Historie rastafariánského hnutí na Jamajce - Pokračování konfrontací (60-tá léta)

   Při volbách v dubnu 1962 došlo na Jamajce ke změně vlády. Nový Premiérministr, Alexander Bustamente a jeho konzervativní Jamaican Labour Party (JLP) již nevěnoval Rasta hnutí tolik pozornosti jako jejich předchůdci. Požadavky Rastafariánů na další Africké Mise byli od nové vlády ignorovány. 6.8.1962 dostala Jamajka nezávislost a oficiální Jamjaka se snažila vytvořit národní uvědomění.Rstafariánské Back-to-Africa bylo v této situaci shledávána jako rušící a zbytečný element (Dijk 1993: 163 f.).

   Vztahy mezi Rasty a jamajskou společností se obrátily díky "Holly Thursday Masacre" v Coral Gardens: ráno 11.4.1963 tam v Amoku proběhla skupina šesti rastamanů. Přitom přišli dva policisté, tři další lidé a tři z útočníků o život. Ostatním třem se podařilo utéct. Po velkém dvoudenním pátrání byli objeveni, zatčeni a později odsouzeni k smrti a popraveni. V těchto obou dnech policie v Montego Bay a v přilehlých okresech kontrolovala všechny Rastafariány a mnoho z nich svévolně zatkla a týrala. I přesto, že se při tomto amoku jednalo očividně o jasně mířenou odplatu, dávala veřejnost odpovědnost za vypuknutí tohoto násilí Rastafariánskému zneužívání Marihuany. Jamajský ministr vnitra ohlásil kampaň za definitivní zničení pěstování Marihuany. I po dopadení pachatelů docházelo k dalším brutálním policejním útokům; dva Rastafariáni přitom byli zastřeleni.

   Události zvláštního historického významu pro Rasta hnutí byla státní návštěva Haile Selassieho na jamajce 21.4.1966. Převzetí uvítacích ceremonií na letišti Rastafariány a fakt, že vůdci Rastafariánů byli přímo pozváni k soukromé audienci u etiopského Císaře, vedlo k silnému ohodnocení Rastafariánů v očích jamajské veřejnosti. Přesto však docházelo i nadále ke konfrontacím: 1.7.1966 byla chudinská čtvrť Back o’ Wall, ve které bydleli převážně Rastafariánů, vyklizena a buldozery srovnána se zemí (ibid., S. 165 ff., 179 f.).

   Na konci 60-tých let došlo k obousměrnému ovlivnění Rastafariánského a Black-Power hnutí. Nejprominentnější Black-Power aktivista na Jamajce byl Walter Rodney. Rodney pocházející z Guyany studoval v Kingstonu a Anglii historii a poté v Tansanii učil na Univerzitě v Dar-es-Salaam africké dějiny. 1968 odjel zpět na jamajku, aby pracoval jako lektor historie na University of the West Indies. Své aktivity, ale neomezoval jen v rámci Univerzity, ale přednášel i na veřejnosti na ulicích Kingstonu, převážně však v chudinských čtvrtích. Rodney poznal revoluční potenciál Rasta hnutí. V přednáškách a diskuzích zprostředkovával Rastafariánům nejen důležité znalosti afrických dějin, ale snažil se je přesvědčit o významu Black-Power hnutí pro osud africké diaspory (s. Rodney 1969).

   Vládě JLP, která zakázala jakoukoli Black- Power literaturu , byly Rodneyovy aktivity trnem v oku. Když chtěl Rodney v říjnu 1968 po konferenci v Montréalu přicestovat zpět na Jamajku , byl na letišti zadržen a poslán zpět do Montréalu. Vypovězení Rodneye ze země vedlo k protestním demonstracím v Kingstonu na kterých se podílelo množství studentů/tek, Black-Power aktivistů/tek, Rastafariánů a mládeže z chudinských čtvrtí (slumů). Při střetech s policií přišli tři demonstranti o život a mnoho z nich bylo zraněno a zatčeno. V říjnu 1969 uspořádalo ca. 500 Rastafariánů demonstraci v St. Ann’s Bay. Protestovali proti poměrům na Jamajce, především proti svévolným policejním přepadům. V tom samém roce byli zakázány obě, v roce 1968 spuštěné, týdení radiovysílání "The Lion of Judah" a "Speak Love" (Dijk 1993: 181 ff.).