Narodila se v roce 1952 v Jamajském hlavním městě Kingstonu, je matkou pěti dětí. Jejím nejslavnější albem je „Black Woman“ z roku 1980. Přijala rastafariánskou víru, ale celou svou kariéru se zastávala ženských práv. I přesto, že v rastafariánství doposud dominují muži.


   Jako *náctiletá byla členkou vokální skupiny Gaylettes (známé také jako Gaytones). Tato skupina se zaměřovala hlavně na reggae avšak byla hodně ovlivněna i americkým Rhythm-and-Blues, obzvláště Aretha Franklin byla pro mladou Judy obrovským vzorem (dodnes jí má nejraděj). Největší hit Gaytones byl „Silence River“ z roku 1968. O něco později, roku 1970, se však kapela rozpadla, ale Judy se postupně rýsovala na sólové dráze slibná kariéra. Některé z nahrávek z tohoto období vznikly ve studiu Sonie Pöttingerové, jedné z mála žen jež se podílely na rozvoji jamajského hudebního průmyslu. A právě v tomto období přijala Judy rastafariánskou víru a přidala se k 12 Kmenům Izraelským, což v budoucnu velmi ovlivnilo její tvorbu.

   V roce 1974 vzniklo vokální uskupení I-Threes (s Marciou Griffiths a Ritou Marley). Skupina podporovala svými vokály některé skladby na albu Natty Dread Boba Marleyho. Bobovi se ženské vokály natolik zalíbily, že nakonec I-Threes s Bobem Marleym & The Wailers prožily tu nejlepší část kariéry a vystupovaly po Bobově boku až do konce jeho kariéry v září roku 1980.

   I přes všechu práci, zkoušky a koncerty se Judy podařilo založit rodinu a udržet svou sólovou kariéru na správné vlně. V tomto období (1975) vzniklo její první sólové album nesoucí název „Mellow Mood“. I tak byla fanoušky reggae, ve kterém tenkrát dominovali hlavně muži, trochu opomíjena a to i přes to, že sám Bob Marley Judy silně podporoval. Od roku 1977 Judy pracovala na své druhé desce „Black Woman“, která vyšla v roce 1980 jako první kompletní album vydané v Bobovým studiem TUFF GONG v Kingstonu.

   V roce 1980, při jednom z posledních Bobových koncertů (ve francouzském Dijonu 4.6.1980), Judy s I-Threes zazpívala (v tomto roce vystupovali I-Threes jako předkapela) skladbu „Sister Chant“. V písni se několikrát oběvovala věta „Hospodine, ty uchovávej tuto duši znovu a znovu“, jak řekl jeden z redaktorů magazínu Washington Post – „příliš jsme nerozuměli co touto skladbou Judy myslí“, ale ona zřejmě věděla že Bob umírá a proto zvolila do repertoáru koncertu tuto skladbu. Touto skladbou vlastně samotný koncert začal.

   V rozhovoru pro All Music Guide magazín Judy vysvětlila to, jak byl Bob motivován vlastní tvůrčí činností. Realizoval to, co často čítal v Bibli. Haile Selassieho oslavoval jako druhý příchod Ježíše. Možná i proto Judy tolik podporoval. Její album "Black Woman" tolik miloval.

   V období mezi lety 1981-1990 Judy hojně koncertovala po Kanadě a USA. Někdy ji provázeli i takoví mistři svého oboru jako Sly Dunbar a Robbie Shakespeare. Ale jak pomalu na začátku 90.let na Jamajce Dancehall sesazoval reggae z popředí zájmu, Judy vydala své poslední album „Stop in the name of Love“ (1994). Skladba z tohoto alba „Try a little Tenderness“ ji přivedla až k nominaci na cenu Grammy. Poté Juddy svou kariéru ukončila a začala se více věnovat rodině.

   Ke konci roku 1990 však Judy konvertovala ke křesťanství a nyní zpívá Gospel. V roce 1998 vydala své první gospelové album "Love", jehož producentem je Claude Evans. V roce 2000 spustila svůj projekt "Soldiers of Jesus Christ" na němž se podíleli i další reggae zpěváci, kteří konvertovali ke křesťanství. Jako příklad bychom mohli uvést třeba umělce jako Papa San, Lt. Stitchie, Chevelle Franklyn, Carlene Davis, Junior Tucker, Winston "Bello" Bell of Bello & Blacka fame a Lady Junie. Roku 2002 vydala Judy nové album "Something old, Something New" na kterém můžete najít některé z jejích starých písní ve verzi tradiční kostelní hudby. Například písně "Many Are Called", "Strenght To Go Through" a nebo "Hold Them Jesus", jež se původně jmenovala "Hold Them Jah".

   Judy Mowatt jednou řekla: "Je na čase, aby měly černé ženy ve svém životě právoplatné postavení jako muži". Myslím si, že je příjemné vědět, že Judy Mowatt byla jednou z prvních bojovnic za práva a postavení žen ve společnosti zemí třetího světa.

   Tímto článkem chci vzdát hold její celoživotní práci. Její skladby patří mezi mé nejoblíbenější.