reggae. Moderní, pro mainstream první poloviny devadesátých let typický sound, s výrazným digitálním rozměrem, avšak stále na hutném riddimu – to byly desky, kterým se nedostalo ocenění srovnatelného s érou Michaela Rose, přestože obsahují velice pozoruhodné počiny – a to zejména díky nasazení Dona Carlose jako hlavního vokálu ve zhruba polovině všech písní těchto čtyř alb. Podívejme se nyní na ně.

   Éra obnovené zakládající sestavy přinesla nejprve album Now (1990), též nominované na Grammy. Now přineslo remake stařičké písně "Satan Army Band" z alba Love Crisis (1977) či "Hey Joe" Jimi Hendrixe. Další deskou byla roku 1991 Iron Storm. Z ní doporučuji zejména píseň "Trouble". Třetí v pořadí přišlo album Mystical Truth (1993) se skvělou písní "Bassline", zahloubanou "Questions", popově, avšak pozitivně znějící "Pay Day", dále "Living in the City" (převzata olomoukými “Homebwoyrasta”) a starší hit Dona Carlose "Young School Girl". Poslední deskou této éry byla v roce 1994 Strongg – patrně nejlepší z oněch čtyř. Z písní jmenujme například úvodní "Brand New World", "Eye of an Angel", "Genocide" či povzbudivou "Yes I".

   Po kratší pauze přichází rok 1996 a opět rozpad skupiny. Duckie Simpson se tohoto roku vydává na evropské turné s dubovým básníkem jménem Yasus Afari pod společným jménem Black Uhuru, zatímco Don Carlos a Garth Dennis podnikají turné po USA pod stejným názvem. Následovala soudní pře o právo na užívání jména Black Uhuru, kterou nakonec v roce 1997 vyhrává Duckie Simpson. Zajímavý, byť pro jamajskou povahu ne až tak překvapující, je fakt, že krátce po skončení procesu údajně všichni tři protagonisté obnovili dřívější přátelské vztahy (byť spolupráci již ne). Don Carlos se vrátil ke své sólové kariéře (úspěšně dodnes cestuje po celém světě a doufáme, že se brzy dostane i k nám, když to v zimě r. 2008 těsně nevyšlo). Duckie Simpson mezitím zformoval zbrusu novou sestavu Black Uhuru, když na hlavní vokál přišel mladý Andrew Bees a na místo Pumy Jones Jennifer „Jenifah Nyah“ Connally.

   V této sestavě vydali Black Uhuru dvě desky: Unifictaion (1998) s písněmi jako "Here Comes Black Uhuru" či "System" a Dynasty (2001) se skvělou "Stability" a těžko přehlédnutelnými "Dread to Be Rasta" nebo "Unfair Game". Zároveň šlo o sestavu, se kterou Black Uhuru prvně zavítali i k nám (28. 7. 2001, Roxy, Praha, podruhé pak v srpnu 2003). Odkaz na skvělý článek a rozhovor z prvního koncertu přikládám zde. V roce 2003 i Andrew Bees opouští skupinu a vydává se za sólovou kariérou.

   Rok 2004 přináší pro Black Uhuru zásadní zprávu: Michael Rose, který se doposud zabýval vedle sólové kariéry pěstováním kávy, se sešel s Duckie Simpsonem a, jak Duckie sám pravil: „Dali jsme si spliff a domluvili se na nové spolupráci“. Black Uhuru se znovu scházejí ve své nejslavnější sestavě, tentokrát pod názvem „Black Uhuru feat. Mykal Rose“. Pumu Jones nahradila vokalistka jménem Kay Starr. V tomto složení nahráli výborný singl Dollars (2004) a vystoupili na několika koncertech. Jako backing band s nimi tehdy vystupovala známá britská reggae kapela Rasites. Z jamajského koncertu z Western Consciousness 2004 z 28. dubna stejného roku vyšlo live video. Black Uhuru též připravili nové album, které však přes velká očekávání fanoušků doposud nevyšlo a spíše z obchodních důvodů údajně stále zůstává „v šuplíku“ producenta! Kapela v roce 2006 procestovala s koncertním turné Evropu.

   V roce 2008 přebírá Duckie Simpson roli hlavního vokalisty, kapela natáčí nové album As the World Turns s hosty z oblasti latinskoamerické hudby – to je zatím poslední počin tohoto fenomenálního, personálně velmi dynamického, zdaleka ne jen hudebního tělesa.
   
   Vpravdě gurmánskou zajímavostí je, že většina alb Black Uhuru byla doplněna jejich kompletními dubovými verzemi, čímž vznikla zajímavá sada raritních nahrávek. Kapela dále vydala několik videonahrávek koncertů, některé jsou k mání jako záznamy televizních stanic (např. slavný koncert z Rockpalasstu v Německu z r. 1984)) a většinu z nich je možno shlédnout na youtube.

   Ze známých hudebníků, kteří s Black Uhuru určitou dobu spolupracovali, je vedle Sly & Robbieho třeba jmenovat ještě například kytaristy Mickey „Mao“ Chunga a Daryla Thomsona (oba též hráli s Peterem Toshem) či perkusionistu známého jako „Sky Juice“.

   Co říci závěrem? Ikona jménem Black Uhuru měla od svého počátku štěstí na velké hudební osobnosti, byť zároveň smůlu na jejich poměrně časté střídání. Jako hlavní nit příběhu vine se celou její historií postava Duckie Simpsona, muže, který tvrdošíjně udržoval své dílo při životě i v dobách největší nepřízně osudu, který byl jejím hlavním tvůrcem, autorem velkého množství zásadních písní a textů, ale zároveň nikdy neměl potřebu strhávat na sebe pozornost a naprosto se spokojil s pozicí backing-vokalisty zpívajícího harmonie, přičemž post frontmana přenechával jiným (Michaelu Roseovi, Junioru Reidovi či Andrew Beesovi). Na závěr si dovolím ocitovat pozoruhodnou (a pravdivou) myšlenku autorky článku a rozhovoru s Black Uhuru, na nějž odkazuji výše: „Roots reggae, a vůbec hudbu tvoří tři věci: Word – poselství, slovo, Sound – zvuk a Power – síla. Ten „dědeček“ (Duckie Simpson) se stará o to první, muzikanti dělají to druhé a všichni dohromady – včetně diváků – to třetí. A když se to podaří, mění se hudba v chrám, kde není lží ani bojů o moc. Jen jednota s nejvyšším…“.


Kompletní diskografie Black Uhuru
(uspořádána dle sestavy, která se na na jejich vzniku podílela)

Sestava: Derek "Duckie" Simpson, Michael Rose, Errol "Tarzan" Nelson, Don Carlos

1977 – Love Crisis (reedice r. 1981 pod názvem Black Sounds of Freedom)

Sestava: Derek "Duckie" Simpson, Michael Rose, Sandra "Puma" Jones, Sly & Robbie

1979 – Showcase
1980 – Black Uhuru (reedice "Showcase")
1980 – Sinsemilla
1981 – Red
1982 – Chill Out
1983 – Guess Who's Coming To Dinner (reedice "Showcase")
1984 – Anthem

Sestava: Derek "Duckie" Simpson, Delroy "Junior" Reid, Sandra "Puma" Jones

1986 – Brutal

Sestava: Derek "Duckie" Simpson, Delroy "Junior" Reid, Janet „Olafunke“ Reid

1987 – Positive

Sestava: Derek "Duckie" Simpson, Garth Dennis, Don Carlos

1990 – Now
1991 – Iron Storm
1993 – Mystical truth
1994 – Strongg

Sestava: Derek "Duckie" Simpson, Jenifah Nyah, Andrew Bees

1998 – Unification
2001 – Dynasty

Sestava: Derek „Duckie“ Simpson, Michael Rose, Kay Starr

2004 – Dollars (single, celé album nahráno, avšak dosud nevydáno)

Sestava: Derek „Duckie“ Simpson

2008 - As the World Turns

Live a dubová alba

1982 – Uhuru in Dub
1982 – Tear It Up - Live (album and video)
1983 – The Dub Factor
1984 – Live
1986 – Brutal Dub
1987 – The Positive Dub
1988 – Live In New York City
1990 – Now Dub
1990 – Love Dub ("Uhuru In Dub" reedice)
1992 – Iron Storm Dub
1993 – Mystical Truth Dub
1994 – Strongg Dubb
2000 – Live 1984
2001 – In Dub
2001 – Dubbin'It Live (léto 2001, at Paléo Festival)