Jihoamerické jezero Titicaca (španělsky Lago Titicaca) leží na rozhraní dvou států - na východě je to Bolívie, na západě Peru. A to přesně na náhorní plošině Altiplano v centrálních Andách.

   S rozlohou 8288 m² a nadmořskou výškou 3821m.n.m. je zároveň největším jezerem Jižní Ameriky a nejvýše položeným splavným jezerem na Zemi. Maximální hloubka dosahuje 304 m, což je pro srovnání polovina délky pražského Václavského náměstí. Někteří domorodci však tvrdí, že je jezero bezedné. Mně osobně se tohle tvrzení líbí víc. Přes něj se také konečně dostáváme k samotnému obyvatelstvu v okolí jezera a domorodým kmenům, jež zde žijí.

   Nejvýznamnější město na břehu jezera je přístav Puno, který je spojen železnicí s přístavem Mollendo na břehu Tichého oceánu.

   Zajímavější je však domorodý kmen UROS žijící velmi neobvyklým způsobem. Tito lidé nežijí na pobřeží, ale vytváří si na jezeře své vlastní menší či větší ostrůvky z rákosí. Na čtyřiceti dvou ostrovech zde žije okolo 2000 lidí. Některé z těchto ostrovů jsou přístupné pro turisty, na ostatních ostrovech si lidé žijí v klidu a bez vlivu cizích návštěvníků. Jejich život zde však vůbec není jednoduchý. Tyto ostrovy totiž nevydrží věčně, a proto si domorodci musí své domovy neustále opravovat a udržovat. Pokud se stane, že ostrůvek podlehne vnějším vlivům a rozpadne se, jeho jméno nezanikne a přechází na nově vytvořený ostrov.

   Od domorodých kmemů samozřejmě pochází samotný název jezera. „Titi“ znamená velká kočka a „kak“ skály. Volně se tedy dá přeložit jako „skály pum“ . Když se prý mapa jezera otočí o 180 stupňů, dá se ležící kočka poznat. Myslím, že jezero Titicaca je jedním z nejzajímavějších koutů Jižní Ameriky a možná i naší Země vůbec.