Když jsem asi kolem svých šestnácti let začal poslouchat reggae, netušil jsem jak moc to zasáhne do mého života a jak moc mě to změní. Tak do osmnácti let jsem byl pouze oním "posluchačem" reggae. Poté jsem se začal zajímat taktéž o to, co texty písní sdělují. Zjistil jsem, že ve spoustě případů je, přesně jak někde řekl Bob Marley, reggae v podstatě takovými novinami nebo nástěnkou dění ve světě.

  Díky textům reggae a také samotným reggae zpěvákům jsem se dostal až k rastafariánskému hnutí a to v podstatě nejvíce ovlivnilo a změnilo můj následující život a pohled na mnoho věcí, kterých bych si dříve ani nevšiml. Ano, je tomu tak. Začnete-li se hlouběji zajímat o rastafariánství, jeho podstatu a zásady, zjistíte kolik věcí jste dosud ve svém životě přehlíželi. Někdo Vám může tvrdit, že rastafariánské hnutí je sektou, nevěřte mu. Vždyť v rastafariánství nemáte tak jako v sektách žádná pevně stanovená pravidla. Jde hlavně o porozumění si se svým okolím a také o respektování cizích názorů ač rozdílných oproti Vašim vlastním.

  Kdysi někdo moudrý řekl že "svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda toho druhého". Od doby kdy se zajímám o rastafariánské hnutí a věci s ním spojené se v mnohém změnil můj přístup k mému okolí, ať už se jedná o lidi, zvířata či životní prostředí. Respektuji názory ostatních neboť nikde není psáno, že můj názor na určitou věc je ten správný i když to tak třeba vnitřně cítím. Snažím se prostě jen žít podle svého vědomí a svědomí. Tak, abych mohl jednou říci, že jsem svůj život žil správě a ničeho nelitoval (už tak lituji mnoha věcí, jež jsem učinil do svých cca osmnácti let).

  Ale abych se konečně dostal k tématu článku o kterém jsem původně zamýšlel psát. Je mnoho lidí, kteří si oblíbili reggae nebo roots reggae, zajímají se o obsah jeho textů, nebo se dokonce snaží žít podle určitých "zásad" rastafariánství. Nechali si narůst nebo udělat na hlavě dready a ty pro ně nejsou pouhým módním výstřelkem. Jsou pro ně symbolem jejich víry nebo alespoň způsobu života.

  Bohužel naše společnost stále ve velké míře žije s předsudky a proto máte-li na hlavě  dready, dost často se na ulici setkáte s tichým "no jo feťák" a nebo něčím podobným. Stejně tak tomu je i v případě, že si musíte hledat zaměstnání (tedy v případě, že hledáte práci na vlastní pěst a nikoliv přes známé jež se za vás zaručí a podobně). Jakmile totiž přijdete na přijímací pohovor s dready na hlavě, změní ti, se kterými máte o práci mluvit, svůj pohled na Vás.

  Z vlastní zkušenosti mohu říci, že tyto předsudky pomalu ustupují. Pracoval jsem v několika zaměstnáních a když jsem do jednoho z nich jeden den přišel s dready na hlavě, nikomu to nevadilo, protože věděli, že svou práci zastanu a to dobře. Když jsem si pak hledal jinou práci, měl jsem štěstí. Nikomu nevadilo, že dready mám. Nejspíš i proto, že v té firmě už pracoval jeden člověk s dready.

  Jak jsem na vlastní kůži poznal, Vašemu okolí je v mnoha případech jedno jestli jste nebo nejste slušně oblečeni. Máte-li na hlavě dready, spousta lidí si jen řekne bůhví co jste zač. Osobně nějak neřeším reakce lidí, kteří mě neznají. Jak se říká "Nesuďte knihu pouze podle obalu". Mnoho z těch lidí, kteří jsou souzeni podle vzhledu, je totiž chytřejších a má větší rozhled než sami jejich soudci.

  Pracoval jsem v několika firmách s čechy coby majiteli a v jedné firmě, kterou vlastnil ital. Můžu říci, že rozdíl v chování mezi čechy a cizinci k zaměstnancům je opravdu značný. A tím nemyslím platové podmínky, které jsou také opravdu rozdílné. Myslím tím, že cizinci si čecha, který dělá svou práci dobře opravdu cení, kdežto pro čecha jste povětšinou jen nahraditelná položka, kus. Cizinci také vůbec neřeší to, jestli máte dready, což většina čechů stále ještě řeší.

  Faktem je, že od chvíle co já sám mám dready, si všímám jistého zlepšení ohledně posuzování lidí s dready. Vzhledem k tomu, že jsem od té doby co mám dredatou hlavu již dvakrát změnil zaměstnání a neměl jsem žádný problém se vzhledem. Můžete si říct "asi měl kliku", ale toho zlepšení si všímám i na ulici v reakcích kolemjdoucích lidí. Dokonce i několik lidí, kteří by klidně mohli být mými babičkami a dědečky uznali, že dready nejsou nic tak špatného, jak se spousta lidí domnívá.

  Jsem za tuto postupně se zlepšující situaci opravdu rád a věřím, že se dočkáme doby, kdy nebudou dready automaticky posuzovány za znak "feťáků" a jiných podezřelých individuí.