Uvědomujeme si navzájem svoji hmatatelnou podstatu. A pro většinu z nás ta hmatatelná a viditelná skutečnost znamená celý svět. Jídlo, práce, domácnost.. Nevím, co se vám schovává v srdci, ale vím, že většinou je to strach, napětí, stres, deprese, bolest apod. To je to, co ve vás zanechává konzum - pohodlné živobytí, ale rozdrásaná duše.

  Mnoho z vás zapomnělo, co je to radost, láska, mír a klid v duši, pohoda, kterou cítíte po celém těle.. Proč? Všichni, kteří žijeme v „betonový džungli“, jak říkal Bob Marley, jsme fyzicky (a nesčetněkrát i psychicky) zapojeni do systému, který nás sice udržuje více méně při „životě“, ale zabíjí nás zevnitř. Mnozí říkají: „Bez toho to prostě nejde!“, nebo „Bez práce s pořádným platem se nedá žít.“.. A co vaše srdce? Co váš pocit? Vnímáte auta, smrad a randál, nevyřešitelnou politiku řešíte všichni, naštvaný lidi, agresivní mládež i dědu, který se rozčílí, že ho nikdo nepustí sednout, opilé bezdomovce i opilé úředníky, žijete na informacích, jako je kdo se s kým vyspal a jaká zpěvačka má zase novou plastiku (nenávidíte jí za to a zároveň by jste si jí taky udělali, „jen kdyby byly ty peníze..“)..

  Myslíte si, že váš život je správný? Že to vydržíte ještě dlouho? Určitě? V kolika že se jde dnes do důchodu? Radši to ani nechci vědět.. Vaše odměna je jen slovo. Nic víc. Všichni o něm mluví, ale nikdo není schopen realizace. Žijete myšlenkou na „lepší časy“, ale netrvá to už nějak dlouho? Přijde to vůbec někdy? Ne. Pokud to sami nebudete hledat, nikdy to nepřijde. Ty „lepší časy“ vám utíkají pod očima. Jste slepí, jste hluší, protože to, co je slyšet a vidět vždy a všude, nevnímáte. Jsou ale i tací, kteří našli svojí cestu. V sedmnácti, dvaceti pěti, čtyřiceti nebo šedesáti. Vím, že pro většinu to bude znít nereálně až šíleně, ale můžu vám s klidným srdcem a chladnou myslí říci, že jediná správná cesta je neustálé hledání sama sebe. A přes sama sebe dojdete až k duchovní i materiální Podstatě, k samotnému Zdroji všeho. K Tomu, co nám dalo vše, ale také nám vše vezme, i život, protože i my jsme z této nekonečné energie. Ale není to jen energie. Je to To, o čem se většina lidí bojí mluvit, bojí se tohoto „nadpřirozena“, ale ti, kteří tímto „nadpřirozenem“ žijí, vědí, že ve své podstatě nic přirozenějšího není. Nic, než Bůh.

  Je mnoho cest, jak k Němu dojít. Jedna z nich vede skrze Jeho Svatost Haile Selassieho, Krále králů, Pána pánů, Krista Ras Tafariho. To je hlavní pilíř Rastafariánství, to je Ten, o kterém je tolikrát psáno ve svatých Knihách. Ta cesta, Rastafari, to je řešení, jak se vyhnout konzumu, jak udržet svou duši i své tělo při plnohodnotném životě. Vím, že není ničeho, krom Hospodina. Neboť on je vše, co vede ke spáse. Když budeme žít tak, jak On nám sděluje skrze své syny (to jsou všichni, obdarovaní Duchem Svatým), především když budeme žít podle toho, co nám říká skrze svého Prvorozeného, Ježíše Krista, jenž se na začátku konce věků vrátil na tuto zem, aby nás ujistil o možnosti spasení, skutečně spaseni budeme. Žijme v Něm a on bude žít v Nás. To je jediná cesta. Kdo nebude žít ve všeobjímající Lásce a míru, v radosti z toho, co nám dal nebeský Otec, nemá podle Pána, ani podle Písma místo v Království nebeském. Já neříkám, že tak žiji, jsem na počátku své cesty, ale snažím se žít tak, jak je podle našeho Krále správné.

  Jah veď kroky všech svých dítek k Sobě, neboť pouze v Něm je spasení a naděje ve věčný život.