Dreadi byli průbojnější v seznamování společnosti s myšlenkami rastafariánství. Neměli strach z policie a ze zákonů a cítili se dobře když ostatní seznamovali se svou vírou a svými názory. Byli připraveni postavit se zákonům jen proto, aby mohli ostatním přiblížit, v co věří.

  Jako příklad můžeme například uvést zatčení tří členů Youth Black Faith za údajně obscénní mluvu. Stalo se to na místě zvaném Half Way Tree Court. Tito zadržení sdělili polici jména dalších 18 členů a ti byli zadrženi také. Když policie i po nich chtěla jména dalších, řekli jí jen jména jako Ras Rasses a podobné, protože moc dobře věděli, že s těmito jmény policie nic nezmůže. I tak to pro ně skončilo třiceti dny ve vězení.

  Tento incident způsobil, že mnoho rastů přijalo cestu Dreadů, jejich odpor k autoritám. Oheň se stal symbolem vzdoru hnutí Youth Black Faith a také symbolem jejich rituálního "tance smrti". Pokud někdo použil nahlas slovo Oheň, označovalo to nepřátelské chování vůči němu. Rok 1954 byl pro rasty morálním vítězstvím a vzpruhou. Dreadi ukázali "autoritám", že se jich nebojí a že toto hnutí jen tak nezanikne.

  Bratr Anton měl svou vizi, že Youth Black Faith průvodem upozorní na to jak se s nimi zachází a skutečně. Dne 14. dubna 1954 se takový protestní průvod uskutečnil. Měli pár konkrétních důvodů proč na sebe upozornit, ale zřejmě hlavním důvodem bylo veřejně ukázat, že jsou opět připraveni k dalším konfrontacím. Tři členové nesli rudý, zlatý a zelený plakát, žena nesla obraz Haile Selassieho. Všichni si však také nesli svoji bibli. Policie se je pokusila zastavit, avšak marně. Pouze třicet z nich dostala na stanici.

  Způsoby boje dreadů proti státu a moci nebyly nikdy více naplňovány. Řídili se svou nezmírající vírou a veřejně ukazovali svůj odpor k politické situaci čtyřicátých let. Jako způsob odporu si zvolili také životy "vyvrhelů" společnosti skrze svůj styl, chování a životní cestu. Jejich bitva byla hlavně bitvou spirituální. Bojovali za svobodu svých srdcí a duší.

  Rituál Nyahbinghi byl asi nejvíce duchovně naladěn, dá-li se to tak vůbec vyjádřit. Rituální tanec, který byl pojmenován "smrt bílým utlačovatelům" byl později v rámci politického dění přejmenován na "smrt bílým i černým utlačovatelům". Tento tanec nejčastěji provozovali členové "House of Combsomes". Byl to tanec "smrti díky magii". Během něho členové Youth Black Faith tančili okolo ohně za doprovodu hry bubnů. Tento rituál údajně započal někdy během roku 1952 a samosebou v Rastafariánské komunitě.

  Členové Youth Black Faith podivně hleděli na ženy. Skrze ženy údajně spatřovali ďábelskou stranu. Ženy údajně brzdily muže v jejich cestě k titulu válečníka. Celibát zavedli členové "House of Dreadlocks". Ženy pak v určitých obdobích nesměly ani vařit pokrmy, které členové Youth Black Faith jedli při obřadech a slavnostech. Bylo to především v období jejich menstruace.

  Youth Black Faith si najednou díky svým ideám získáválo mezi lidmi stále více příznivců a jejich slovo získalo nějakou váhu. Věimli s toho, kolik dalších lidí z rozdílných zemí mluví ale nejsou pochopeni ba dokonce vyslechnuti. Nemohli nic říci a neměli zastání ani tehdy, když je lidé rozdílné víry zabíjí a to jen proto, že jejich slova nikoho nezajímají a nikdo je neposlouchá. Vzhledem k tomu, že řeči rastů byly věcí za kterou byli zatýkáni, přišli rastové se svým dialektem. Tento dialekt byl pro ostatní složitý a tak když jsem o něčem bavili, zůstávalo to jen jejich tajemstvím. Nový dialekt opět pozvedl "komunitu" v očích ostatních. Lidé viděli, že rastové nejsou nevzdělanci jak se o nich tvrdilo. Jako příklad můžeme uvést třeba "seen" užívané místo "yes". Nepoužívali  úplně odlišný jazyk, pouze jiný slovosled a využití slov.


Zdroj: Dreadlocks archive (adresa bohužel již neexistuje)