Na konci roku 1977 to na Jamajce vypadalo jako na počátku občanské války. Katastrofální situace měla za následek stále větší množství přestřelek, únosů a vražd. Tohle měly na svědomí ozbrojené jednotky dvou politických stran bojujících o vítězství v nadcházejících volbách.


   Situace dosáhla extrémů v lednu 1978, a navíc byla do celé situace zamotaná i americká tajná služba CIA. Situaci se snažila zmírnit OSN s nově připravovaným mírovým hnutím. Mírové hnutí se skládalo z vysokých představených různých hnutí, náboženství, a byl mezi nimi i vůdce "Twelve Tribes of Israel".

   Při jednáních se padla také myšlenka o vytvoření mírového koncertu, která měla utvrdit "klid zbraní". Koncert byl připraven k výročí návštěvy Haile Selassieho na Jamajce – tedy na 22. Dubna.

   Někdo, ale nevím kdo z mír.hnutí přišel s myšlenkou opravdu šokující, že by na koncertu mohl být přítomen i Bob Marley, který se od neúspěšného útoku a následujícího Smile Jamaica koncertu dne 6.12.1976 uchýlil do zahraničí.

    Prook Gád, hl. představitel hnutí "Twelve Tribes of Israel" dostal za úkol kontaktovat Boba a předložit mu tuto myšlenku. Přesvědčit Boba viděli všichni jako nelehký úkol, protože Bob nechtěl o Jamajské politice ani slyšet, obzvláště když na něj plánovali v prosinci 1976 atentát.

   Nakonec se zástupci "Twelve Tribes of Israel" s Bobem setkali v jeho domě v Miami, kde se ho snažili přesvědčit a slibovali zajistit bezpečnost. Bob ale chtěl zajistit bezpečí i od Mírového Hnutí a odmítl se o tom bavit až na Jamajce. Domluvil si schůzku v Londýně, kde dokončoval své album „Kaya“. A právě zde se nakonec dohodli  na zvýšené ochraně pro něj, členy kapely a jejich rodiny.

   V 17:00 26.2.1978 se Bob po roce a čtvrt stráveném ve vyhnanství vrátil na Jamajku, kde se opět setkal s představitely Mír. Hnutí a nakonec souhlasil s vystoupením na Mírovém koncertu.

   Mírový koncert byl víc než jen hudební záležitostí, ale samozřejmě i po té hudební stránce byl skvělý – totiž přispět míru v oblasti měli svými vystoupeními všichni slavní umělci Jamajky, kromě Boba Marleyho a The Wailers předvedli skvělé výkony i Peter Tosh a  Jacob Miller se svými Inner Circle.

   Bob přijel na ostrov několik dní před koncertem. Kvůli bespečnostním opatřením byl ihned po přistání v Kingstonu odvezen na strejné místo, kam byl převezen i po neúspěšném atentátu ve vile Chrisse Blackwella na Strawberry Hill, kde se o něco později setkal i se svou doprovodnou kapelou The Wailers a kde se zkoušelo (výsledkem byl Strawberry Hill Rehealsals archivní záznam ze zkoušek).

   Ale teď se vrhnu na samotý Bobův legendární koncert. Výkon Boba na Mírovém koncertě je, dle mého názoru, nejlepším výkonem jaký na koncertě za svůj život podal, když to tak porovnám s koncerty po a před. Ale pro každého Bobova fanouška je tento názor, myslím si, logickým. Beru v potaz to, jakou hodnotu vystoupení určitě mělo. Zde uvedu příklad:  Srovnat motivaci ke koncertu třeba někde v USA, kde o nic moc nešlo, s motivací ke koncertu na Jamajce, kde byla ona motivace touhou mluvit k lidem skrze "message" v textech, zároveň podat skvělý výkon a napomoci tak míru a ukončení rebélií politických frakcí. Proto si myslím, že bobovo nasazení na tomto koncertě bylo na sto procent.

   Po hudební stránce to byl koncert průměrný, avšak právě díky atmosféře oněch dní nadprůměrý, což určitě sami musíte ze záznamu poznat.

   Na Kingston pomalu padá noc. Bob stojí v zákulisí a kapela zatím hraje „Lion of Judah“, tradicionál jímž začínaly koncerty v roce 1976.  Poté Bob vchází na jeviště za velikého aplausu a častých blesků fotoaparátů – začíná koncert, jenž vešel do dějin reggae.

   Druhá skladba je „Natural Mystic“, po ní přichází nejlepší verze písně „Trenchtown Rock“ jakou jsem kdy slyšel, stejně jako je tomu u další skladby „Natty Dread“. Bob na jevišti tančí, zdá se být v jiném světě. O chvilku později přišla trošku improvizovaně protáhlá skladba „Positive Vibration“ následovaná skladbou „war“, která podle mého názoru určitě neměla na tomto koncertě chybět. Bob však stále vypadal, jako by v sobě skrýval obrovskou sílu a tuto skrytou sílu dal divákům poznat na konci skladby následující, skladby „Jamming“. V momentě kdy na podium vstoupil Edvard Seaga, šéf jedné z válčících politických frakcí, se k němu Bob otočil, podal mu ruku a v tom okamžiku ochranka přivedla na podium i Michaela Manleyho, vůdce druhé válčící strany. A  tehdy přišel moment, který obletěl celý svět, určitě nepřehlédnutelný moment, protože dva nepřátelé si na podiu podali ruce, v tu chvíli nikdo nepochyboval že s válčením je konec.  Nato Bob v euforii vystřihl ještě „one Love“ a „Jah Live“, tyto dvě skladby sloužily jako doslov .

  Mě nezbývá nic jiného než doporučit Vám poslech archívu nebo doporučit shlédnout DVD s násvem „Heartland Reggae“, kde je druhá polovina tohoto koncertu zachycena.