Dne 10.května 1977 v Paříži zahájil Bob své koncertní turné po Evropě, bylo to dva týdny před začátkem oficiálního turné k desce Exodus.


   Před tímto prvním koncertem si Bob domluvil s novináři fotbal. Na konci článku najdete odkaz na některé fotografie z tohoto dne. V jednom střetu utrpěl Bob vážnější zranění, francouzský novinář mu přišlápl palec u pravé nohy, viz fotografie dole. Nebylo to ale vůbec poprvé, něco podobného se mu už stalo před pár lety při jednom utkání v Trench Townu. Francouzský lékař který mu noho ošetřoval Bobovi řekl, aby se snažil spíše odpočívat, to ale nebylo možné – vždyť jeho turné právě začalo.

   Bob rady doktorů bral na vědomí a snažil se mezi vystoupeními odpočívat. Exodus turné v Evropě bylo i přesto po čtvrtém koncertě, v Londýnském Rainbow Theatre, ukončeno. Podíváte-li se na videozáznam pořízený z druhého Londýnského koncertu, zjistíte že se Bob při své show snaží přenášet váhu na levou nohu a snaží se došlapávat pravou nohou na patu, muselo to být velmi nepříjemné. Koncert už zakončují rozloučením s publikem pouze The Wailers. Bob byl už mimo dosah kamer v zákulisí, kde zjišťuje spoustu krve v pravé botě. Rána se mu znovu otevřela.

   Po čtvrtém koncertě v Londýnském Rainbow Theatre odjel za svou matkou do Delaware. Chtěl strávit odpočinkem alespoň několik dní před zahájením amerického turné, které bylo připraveno na začátek července. Jeho první koncert měl být v New Yorku.

   O několik dní později mu doktoři po speciálním vyšetření zjišťují, že důvodem pro nehojení rány jsou rakovinotvorné buňky v kůži poraněného palce a doporučují Bobovi amputaci prstu. Léčba by měla trvat 6. měsíců, čož by znamenalo ukončení celého amerického turné. Čelí tak tlaku ze strany veřejnosti a také zprostředkovatelů koncertů. Po určité době se i přes všechnu snahu Bob veřejnosti omlouvá a předčasně ruší celé americké turné. Učiní tak i s vědomím toho, že budou lístky na některé koncerty beznadějně vyprodány, jak tomu bylo například v Seattlu a v Berkeley (viz dole letáky z koncertů). A ujišťuje, že se po definitivním vyléčení vrátí.

   Doktoři Bobovi sdělí, že se jeho stav bez amputace nohy nezlepší. Stalo se nečekané, po několika dnech se rána začíná rychle hojit. Dokonce po několika týdnech si Bob opět může jít s přáteli zaběhat nebo si zahrát milovaný fotbal.  Možná má pocit, že není třeba amputace, po tak neočekávaném rychlém vyléčení.

   Nicméně skutečnost, že Bob znal diagnózu rakoviny a možnost amputace po dokončení evropského turné, proč tak neučinil?  Věřím, že měl namáhavý program – spoustu zvukových zkoušek, rozhovory, koncerty .. ale tak mě napadá (viz. fotografie vpravo): "Co ho vedlo aby 16. Května 1977 navštívil před vystoupením v Německém Heidelbergu ortopedii?"

   Závěrem: Pravdy se již asi nikdo nedobere, přesto neberu absurdní názory na to, že rastaman nesmí to a ono. Že je na to nepsaný zákon (např. amputace), rastaman může cokoli co si umane, je to svobodný člověk. Je spousty a spousty článků v novinách (stejně tak jako na internetu) věnujících se tomuto tématu. Myslím si, že lidé kteří se doberou takových závěrů nemají vůbec přehled o Bobově životě a chtějí svým výrokem zaujmout a zviditelnit se. Nemají pro svůj postoj žádný důkaz a chtějí se takříkajíc "povozit na cizím utrpení". Ať je tomu jakkoli, jedinou pravdu zná jen Bob sám. Doufám, že tímto článkem dosáhnu z vaší strany zamyšlení. Já nikoho nesoudím, píšu realitu.

Odkaz na foto: www.bob-marley.es