Když se řekne Panova flétna jistě si vybavíme krásný, syrový a přitom jemný dřevěný zvuk. Jako je svěží vítr, je svěží i tento nástroj. Jeho tóny jsou tak přirozené a příjemné, přitom je tak snadné jej vyrobit.

  Díky své jednoduchosti, je panova flétna také patřičně starou. Když primitivní člověk začal do kdečeho bouchat, objevil perkuse. Když fouknul do duté kosti, do kousku bambusu či rákosu, objevil první „flétnu“. Když potom fouknul do tenčí nebo kratší dutinky, tón byl vyšší, než když to zkusil s delší a tlustší. A koho by nenapadlo uspořádat si podle velikosti pár takových kostí, stonků, přivřít mezi dvě dřívka, něčím obvázat a začít si pískat pro radost?

  Původ tohoto jednoduchého skvostu však nelze stanovit přímo. Podobné „flétny“ byly objevovány nezávisle na sobě v různých koutech světa, různých kulturách. V Evropě je původ Panovy flétny díky nálezům z 10. stol. přisuzován Vikingům, později se také objevila ve Francii, ve staré římské kolonii. Ovšem již v Mezopotámii a také v Orientu znali panovu flétnu. V Asii najdeme také jednoho z nejstarších předků panovy flétny, „P’ai hsiao,“ pocházejícího nejspíše z území dnešní Číny, užívaného k rituálům. Tento nástroj s jednou velkou píšťalou uprostřed a symetricky se zmenšujícími píšťalami po obou stranách připomíná svým tvarem křídla. Existence panovy flétny je evidentní i ve Východní a Centrální Africe, díky egyptským soškám z období Ptolemaiovců, třímajícím ji v rukou. Podobné flétničky můžeme najít i v Oceánii. Tyto jsou většinou úplně obyčejné, maličké, třeba jen se třemi píšťalkami. Nejbližší vám v tomto ohledu ale bude asi Střední a především Jižní Amerika, poněvadž zde se stala panova flétna více než hojně užívaným nástrojem Indiánů. Všude zde byly nalezeny primitivní flétničky, pocházející z dob dávno před Inckou či Mayskou civilizací. V Peru, Bolívii a dalších zemích je tento nástroj jedním z hlavních prvků zdejšího folklóru. Místní hudební sbory hrají na flétny od těch nejmenších, až po dlouhé silné nástroje, s největší píšťalou třeba 80cm dlouhou. V tomto prostředí se nástroj vyvíjel asi nejhojněji a proto má mnoho typů a názvů, jako Antara, Malta, Toyo, Rondador, Hauyra, Puhura, nebo Siku. Vznikly zde také další krásné nástroje jako Ocarina, Quena a další, které Panovu flétnu výborně doprovází a i já mám proto pocit, že její domov a největší rozkvět je právě v Andách. :)

  Flétna se vždy vyráběla z nejrůznějších materiálů. Z různých druhů dřeva, z kamene, dnes dokonce ze skla. Pozor však na makety z plastu! Hra na ni je příjemně jednoduchá, jde pouze o rychlý zvyk. Dvouřadá Siku je díky svému malému rozpětí o to přátelštější.

  Když jsem jako malý prvně zaslechl zvuk Panovy flétny, cítil jsem, že má v sobě něco výjimečného. Něco, co umělé flétny nikdy mít nebudou. Jak mi kdysi řekl jeden indián, je to „dobrej bambus.“ :) Zalíbení jsem našel ve spoustě hudebních nástrojů, ale tahle flétnička mi svým kouzlem učarovala :o).



Zdroje dat:
Historie: http://www.pan-flute.com/history/
Ukázky: http://andeanmusic.iespana.es/index2.html