Vysoký dredatý Junior Kelly je rastafariánem s určitou vizí, kterou proměňuje ve skutečnost pomocí textů svých písní. Narodil se v Kingstonu. Během svého dětství byl doslova "obklopen" hudbou. Jeho dědeček a otec hráli na banjo, matka zpívala v kostele a jeho starší bratr Jim byl populárním DJ'em u Kilamanjaro Sound.

  Svou rodinnou ekonomickou situaci sami definovali takto: "Pokud dnes máme polévku, jsme šťastní, pokud zítra budou jen sušenky, budeme také šťastní".

  Když byl zabit Jim, byla na tom rodina velice špatně. Jim totiž vydělával nejvíce z nich a zabezpečoval tak prosředky na nákup jídla. Po jeho smrti tedy začal Junior zkoušet štěstí u místních soundsystémů, aby vypomohl rodině. Navštívil také několik producentů v Kingstonu a usiloval o možnost nahrát pár písní. Velice lpěl na svém "rastafariánském" způsobu života, rozhodl se tedy udělat určité kompromisy při tvorbě svých textů, které urážely ženy.

  Juniorova kariéra v podstatě začala až kolem roku 1995 na jamajské show  "Reggae Sunsplash". Poté v Americe nahrál dvě písně. Jmenovitě to byly "Hungry days" a "Good Tidings" jež nahrál pro Willie Carson's Front Page Label. Vrátil se na Jamajku a začal se soustředit na psaní textů. Zanedlouho se potkal s Michaleme Stanfordem z M Rush Records pro který později nahrál několik písní jako například "Black Woman" nebo "If Love So Nice".

  Skladba "If Love So Nice" se po úspěchu na jamajce, kde se 15 týdnů držela na čele hitparád, dostala i do Evropy. Skladba hodně zapůsobila na lidi. Možná díky basové lince Astona "Familymana" Barreta ze staré nahrávky písně "Stir It Up" od Boba Marleyho.

  Navzdory tomu co vyvolala píseň "If Love So Nice", Junior Kelly se nestal "osobností jediné skladby" jak se někdy říká třeba o Bobby McFerrinovi od něhož lidé znají snad jen text "Don't worry, be happy...". Poslechněte si někdy album "Rise" a nebo "Juvenile". Obě tyto alba demonstrují sílu jeho a jeho textů.

  Však jeho páté album, nesoucí název "Smile" je pro spoustu lidí tím NEJ. Album šíří poselství lásky a porozumnění skrze skladby jako "Never Let You Down", "Sinking Feeling", "Under the Moonlight" a "Baby can we meet". Dále obsahuje písně určené spíše "povědomí černých" jak sám poznamenává (konkrétně například skladbu "Black am I") a nebo kritiku sociálních poměrů (například ve skladbách "Running from the law" a "Youth dem scared"). Jak sám říká, album "Smile" upozorňuje na mnoho problémů dnešní společnosti.

  Junior Kelly není však zaměstnán pouze nahráváním a tím i šířením svého poselství mezi lidi, ale také svými častými vystoupeními v Evropě a Karibiku. Kdysi někde pronesl tuto větu, cituji: "Poselství hudby se ve špatných rukách může stát velmi nebezpečným, ale v rukách správných může mít dobrý vliv i jako zdravotní terapie".

  V letech 2001 - 2002 však Junior Kelly přerušil práci a věnoval se pouze tomu, aby své poselství předal širší veřejnosti. Během tohoto období navštívil místa jako Grenada, St. Vincent, St. Maarten, Trinidad, Barbados, St. Lucia, Guyana, Francouzská Guyana a Surinam. Taktéž absolvoval šestitýdenní turné po spojených státech (po západním a východním podřeží) a na přelomu března a dubna roku 2002 spolupracoval s Lucianem na albu "Love So Nice" a díky podpoře ze strany Firehouse Crew Junior opět ukázal jednu ze svých zajímavých "hudebních" tváří. Svou práci však musel přerušit také kvůli autonehodě, při níž si zlomil několik žeber, pohmoždil kyčle a propíchl plíce.

  Jakmile se dal dohromady, začal opět pracovat. Odjel například na třítýdenní turné po Evropě (březen 2002), které zahrnovalo Holandsko, Francii a Skandinávii a také UK Summer 2002.

  A zatím, pokud se nemýlím, jeho posledním počinem bylo, že v lednu roku 2003 dokončil klip k singlu "Sinking Feeling"