Historie rastafariánského hnutí na Jamajce v padesátých letech.

   Kdo má strach z Rastamana?
Po likvidaci Pinnacle se stal centrem Rastafariánských aktivit Kingston. Ve slumech hlavního města se mezitím vytvořilo velké množství Rastafariánských skupin. Často docházelo k tomu, že se menší skupiny rozpadly a zformovali se nově, takže dynamika a heterogenita byla i nadále charakteristická pro celé hnutí (Simpson 1957: 508 f.).

   Napětí mezi Rastafariány a jejich nepřáteli se v 50-tých letech nadále zvyšovalo. Mnoho Rastafariánů si nechalo v tomto čase narůst "dreadlocks" jako viditelné znamení jejich distancování se od zbytku společnosti, v tažení proti nim představoval konzervativní Daily Gleaner Rastafariány jako zpustlé schizofrenní kriminálníky závislé na marihuaně a tak proti nim hecovala velkou část národa. Například byli Rastafariáni v červnu 1951 od Gleaner paušálně jako odpovědní za nejasné vraždy. Komentátoři těchto novin žádali vyhlazení Rastafariánů, či navrhovali všechny Rastafariány zavřít do pracovních táborů. Toto hecování vedlo k vlně otevřených nejen verbálních, ale i fyzických útoků veřejnosti proti Rastafariánům (Dijk 1993: 105 ff.). Tak se stalo zatýkání Rastafariánů a stříhání jejich "dreadlocks" v 50-tých letech dennodenní praxí. Jako záminka pro toto ponížení sloužilo nejčastěji předpokládané nebo faktické držení marihuany.

   Když v září 1955 přijel na Jamajku Mayme Richardson z příkazu Ethiopian World Federation (EWF) a veřejně oznámil, že Haile Selassie daroval lidem z africké diaspori k dispozici kus země, bylo to od Rastů interpretováno jako výzva k Repatriaci, k návratu potomků zotročených Afričanů/nek do Afriky. V následujících letech se téma Repatriace posunulo do centra Rasta debat a také diskusí veřejnosti o Rastafariánech.

   V Březnu 1958 organizoval Prince Emmanuel Charles Edwards do té doby největší Rasta shromáždění. Více jak 3000 Rastů ze všech částí ostrova přišly na třítýdenní setkání v Emmanuels Coptic Theocratic Temple. Po ukončení setkání se shromáždilo ca. 300 účastníků k demonstračnímu procesí skrze Kingston, který byl policií násilně rozehnán. Emmanuelsova "Rasta Convention" ukázala, že Rastové měli tu možnost určitý počet lidí mobilizovat a svůj protest společně vyslovit a to bylo od jamajského Establishmentu bráno jako nebezpečí. V nastalém čase docházelo k ještě brutálnějším policejním přepadům (policejním útokům na Rastafariány. 7.5.1958, jeden měsíc po konci Convention, byl Camp Prince Emmanuela a jeho příznivců vypálen policií. I jiná Rastafariánská centra byla vyklizena a zničena. V květnu 1959 došlo k těžkým střetům Rastafariánů s policií Kingstons Coronation Market.

   Protože ani přímé policejní násilí nemohlo Rasta hnutí zastavit, začala se jamajská elita obávat "druhé Kuby" a předpokládala spojení mezi Rastafariány a komunisty , začala hledat jiné prostředky: Guvernér K. Blackburne například zkusil bez výsledku dostat osobní prohlášení Haile Selassieho, ve kterém měl zamítnout, že je Rastafariánský Bůh. Mimoto guvernér zkusil stejně nepodařeně využít americké Křesťanské skupiny pro konverzi Rastafariánů (Dijk 1993: 116-127).

   "Henry- Afera" z roku 1960 se zdála konkrétní spojení Rasta s revolučními silami potvrdit: při jedné policejní prohlídce v hlavním sídle Afrrican Reform Church, jedné Rasta skupiny vedené Claudiusem Henrym, našla policie mezi jiným, zbraně, výbušninu a jeden dopis adresovaný Fidelu Castrovi, ve kterém byl Kubánský revoluční vůdce vyzván, aby obsadil jamajku. Henry a 15 jeho stoupenců, bylo za velezradu odsouzeno k dlouholetým trestům. Mezitím co probíhalo řízení, byli 21.6.1960 zastřeleni dva vojáci, při domovní prohlídce tajného skladu zbraní.V případě těchto pachatelů, kteří byli po dlouhých dnech intenzivního pátrání dopadeni, se jednalo o malou konspirativní skupinu Afro- Američanů, která v Red Hills (? Abgehalten) paramilitantní výcvik. Jeden z členů této skupiny, byl syn Claudiuse Henryho, Ronald. Tato skupina byla také policií spojen Tuto skupinu policie také spojila se zastřelením tří Rastafariánů- členů African Reform Church , kterých těla se našla zakopaná v blízkosti skladu zbraní. Ronald Henry a jeho čtyři komplicové byli byli odsouzeni k smrti a popraveni, zbytek byl deportován do USA (ibid., S. 133-137; 146-149).V průběhu Henry Aféry docházelo k hromadným bezdůvodným zatčením a mučení Rastafariánů policií. Rsata hnutí bylo jamajským tiskem více než před tím prezentováno jako seskupení kriminálníků.