... v oblasti zahraničních vztahů jsme se vždy řídili třemi základními principy. Prvním z nich je naše přesvědčení, že tam kde není nedostatek dobré vůle ať jedné či druhé strany, lze všechny mezinárodní spory vyřešit jednáním, tedy mírovou cestou nikoliv za použití násilí. Tento princip se stal zásadním například v průběhu Suezské krize, kdy jsem své služby prostředníka nabídl ve sporu Súdánské Republiky se Spojenou Arabskou Republikou. Nakonec se povedlo zažehnat spor, jež mohl vyústit v něco většího a nebezpečnějšího, a to i díky přesvědčení, že všechny národy, bez ohledu na jejich politické přesvědčení či víru, mohou žít pospolu v míru.
Druhým principem je princip kolektivní bezpečnosti. V letech 1935-36, kdy jsme byli vystaveni agresi ze strany Idálie, snažil jsem se u Ligy Národů dovolat pomoci právě v rámci tohoto principu. Má slova však nepadla na úrodnou půdu. Téměř nikdo jim nenaslouchal. A na má slova nakonec bohužel došlo.
Třetí princip ve své podstatě vychází z principu kolektivní bezpečnosti. Vzhledem k současnému stavu dění, kdy se velké mocností předhánějí ve zbrojení, je nutné aby každý z nás převzal svůj podíl odpovědnosti za zajištění světového míru. Mělo by být i naší snahou vybudovat vojsko, které by bylo schopné bránit naše území.
I proto jsme se rozhodli založit v Hararu vojenskou akademii. Tato akademie bude mít za úkol školit velitele, kteří následně budou schopni vést naše ozbrojené složky. A abychom ještě posílili obranyschopnost naší vlasti, bylo rozhodnuto o založení profesionální armády.
Jak jsem již uvedl. Jsem pevně přesvědčen, že cesta k zajištění světového míru spočívá právě v podpoře principu kolektivní bezpečnosti ve spolupraci se Společenstvím národů. Mělo by však dojít spíše ke snížení zbrojení, nikoliv k jeho navyšování. Miliardy dolarů jsou zbůhdarma vyplýtvány v této marné snaze a právě tyto miliardy by mohly být využity na podporu hospodářského a technologického růstu mnoha zemí....
Haile Selassie I., 2.listopadu 1958