Fotoreport - Uprising 2012
Autor: mr3ska <info(at)onelove.cz>, Téma: Reggae a Ska, Vydáno dne: 01. 09. 2012Všechny předchozí ročníky festivalu Uprising provázela nepřízeň počasí. V loňském roce jsem ji na vlastní kůži pocítil i já sám. Bouře a spolu s ní i vichřice vykonaly své. V letošním roce se na nás, milovníky reggae, usmálo štěstí a po celou dobu festivalu bylo nádherné počasí.
Organizátoři připravili opravdu nabitý program a to nejen na hlavní stagi. V případě mnoha jiných festivalů je program soustředěn na hlavní stage a ty ostatní jsou jen jakýmsi doplňkem, ale v Bratislavě se daří sestavit program tak, že lidé kolikrát neví kam dříve. A to nemluvím o zázemí. Kemp se záchody, sprchami, kuchyňkou, ale i plážemi u jezera přímo sousedící s areálem je velkým plusem festivalu. Člověk tak není odkázán jen na ony všem dobře známé, po jednom dni často již nepoužitelné budky TOI. Ale zpět k samotnému festivalu...
Ačkoliv po Perrym byli na programu ještě Asian Dub Foundation a Zion Train, rozhodl jsem se jít spánkem načerpat energii na další den. To bych ale nesměl procházet okolo dancehall a Mungo's stage. Na první jsem se "na chvilku" zastavil na Reggae Rajahs a na druhé o chvilku déle na Top Cata & Tenor Flye. Spánek byl o pár hodin odložen. :)
Den druhý započal stejně jako předchozí, "ranní" hygiena, snídaně a následné povalování se u vody spolu s plánováním programu stylem "kam dřív?!".
Byť kapelu Švihadlo neposlouchám už pár let, svezl jsem se s ostatními a zhruba polovinu jejich vystoupení viděl. Více mne totiž zajímala kapela, vystupující po nich, Irie FM. Stále jsem přemýšlel odkud je znám. Nakonec jsem si vzpomněl. Vždyť jde přeci o výherce European Reggae Contestu. Nelitoval jsem. Byl to opravdu povedený mix roots reggae, jazzu, soulu a world music. Dnes, po shlédnutí jejich vystoupení tak mohu každému jen doporučit, aby si je nenechal ujít. Po vlně roots reggae pak pódium na nějakou dobu ovládl hip-hop. Ten ovšem není mým šálkem kávy a tak jsem se, jak jsem si dopoledne naplánoval, s fotoaparátem v ruce přesunul k Mungo's stagi kde právě svolávali návštěvníky "na parket" Zaggamuffin a Rollandblow.
Tyhle dva znám jak osobně tak z několika vystoupení již hezkých pár let. Ze své zkušenosti tak mohu říci, že jejich společná práce je den ode dne zajímavější. A určitě nejen pro mne, pro člověka kterému na naší domácí scéně dlouho chyběli lidé jako oni, MessenJah, Colectiv a další, kteří nyní dávají posluchačům právě to, co si žádají. Zajímavé texty zaměřené na určitá témata a navíc v českém jazyce. A když už jsem zmínil Colectiva, ten se na pódiu ukázal coby host už při vystoupení Rollanda se Zaggou a poté měl celou stage pro sebe. Nutno podotknout, že když jsem k Mungo's přišel, bylo u ní jen pár lidí, avšak během vystoupení výše zmíněných se prostor před stagí téměř zaplnil. Je zkrátka znát když někdo dělá něco srdcem. Velké díky, pánové...
Malou pauzu v programu jsem využil k doplnění energie a těšil se na dvě, tedy vlastně tři hvězdy večera. Tarrus Riley, Dean Fraser a Anthony B. Tarruse s Deanem jsem měl tu možnost vidět již v pražské Lucerně a ze všeho nejvíc jsem se těšil na souboj "hlas vs. saxofon" v jejich podání. Pro ty, kdo jejich show viděli poprvé byl tento souboj jistě překvapením, pro mne samotného však byl jedinou věcí, kvůli které jsem se na jejich vystoupení šel podívat. Opět jsem nelitoval. Jak Tarrusův hlasový projev tak genialitu Deanovy hry na saxofon by si neměl nikdo nechat ujít.
A pak už očekávaná show v podání Anthonyho. V mnohém mi připomínala loňskou show, kterou právě zde v Bratislavě předvedl Perfect. Anthony, jehož hudební cesta začala jako u mnoha dalších v kostelním sboru začal velice brzy spolupracovat se Sizzlou a Lucianem (příkladem jejich spolupráce Vám může být album "We Three Kings"). Jeho energické vystoupení při němž pobíhal z jedné strany pódia na druhou diváky pohltilo. Mě osobně překvapila v jeho podání skladba "Waterpumpee" původně od německých Seeed na riddimu skladby "It's a Pity" od Tanyi Stepphens.
Příjemně unaven a pozitivně naladěn jsem si šel koupit něco k zakousnutí a poté strávil několik hodin diskusí na stánku přátel z Olomoucké kapely Homebwoyrasta, kterým tímto taktéž děkuji za jejich tvorbu, názory a jejich srdečnost.
Co dodat? Snad jen, že letošní ročník festivalu mohu s klidným svědomím označit za jednu z nejlepších akcí, kterých jsem se v poslední době účastnil. Tímto ročníkem nasadili jeho organizátoři laťku opravdu vysoko a nezbývá tak než čekat, s čím na nás přijdou příští rok. Co tak Inna de Yard a nebo Burning Spear?!?
Organizátoři připravili opravdu nabitý program a to nejen na hlavní stagi. V případě mnoha jiných festivalů je program soustředěn na hlavní stage a ty ostatní jsou jen jakýmsi doplňkem, ale v Bratislavě se daří sestavit program tak, že lidé kolikrát neví kam dříve. A to nemluvím o zázemí. Kemp se záchody, sprchami, kuchyňkou, ale i plážemi u jezera přímo sousedící s areálem je velkým plusem festivalu. Člověk tak není odkázán jen na ony všem dobře známé, po jednom dni často již nepoužitelné budky TOI. Ale zpět k samotnému festivalu...
Přiznávám, že díky slunnému dni jsem začátek programu trochu zatáhnul koupáním, sluněním a také hledáním dorazivších přátel, ale určitě jsem nebyl jediný. Prvním, co jsem v rámci festivalového programu viděl, byli Coltcha United spolu s Mr.Rollem na dancehall stagi. Nafotil jsem pár fotek a pomalu jsem se přesunul ke hlavní stagi, kde o chvilku později vystoupili Raging Fyah (článek od Markéty na Jahmusic.net). Byť jsem zmíněný článek četl a shlédl i nějaké to video, nějak jsem nebyl připraven na to co mě čeká. RF mě opravdu příjemně překvapili, ačkoliv jsem jak někdo semtam tvrdí "zarytým" fandou onoho starého poctivého roots reggae. No, dopadlo to tak, že jsem si ihned po vystoupení koupil jejich CD. Pánům to prostě šlape.
Po výše zmiňovaném new roots přišla na pódium Etana, dáma s nádhernou barvou hlasu, která o své tvorbě hovoří jako o poslání. Její hudba a texty prý mají povznášet, mají mít nějaké poselství, či chcete-li účel a lidé se při jejím poslechu musí cítit dobře. Já se u ní opravdu dobře cítil a vzhledem k reakcím publika nejen já. Krátkou pauzu po jejím vystoupení jsem využil k doplnění tekutin v jednom ze stánků. Ten točený studený zelený čaj přišel v poněkud dusném podvečeru opravdu vhod. Ale co, lepší dusno nežli déšť. Zpět jsem se vrátil v pravý čas. Zrovinka se na podiu objevil další z Jamajčanů onoho večera. Byl jím sám Max Romeo. On sám nám zazpíval pár skladeb ze svého repertoáru a poté došlo na překvapení. Na pódiu se vedle něho objevili dva talentovaní mladíčci, kteří pak za jeho doprovodu lidem zazpívali například skladby "Chase the Devil" nebo "Baby girl". Po jejich vystoupení jsme se dohadovali, zdali jde o Maxovy syny, vnuky nebo jen mladé jamajské talenty. Na odpověď jsme na místě nepřišli, zjistil jsem ji až díky Lukášovi z webu Zvlastnistyl.cz (jeho report >zde<). Mladíčci jsou opravdu potomci Maxe Romea a vystupují pod jménem Rominal. Při sledování jejich vystoupení se mi vybavila známá britská chlapecká reggae kapela Musical Youth o níž jsem před nedávnem taktéž psal.
Říkáte si, že takový večer již nešlo vylepšit? Ale šlo. Po Maxi Romeovi nám totiž pořadatelé umožnili zažít vystoupení jedné z největších legend reggae a dub music, mistra o kterém mnozí říkají, že je to "opravdu blázen", mistra Lee Scratch Perryho. Přesně toho Perryho z Black Ark, který přemluvil Watty Burnetta z the Congos, aby mu pro jeho dubové pokusy "zabučel" svým hlubokým hlasem skrze lepenkovou roli. Perrymu se totiž nedařilo nahrát na louce bučení krav. Díky svým inovativním přístupům k tvorbě zvuku se brzy stal jedním z lidí, kteří ovlivňovali směr, jakým se ubírala tehdejší jamajská hudba. Vždyť on sám už poměrně dlouhou dobu zmiňuje jedno ze svých hesel a to, že "Dub lze postavit na čemkoliv, na rocku, na popu, prostě na všem."
Ačkoliv po Perrym byli na programu ještě Asian Dub Foundation a Zion Train, rozhodl jsem se jít spánkem načerpat energii na další den. To bych ale nesměl procházet okolo dancehall a Mungo's stage. Na první jsem se "na chvilku" zastavil na Reggae Rajahs a na druhé o chvilku déle na Top Cata & Tenor Flye. Spánek byl o pár hodin odložen. :)
Den druhý započal stejně jako předchozí, "ranní" hygiena, snídaně a následné povalování se u vody spolu s plánováním programu stylem "kam dřív?!".
Byť kapelu Švihadlo neposlouchám už pár let, svezl jsem se s ostatními a zhruba polovinu jejich vystoupení viděl. Více mne totiž zajímala kapela, vystupující po nich, Irie FM. Stále jsem přemýšlel odkud je znám. Nakonec jsem si vzpomněl. Vždyť jde přeci o výherce European Reggae Contestu. Nelitoval jsem. Byl to opravdu povedený mix roots reggae, jazzu, soulu a world music. Dnes, po shlédnutí jejich vystoupení tak mohu každému jen doporučit, aby si je nenechal ujít. Po vlně roots reggae pak pódium na nějakou dobu ovládl hip-hop. Ten ovšem není mým šálkem kávy a tak jsem se, jak jsem si dopoledne naplánoval, s fotoaparátem v ruce přesunul k Mungo's stagi kde právě svolávali návštěvníky "na parket" Zaggamuffin a Rollandblow.
Tyhle dva znám jak osobně tak z několika vystoupení již hezkých pár let. Ze své zkušenosti tak mohu říci, že jejich společná práce je den ode dne zajímavější. A určitě nejen pro mne, pro člověka kterému na naší domácí scéně dlouho chyběli lidé jako oni, MessenJah, Colectiv a další, kteří nyní dávají posluchačům právě to, co si žádají. Zajímavé texty zaměřené na určitá témata a navíc v českém jazyce. A když už jsem zmínil Colectiva, ten se na pódiu ukázal coby host už při vystoupení Rollanda se Zaggou a poté měl celou stage pro sebe. Nutno podotknout, že když jsem k Mungo's přišel, bylo u ní jen pár lidí, avšak během vystoupení výše zmíněných se prostor před stagí téměř zaplnil. Je zkrátka znát když někdo dělá něco srdcem. Velké díky, pánové...
Malou pauzu v programu jsem využil k doplnění energie a těšil se na dvě, tedy vlastně tři hvězdy večera. Tarrus Riley, Dean Fraser a Anthony B. Tarruse s Deanem jsem měl tu možnost vidět již v pražské Lucerně a ze všeho nejvíc jsem se těšil na souboj "hlas vs. saxofon" v jejich podání. Pro ty, kdo jejich show viděli poprvé byl tento souboj jistě překvapením, pro mne samotného však byl jedinou věcí, kvůli které jsem se na jejich vystoupení šel podívat. Opět jsem nelitoval. Jak Tarrusův hlasový projev tak genialitu Deanovy hry na saxofon by si neměl nikdo nechat ujít.
A pak už očekávaná show v podání Anthonyho. V mnohém mi připomínala loňskou show, kterou právě zde v Bratislavě předvedl Perfect. Anthony, jehož hudební cesta začala jako u mnoha dalších v kostelním sboru začal velice brzy spolupracovat se Sizzlou a Lucianem (příkladem jejich spolupráce Vám může být album "We Three Kings"). Jeho energické vystoupení při němž pobíhal z jedné strany pódia na druhou diváky pohltilo. Mě osobně překvapila v jeho podání skladba "Waterpumpee" původně od německých Seeed na riddimu skladby "It's a Pity" od Tanyi Stepphens.
Příjemně unaven a pozitivně naladěn jsem si šel koupit něco k zakousnutí a poté strávil několik hodin diskusí na stánku přátel z Olomoucké kapely Homebwoyrasta, kterým tímto taktéž děkuji za jejich tvorbu, názory a jejich srdečnost.
Co dodat? Snad jen, že letošní ročník festivalu mohu s klidným svědomím označit za jednu z nejlepších akcí, kterých jsem se v poslední době účastnil. Tímto ročníkem nasadili jeho organizátoři laťku opravdu vysoko a nezbývá tak než čekat, s čím na nás přijdou příští rok. Co tak Inna de Yard a nebo Burning Spear?!?
(text a foto mr3ska)
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |