Stůj! Tak zůstaň stát!
Alespoň na malou chvíli.
Jasná se muže tvá cesta zdát,
však k jakému vede tě cíli?

 Řekni, nač je tolik spěchu
a kam míří tvoje kroky?
Prozraď, kam si chodíš pro útěchu
a kam plynou tvoje roky?

 Míříš stále výš, jen nikdy dolů,
lesk mince zaslepil tvuj zrak.
Obyčejný úsměv hledáš v alkoholu,
tvůj svět je spěšný jak rozjetý vlak.

 V ulicích měst, zahalen šedí,
bloudíš a hledáš sám sebe.
Kudy jde cesta jen někteří vědí,
otevři oči... a uvidíš nebe.

 Necháváš se nést tempem moderních časů,
jakobys zapomněl, že's vzešel z přírody.
Skrze trend barevných vlasů,
skrze značkové, přepichové obchody.

 Už jsi prostě zapomněl, kde je tvůj původ,
a tak marně se hledáš v technice.
A to možná je právě ten ryzí důvod,
proč čas od času podléháš panice.

 Tak se  zastav, dokud je čas
a zhodnoť svou situaci.
Jaké sémě, takový vzroste klas
a uplynulé se již více nenavrací.