Spousta z nás sympatizuje s hnutím jménem rastafari. Z této skupiny je nás jistě ještě stále mnoho, kteří zároveň inklinujeme ke křesťanství, jako k víře geograficky a historicky určené pro naší domovinu.


   Často přemýšlím nad tím, jak spolu mohou obě filozofie (pro rastafari nechci používat termín náboženství) souviset a navzájem se nevylučovat. To, že se rastafari vyvinulo jako jakási odnož křesťanství je věc známá, ovšem hodnoty a doktríny současné, např. katolické církve s životním krédem rastů, rozhodně ruku v ruce nekráčí.

   Za vše hovoří fakt, že stoupenci rastafariánů vidí centrem Babylónu (peklo na zemi) papežský Řím. Stačí se však ponořit hlouběji do historie a můžeme sledovat, že výše uvedené řádky nemusely vždy platit. Klíč k mému tématu hledejme v dobách ranného křesťanství, tedy v době nepříliš vzdálené samotnému Kristovu ukřižování. Já se však vydám proti proudu času a začnu svou polemiku v dobách, kdy již existovala křesťanská aristokracie a (ještě stále relativně nové) náboženství se stalo významnou společensko – politickou silou. Od dob, kdy se křesťanství stalo legitimním a hlavním náboženstvím Římské říše, se začala z církve vytrácet původní myšlenka prostoty a přirozenosti. Mocní papeži se prohlásili Kristovými náměstky na Zemi a ve jménu krucifixu bylo pácháno násilí a provozovány vzrůstají mocenské boje. Inkvizice, korupce, sexuální skandály církevních hodnostářů... to je jen stručný výčet všech dalších hříchů, kterými se církev ve jménu Ježíše odklonila od jeho původních idejí a vizí. Ale ne vždy tomu tak bylo.

   V dobách svých začátků mělo křesťanství velice sympatickou a lidštější tvář. Například symbolu kříže se v křesťanství užívá až od 5. století, původním znakem křesťanů byl ve skutečnosti obraz ryby. V dobách ilegality prvních křesťanů bylo znamení mlčící ryby více než trefné, navíc latinsky se ryba řekne ichthys – zde máme symboliku  počátečních písmen těchto slov – Iésos Christos, Theú hylos, Sótér – Ježíš Kristus, Boží syn, Spasitel. V původních křesťanských společenstvech neexistovaly nějaké výhody pro jednotlivé členy a práva a povinnosti byly pro každého stejné. Představenými (myšleno spíše z duchovního hlediska) se mohli stát i ti nejchudší, dokonce i otroci! Neexistovaly žádné pompézní bohoslužby, na společných shromážděních se četly texty hlavních předáků hnutí a posvátné židovské spisy. Poté následovala diskuse a skromná hostina v podobě lámání chleba a přijímání vína. Nechám už na ostatních, jak moc vám tato podoba křesťanství je, či není sympatická, a do jaké míry se vám v myslích promítlo podobenství s rastafari... Křesťané věří v druhý příchod Krista na Zemi, rastové věří, že tímto druhým příchodem byl Haile Selassie. Osobně nemám důvod tuto informaci vyvracet, ve svém přesvědčení ji nechávám stále otevřenou.


   Pokusil jsem se také o takřka nemožné a bláhové: porovnat (berte s nadhledem) konání proroka Ježíše Krista a člověka, který je prorokem pro tisíce rastamanů. Přínos Marleyho pro hudební tvorbu je v případě téhle hvězdy neoddiskutovatelný. Marley však dokázal mnohem více. On dokázal hudbě, jako takové, navléci doslova fantastický rozměr. Geniální texty, společně s nadčasovým kouzlem rytmů, se nesou napříč plynoucím časem jako bílá stuha, která dokáže posluchačům vnést světlo do jejich zmatených a uspěchaných životů. Hudba v podání krále reggae dokáže lidem otevírat srdce a poznávat sama sebe, vyprostit z jejich duší to lepší já. Alespoň u mne tohle do posledního písmenka funguje. Tahle hudba je lékem, poselstvím s naléhavým sdělením, písmem svatým hudebního světa.

   Ježíš kdysi na úsvitu dějin hlásal svou víru, konal zázraky a nakonec skončil na kříži aby vykoupil hříchy tehdejšího zkaženého světa. Robert Nesta Marley o mnoho let později kázal svou víru pomocí hudby a stal se pro mnohé rovněž prorokem. Kristovi bylo v den jeho skonu 33 let, Marleymu jen o 3 více, oba toho za svůj krátký život vykonali a dokázali mnoho. Každý formou odpovídající době, ve které žili, oba se snažili léčit lidstvo a ovlivňovat věci, které jsou tak těžko ovlivnitelné. Oba jsou ikonami dnešního světa, oba mají mnoho společného, i když byli každý úplně jiný. Cíl a úkol však měli obdobný – pomoci světu a zanechat lidstvu své poselství....