Etiopie - Masakr u Maychew
Autor: mr3ska <info(at)onelove.cz>, Téma: Ostatní, Vydáno dne: 19. 01. 2013Bitva u Maychew taktéž známá jako bitva u Mai Ceu byla jednou z posledních bitev na severní frontě během druhé Italsko-Etiopské války. Masakrem jsem ji nazval záměrně neboť nedostatečně vyzbrojená, dá se říci spíše nevyzbrojená Etiopská armáda se zde postavila více než dvojnásobné a navíc vyzbrojené přesile Italské armády.
V číslech však jde celou situaci pochopit mnohem lépe. Etiopská armáda čítala zhruba 31.000 špatně vyzbrojených mužů, kdežto Italská 80.000 dobře vyzbrojených. Výsledkem celé této bitvy bylo zhruba 1300 mrtvých, zraněných a zajatých na straně Itálie a kolem 11.000 na Etiopské straně.
Etiopské síly v této bitvě vedl sám císař Haile Selassie, ty Italské maršál Pietro Badoglio. O tom jak byla Etiopie vybavena svědčí nejspíše i fakt, že Selassie do nově zřízeného velitelství v Quoromu dorazil dne 1.března 1936 pěšky. Vzhledem k historickým faktům mohou mnozí znalí namítnout, že šlo o záležitost symbolickou neboť Selassie dorazil přesně čtyřicet let po vítězné bitvě u Adwy (na den přesně). U Adwy Etiopané porazili Italská vojska v první Italsko-Etiopské válce.
O necelých osmnáct dní po Selassiem dorazili na místo i Ras Kassa Haile Darge a Ras Seyum Mangasha se svými jednotkami. O den později se k nim pak připojil ještě Ras Getachew Abate a jeho muži. Selassie pak ponechal vojsko rozdělené na čtyři samostatné skupiny, tři vedené výše zmíněnými veliteli a jednou, které velel on sám. Pokud bychom srovnávali jednotlivé Etiopské jednotky, ty jimž velel Selassie byly oproti ostatním poměrně dobře vyzbrojeny. Měly dokonce dělostřelectvo. Ve srovnání s jednotkami a možnostmi Badoglia však byla i jejich výzbroj více než směšná. Italové navíc měli velkou výhodu ve schopnosti odposlouchávat rádiové vysílání protivníka.
V číslech však jde celou situaci pochopit mnohem lépe. Etiopská armáda čítala zhruba 31.000 špatně vyzbrojených mužů, kdežto Italská 80.000 dobře vyzbrojených. Výsledkem celé této bitvy bylo zhruba 1300 mrtvých, zraněných a zajatých na straně Itálie a kolem 11.000 na Etiopské straně. Etiopské síly v této bitvě vedl sám císař Haile Selassie, ty Italské maršál Pietro Badoglio. O tom jak byla Etiopie vybavena svědčí nejspíše i fakt, že Selassie do nově zřízeného velitelství v Quoromu dorazil dne 1.března 1936 pěšky. Vzhledem k historickým faktům mohou mnozí znalí namítnout, že šlo o záležitost symbolickou neboť Selassie dorazil přesně čtyřicet let po vítězné bitvě u Adwy (na den přesně). U Adwy Etiopané porazili Italská vojska v první Italsko-Etiopské válce.
O necelých osmnáct dní po Selassiem dorazili na místo i Ras Kassa Haile Darge a Ras Seyum Mangasha se svými jednotkami. O den později se k nim pak připojil ještě Ras Getachew Abate a jeho muži. Selassie pak ponechal vojsko rozdělené na čtyři samostatné skupiny, tři vedené výše zmíněnými veliteli a jednou, které velel on sám. Pokud bychom srovnávali jednotlivé Etiopské jednotky, ty jimž velel Selassie byly oproti ostatním poměrně dobře vyzbrojeny. Měly dokonce dělostřelectvo. Ve srovnání s jednotkami a možnostmi Badoglia však byla i jejich výzbroj více než směšná. Italové navíc měli velkou výhodu ve schopnosti odposlouchávat rádiové vysílání protivníka.
21.března zaslal Selassie rádiem zprávu své ženě, císařovně Menen Aswaf v následujícím znění:
"Vzhledem k naší víře ve Stvořitele a s nadějí, že nám podá pomocnou ruku jsme se rozhodli opustit
opevnění a zaútočit. Protože jen Bůh nám může býti nápomocen. Svěřil jsem s těmito svými
myšlenkami jen Abunovi a několika hodnostářům a společně se modlíme k Nejvyššímu".
opevnění a zaútočit. Protože jen Bůh nám může býti nápomocen. Svěřil jsem s těmito svými
myšlenkami jen Abunovi a několika hodnostářům a společně se modlíme k Nejvyššímu".
Bohužel právě díky umění zachytit a dešifrovat vysílání Etiopského vojska se Italové o připravovaném útoku dozvěděli. Badoglio zrušil všechny rozkazy, které předtím vydal kolem plánovaného útoku a nařídil italským vojákům zakopat se a čekat.
Dne 23.března se Selassie rozhlížel přes údolí k italským pozicím a zvažoval své šance. Stále zvažoval zda zaútočit či nikoliv. Dobře si uvědomoval, že jeho armáda je posledním vojskem, které brání Italům v cestě do hlavního města. I přes rady zahraničních odborníků a jak později prohlásil i proti vlastnímu přesvědčení, se nakonec rozhodl pro útok s tím, že jej bude řídít, dle tradic a také očekávání jeho vojáků a velitelů, on sám.
Bitva možná mohla dopadnout i jinak, kdyby byl Selassie zaútočil hned a nenechal Italům čas, aby do oblasti přesunuli další jednotky. Z celého vojska mohla a také byla pro nepřátelská vojska hrozbou pouze císařská garda. Výcvik těchto mužů byl patrný už při jejich pohybu terénem. Selassie tuto jednotku vyslal proti Eritrejským jednotkám na jednom z křídel nepřátelského vojska. Tři hodiny tito muži bojovali s nepřítelem a prakticky zlikvidovali celou Eritrejskou jednotku. Italský velitel však nakonec nařídil bombardování pozic jejich útoku a tím nejen že zlikvidoval celou cisařskou gardu, ale pozabíjel i poslední přeživší z Eritrejských jednotek. Poslední naděje Etiopanů byly tímto pohřbeny.