Nejcharakterističtějším znakem rastů jsou jejich vlasy. Spousta lidí vidí dready jako něco ošklivého, odporného a též jako symbol "ujetosti". Rastové však dready vidí jako součást sebe sama a své identity. Po dlouhou dobu dready reprezentovaly jejich víru.

  Viděli své vlasy jako korunu, korunu svého krále, Haile Selassieho a také jako podobu s hřívou lva který byl symbolem jejich síly. O dreadech si však lidé okolo mysleli, ze jsou symbolem protestu proti útlaku společnosti. Rastové začali boj proti "společností organizovanému životu" a díky tomu se začaly měnit jejich sociální a náboženské normy. Youth Black Faith a později Bobo Dreadlocks významně přispěly do boje proti společenskému útlaku "jedinečnosti".

  Na konci čtyřicátých let pět "bratrů" objevilo svou lásku k rastafariánství. A spolu založili Youth Black Faith. Těchto pět vůdců se potkalo tak říkajíc na ulici. Říkali si Bratr Taf, Pete, Bratr Firsop, Badaman a Watson. Kingston se rychle rozrůstal s tím jak do něj přicházeli stále další a další lidé za prací. V Trench Townu vyplnily Slumy oblasti malých uliček a chodníčků jež pak jednotlivé slumy spojovaly.

  V jednom z těchto slumů, a sice na Deváté ulici, se prvně setkali také Bratr Taf a Pete, kteří zde žili. Bratr Watson se s nimi setkal později také v tomto slumu. Zde se také dohodli a spolupráci. Začali kázat a získali si i lidi nedaleko Svaté Anny a Claderonu. Vybudovali svůj tábor kde diskutovali a naslouchali druhým. Mluvili o všem možném, také o ganje jakožto svaté bylině. Místa jako Devátá ulice byly zanedlouho nazývány jako Tábory Byliny a jejich idea se pomalu ale jistě rozšiřovala po okolí. Devátá ulice pomohla odstartovat něco, co se starlo víc než jen subkulturou.

  V těchto táborech platila též určitá pravidla, jež je měla chránit před policií a očima lidí. První pravidlo: tábor neopustí nikdo do doby než bude "zkonzumována" všechna "bylina". Druhé pravidlo: dýmka ("chalice") musí být předávána zleva doprava. Třetí pravidlo: dýmka nesmí být odebrána od promlouvající osoby do doby než domluví. Pravidlo čtvrté: dýmka bude vyčištěna teprve tehdy,  když "všechna bylina bude spálena" a NIKDY NE DŘÍVE. A konečně páté pravidlo: všichni se musí podřídit řádu tábora. Ano je tomu tak, tato pravidla skutečně měla tábory chránit před policií. Ostatní afrojamajská vyznání se od nich přiučila a v přenesené podobě užívala některé z těchto pravidel. Wato strávil mnoho času tím, že pomáhal poupravit pravidla pro jednotlivé tábory vedené rasty jménem Gordon, Joining Pete a dalšími. Watoův tábor byl v podstatě počátkem Youth Black Faith.

  Jako začátek Youth Black Faith se bere rok 1949. Jeho členové byli mladí a zapálení do tohoto učení. Mladí plně respektovali své starší vůdce a aktivně se snažili napravit. Hledali sebe sama.

  Vášnivě kritizovali slepé dodržování tradičních praktik spojených se vzhledem a tak kromě dreadlocks chodili neoholeni. Vousy byly kolikrát v této době stejným problémem jako dreadlocks, protože obyčejní lidé měli z vousatých strach (stejně jako z lidí s dready). Wato poté přistoupil k zpřísnění pravidel, právě kvůli ochraně společenství.


Zdroj: Dreadlocks archive (adresa bohužel již neexistuje)