Životopisy >> Jamajský poetik Claude McKay
Jamajský poetik Claude McKay
Vydáno dne 27. 07. 2007 (9175 přečtení)
Festus Claudius McKay se narodil v Clarendonu roku 1890 farmářům Thomasu a Hannah McKayovým. A byl to právě Claudius, nejmladší z dvanácti dětí, jež se stal roku 1920 vůdčí osobností hnutí známého jako "Harlem Renaissance".
Od malinka byl vášnivým čtenářem a už v deseti letech začal psát poezii. Už jako o adolescenta se o něj začali zajímat dokonce sběratelé Jamajského folklóru. V jeho sedmnácti letech jej navštívil jeden z nich, učitel Walter Jekyll.
I přesto, že McKay stále pokračoval ve své tvorbě, zjistil, že není připraven obětovat svůj život psaní. V roce 1911 se přestěhoval do Kingstonu a záhy zjistil jak rozdílný je život ve městě. Nebyl připraven na městský život, na jeho třídní rozdíly a na pojem "vyhnanství". Tak se v té době mimo jiné říkalo životu v ghetech. Skutečnosti, které spatřil ve městě jej inspirovaly a tak je shrnul v díle "The Constab Ballads".
O rok později, tedy v roce 1912 odjel do Ameriky kde studoval agronomii na Booker T. Washington's Tuskegee Institute v Alabamě. A právě zde zakusil tvrdou realitu, realitu brutality a rasizmu amerického jihu, která ho inspirovala k vydání dalšího díla jménem "Songs of Jamaica".
Claude se záhy sebral, opustil Tuskegee a vydal se na Kansas State College na Manhattanu. Avšak poté co dostal peněžní dar od učitele Waltera Jekylla se rozhodl odejít i odsud. Přesunul se do New Yorku, kde se oženil se svou vysokoškolskou láskou Eulalií Imeldou Lewisovou.
Jejich partnerský život však neměl dlouhého trvání. Na nějaký čas se spolu s Eulalií vrátil na Jamajku, ale to jen v době kdy měla na svět přijít jejich dcera.
Roku 1917 bylo McKayovi umožněno vydat dvě díla (bylo to v době, kdy začal psát standartní angličtinou, aby jeho díla byla "čitelná" pro širší veřejnost). A tak pod pseudonymem vydává díla "Invocation" a "The Harlem Dancer".
Díky svému talentu se stává oblíbeným u několika vydavatelů. Jmenovitě to byli Frank Harris (vydavatel Pearson's magazine) a Max Eastman (vydavatel The Liberator). Oba tito muži v podstatě odstartovali Claudovu kariéru v Americe.
Claude se brzy stává redaktorem The Liberator. V této funkci pak podává principy komunismu jako alternativu rasizmu a kolonializmu. Píše také články pro mnohé levicově orientované časopisy. Jeho takzvaná protestní poezie z dvacátých let byla nazývána "Novým černošský duchem".
V roce 1919 se McKay sebral a opustil Ameriku. Odcestoval do Anglie a začal pracovat jako redaktor jednoho z britských socialistických deníků, mezi nimi také Workers' Drednought. Vydal zde svou knihu veršů "Spring in New Hampshire", která byla o 3 roky později vydána také v Americe jako rozšířená verze. Ve stejném roce vychází i jeho "Harlem Shadows". Po své cestě tehdy ještě Sovětským svazem napsal dílo "The Negroes in America", které byla v Americe publikována až po roce 1979.
Dnes zná jeho dílo mnoho lidí. Jeho poezii, sonety nebo novely. Například jeho novela z roku 1928 jménem "Home to Harlem" si vysloužila obrovskou vlnu kritiky avšak stala se jedním z nejpopulárnějších děl "černých" Amerických autorů své doby. Také jeho další novela "Banjo: A Story without a Plot" z roku 1929, která se zabývala rasovými problémy, rozdíly tříd společnosti a spojením komunizmu a kapitalizmu si vysloužila mnoho kritiky. Možná také proto se moc neprodávala, stejně tak jako "Gingertown" vydaný v roce 1932.
Roku 1933 vydal další dílo jménem "Banana Bottom" jež bylo asi jeho nejlepší novelou, podle kritiky i novelou dotaženou k dokonalosti. Tato novela vypráví příběh ženy, Bity Plantové, která se po studiu v Anglii vrátí na Jamajku a musí bojovat svůj vnitřní boj, protože najendou neví kam patří.
Claude se poté rozhodne vydat autobiografii. Ta nakonec vychází v roce 1937 poté, co je roku 1936 schválena od Federal Writers Project.
McKay se již nikdy nevrátil na Jamajku. Roku 1940 se konečně stává americkým občanem. Však díky vysokému krevnímu tlaku a nemoci srdce zemřel roku 1948 v Chicagu, poté co se sem roku 1944 přestěhuje kvůli práci pro Catholic Youth Organization.
Jeho kniha "On Becoming a Catholic" byla vydána roku 1945 a jeho druhá autobiografie nesoucí jméno "My Green Hills of Jamaica" až roku 1979. Těsně před svou smrtí ještě dokončil jeden ze svých sonetů "A Long Way from Home", který obsahuje epitaf: "I have nothing to give but my singing. All my life I have been a troubadour wanderer, nourishing myself mainly on the poetry of existence. And all I offer here is the distilled poetry of my experience".
Zdroje dat:
American National Biography (http://www.anb.org/)
The Pennguin Book of Caribbean Verse. London, Penguin Group
Wikipedia (http://wikipedia.com/)
Od malinka byl vášnivým čtenářem a už v deseti letech začal psát poezii. Už jako o adolescenta se o něj začali zajímat dokonce sběratelé Jamajského folklóru. V jeho sedmnácti letech jej navštívil jeden z nich, učitel Walter Jekyll.I přesto, že McKay stále pokračoval ve své tvorbě, zjistil, že není připraven obětovat svůj život psaní. V roce 1911 se přestěhoval do Kingstonu a záhy zjistil jak rozdílný je život ve městě. Nebyl připraven na městský život, na jeho třídní rozdíly a na pojem "vyhnanství". Tak se v té době mimo jiné říkalo životu v ghetech. Skutečnosti, které spatřil ve městě jej inspirovaly a tak je shrnul v díle "The Constab Ballads".
O rok později, tedy v roce 1912 odjel do Ameriky kde studoval agronomii na Booker T. Washington's Tuskegee Institute v Alabamě. A právě zde zakusil tvrdou realitu, realitu brutality a rasizmu amerického jihu, která ho inspirovala k vydání dalšího díla jménem "Songs of Jamaica".
Claude se záhy sebral, opustil Tuskegee a vydal se na Kansas State College na Manhattanu. Avšak poté co dostal peněžní dar od učitele Waltera Jekylla se rozhodl odejít i odsud. Přesunul se do New Yorku, kde se oženil se svou vysokoškolskou láskou Eulalií Imeldou Lewisovou.
Jejich partnerský život však neměl dlouhého trvání. Na nějaký čas se spolu s Eulalií vrátil na Jamajku, ale to jen v době kdy měla na svět přijít jejich dcera.
Roku 1917 bylo McKayovi umožněno vydat dvě díla (bylo to v době, kdy začal psát standartní angličtinou, aby jeho díla byla "čitelná" pro širší veřejnost). A tak pod pseudonymem vydává díla "Invocation" a "The Harlem Dancer".
Díky svému talentu se stává oblíbeným u několika vydavatelů. Jmenovitě to byli Frank Harris (vydavatel Pearson's magazine) a Max Eastman (vydavatel The Liberator). Oba tito muži v podstatě odstartovali Claudovu kariéru v Americe.
Claude se brzy stává redaktorem The Liberator. V této funkci pak podává principy komunismu jako alternativu rasizmu a kolonializmu. Píše také články pro mnohé levicově orientované časopisy. Jeho takzvaná protestní poezie z dvacátých let byla nazývána "Novým černošský duchem".
V roce 1919 se McKay sebral a opustil Ameriku. Odcestoval do Anglie a začal pracovat jako redaktor jednoho z britských socialistických deníků, mezi nimi také Workers' Drednought. Vydal zde svou knihu veršů "Spring in New Hampshire", která byla o 3 roky později vydána také v Americe jako rozšířená verze. Ve stejném roce vychází i jeho "Harlem Shadows". Po své cestě tehdy ještě Sovětským svazem napsal dílo "The Negroes in America", které byla v Americe publikována až po roce 1979.
Dnes zná jeho dílo mnoho lidí. Jeho poezii, sonety nebo novely. Například jeho novela z roku 1928 jménem "Home to Harlem" si vysloužila obrovskou vlnu kritiky avšak stala se jedním z nejpopulárnějších děl "černých" Amerických autorů své doby. Také jeho další novela "Banjo: A Story without a Plot" z roku 1929, která se zabývala rasovými problémy, rozdíly tříd společnosti a spojením komunizmu a kapitalizmu si vysloužila mnoho kritiky. Možná také proto se moc neprodávala, stejně tak jako "Gingertown" vydaný v roce 1932.
Roku 1933 vydal další dílo jménem "Banana Bottom" jež bylo asi jeho nejlepší novelou, podle kritiky i novelou dotaženou k dokonalosti. Tato novela vypráví příběh ženy, Bity Plantové, která se po studiu v Anglii vrátí na Jamajku a musí bojovat svůj vnitřní boj, protože najendou neví kam patří.
Claude se poté rozhodne vydat autobiografii. Ta nakonec vychází v roce 1937 poté, co je roku 1936 schválena od Federal Writers Project.
McKay se již nikdy nevrátil na Jamajku. Roku 1940 se konečně stává americkým občanem. Však díky vysokému krevnímu tlaku a nemoci srdce zemřel roku 1948 v Chicagu, poté co se sem roku 1944 přestěhuje kvůli práci pro Catholic Youth Organization.
Jeho kniha "On Becoming a Catholic" byla vydána roku 1945 a jeho druhá autobiografie nesoucí jméno "My Green Hills of Jamaica" až roku 1979. Těsně před svou smrtí ještě dokončil jeden ze svých sonetů "A Long Way from Home", který obsahuje epitaf: "I have nothing to give but my singing. All my life I have been a troubadour wanderer, nourishing myself mainly on the poetry of existence. And all I offer here is the distilled poetry of my experience".
Zdroje dat:
American National Biography (http://www.anb.org/)
The Pennguin Book of Caribbean Verse. London, Penguin Group
Wikipedia (http://wikipedia.com/)
Autor: mr3ska |
Podporujeme
Náhodný odkaz
na partnera