Kdo z nás, kteří žijeme ve velkých městech, alespoň občas nezatouží po tichu a klidu panenské přírody? Určitě každý si alespoň občas najde malou chvíli a z každodenního shonu vyrazí za hranice města.

  Modlitba je tou najkrajšou duchovnou činnosťou. To nie je rozprávanie vopred naučených textov, ale tvorenie vlastných dôverných dialógov s Bohom. Modlitbou duša získava čistotu a cit, dostáva sa až za šifri transcendencie (poznávanie toho, čo je zmyslové k nadzmyslovému) a vleje do všetkých žíl najkrajší pocit aký môže človek zažiť.

   Proutkaření je známé již od pradávna. První zmínky o proutkařích a jejich umu pochází zhruba z  šestého tisíciletí před naším letopočtem. V jihovýchodní Libyi, v jeskyních Tassili n'Ajjer, jsou malby lidí, pozorujících proroka s rozvětveným proutkem datované zhruba do tohoto období. Dokonce koluje pověst, že i sama královna ze Sáby brala proutkaře do své družiny, kdykoliv cestovala za Šalamounem.

  Co že je to to "kyvadlo" nebo "virgule"? Jak to říci jednoduše. Je to jen nástroj mezi Vámi a něčím větším, co lidstvo zatím nedokáže pochopit. Stejně tak jako onu "virguli", kterou využívají proutkaři k hledání vody.

  V jedné knize se píše: „Tak, jako se člověk zbavuje starých obnošených šatů a obléká si nové, stejně tak duše uvězněná v těle se zbavuje starých těl a vstupuje do nových. Neboť smrt čeká každého, kdo se narodí a narození každého, kdo zemřel.“