Gorée Island - ostrov otroků

Autor: mr3ska <info(at)onelove.cz>, Téma: Informační, Vydáno dne: 01. 11. 2012

Když jsem pro Vás připravoval článek o Steel Pulse, připomněl jsem si jejich skladbu "Door of no Return" kde zpívají o ostrově Gorée. Toto téma mne zaujalo a tak jsem se rozhodl zapátrat, neboť z tohoto tématu jsme ve škole příliš neprobrali. Abych byl upřímný tak v podstatě nic. Proč je toto téma, téma otrokářství, na školách zavrhované? Učíme opravdu děti jen to, co se nám nebo spíše těm nahoře hodí?

Byli to Francouzi, kdo ostrov překřtil jménem Gorée (význam "dobrý přístav"). S tím, co se však na ostrově měřícím 900 metrů na délku a 350 na šířku dělo od šestnáctého do devatenáctého století nemá však jeho název nic společného. Právě odtud totiž vyplouvaly lodě plné otroků, v podpalubí svázaných řetězy, na svou cestu přes Atlantik.

Jedna z nejstarších budov na ostrově je takzvaný Dům Otroků (anglicky House of Slaves, francouzsky Maison des esclaves). Nejde však ani tak o dům, jako spíše o malou pevnost, která ve své době sloužila jako jakýsi "sklad otroků". Tímto místem procházeli Afričané na své nedobrovolné cestě nejen do Ameriky. A byly jich za těch 312 let miliony; miliony jich prošly oněmi "dveřmi bez návratu" (uvádí se že jich bylo zhruba dvacet milionů).

Lidské bytosti k sobě byly v pevnosti připoutány řetězy. Tísnilo se jich i 30 v prostoru osmi čtverečních stop jen s malým průhledem ven. Jednou denně dostali najíst a mohli jít "vykonat potřebu". Byli nazí s vyjímkou kusu látky kolem pasu. Děti byly odtrženy od svých matek; ty byly v budovách na druhé straně nádvoří. Vzpurné drželi otrokáři zavřené v malých skříních, na lodích často schválně vystavených slané vodě. Zavřená osoba tak byla díky slané vodě rychleji dehydrovaná a rychleji se přestala vzpírat.

Nad místnostmi v nichž byli otroci zavření se obchodovalo. Zde probíhaly všechny nákupy otroků. Přímo nad jejich hlavami. Nebylo to však vědomí tohoto nechutného obchodování co Afričany odtržené od jejich domoviny a rodin děsilo, oni vlastně ani netušili co se s nimi děje. Děsily je spíš ony "dveře odkud není návratu". Všichni věděli, že kdo prošel těmi dveřmi, zpět se nikdy nevrátil.

Pokud otrok prošel dveřmi, měl, aniž to tušil, poslední možnost pohlédnout na svou zem. Poté byl spolu s dalšími odveden na loď, přivázán v podpalubí a v podstatě celou cestu přes Atlantik se nedostal ven. Přežil-li tuto cestu, čekala na něj nepříliš zářná budoucnost. Jednoduše se pro svého pána udřel k smrti například na nějaké plantáži. Mnoho z nich se pokusilo o útěk, jenže jak daleko černoch například v Americe uteče?!?

Jako základna pro obchod s otroky sloužil Goree Island v letech 1536-1848. Během své historie několikrát změnil majitele. Těmi posledními byli v letech 1817-1960 Francouzi. V roce 1978 byl ostrov vyhlášen částí světového dědictví Unesco a z pevnosti bylo postupně vybudováno muzeum a jakýsi památník, aby se nezapomnělo na tuto velkou skrvnu v naší, lidské, historii.