Etiopský lid, zem a historie - díl druhý

   Etiopská kultura tak jak ji známe dnes se datuje do období devátého až dvanáctého století. Do stejného období se datuje i pokles vlivu Axůmu. Jak se Judaismus a Islám stávaly velice mocnými silami, klesal i Axůmský vliv v mnoha oblastech. Definitivním koncem Axůmské prosperity byla však výprava královny Yodit proti Axůmu samotnému v roce 980.


   Tvrdí se, že po smrti Yodit se do Axůmu vrátil křesťanský král Anbessa Wudim, aby zde upevnil pozici křesťanství. Počátek dynastie Zagwe, ponejprv sídlem na území Lasta, se datuje do tohoto období. Mnohé z Etiopských skalních kostelů v Rohá (dnes Lalibela) vzniklo díky této dynastii a králi patřícímu k této dynastii. Byl to král Lalibela. V tomto období bylo kromě Lalibelských kostelů vystavěno také mnoho pevností.

   V roce 1270 nastoupil na trůn král Yekuno Amlak. Nikdo si není zcela jist jeho původem. Kebra Negast - The Glory of the Kings (Sláva králů), jeden z Etiopských historických spisů, však uvádí že pochází ze Šalamounské linie. A ve své době velice populární legenda, známá jako "The Legend of Prester John", dodala lesku vládcům pocházejícím z této linie.

   Ve čtrnáctém století se císař Amda Seyon snažil rozšířit Etiopské území. Aby se tak stalo, byl nucen často potlačovat povstání kmenů žijících na zabraných územích. Byl to on komu se podařilo ustanovit Etiopii jakožto Amharský a křesťanský národ. Poskytoval regionálním vůdcům jistou autonomii jakožto svým vazalům.

    Jedním z nejvýznamnějších Etiopských panovníků však byl Zara Yakob, narozený roku 1434. Proslul svou moudrostí a snažil se dále rozvíjet to, co se již dříve stalo základním kamenem Etiopského státu - křesťanství a feudalismus. Ustanovil nové hlavní město Debre Birhan v severní části regionu Shewa. Rozšířil Etiopii o území sousední Eritrey a upevnil diplomatické styky s několika Evropskými monarchy.

   Po něm přišlo několik, v historickém kontextu méně významných panovníků, kteří však byli zaneprázdněni boji s Muslimy, kteří napadali jimi ovládaná území a nevěnovali tak pozornost ostatnímu dění a zahraničním stykům.

   S pomocí Portugalců se nakonec povedlo muslimské vpády vedené Ahmedem Gragnem roku 1543 potlačit. Sice to nepřineslo úplné ukončení nepřátelských útoků, ale ve své podstatě to zabránilo velkému povstání. Portugalský a katolický vliv stoupal. Roku 1632 vyhostil císař Fasil (známý i jako Fasiladas) ze země všechny cizince což vedlo k upevnění pozice pravoslavné církve.

   Fasil se usídlil v Gondaru a z něj později udělal hlavní město. Stalo se tak v roce 1636. Zůstalo to tak po dvě století a tímto činem započalo období prosperity.
 
   V Etiopii znamená titul "císaře" doslovně "král králů". Tato role byla do devatenáctého století víceméně rolí symbolickou. Kasa Hayla, který roku 1855 s korunovací přijal jméno Tewodros II. se snažil tuto roli změnit. Ačkoliv měl respekt a byl velice přísným vládcem, jeho politika a názory nebyly všeobecně v oblibě.

   Roku 1869 vyslali Britové vojáky, aby jej svrhli. Šlo o první vážný pokus Evropských mocností narušit Etiopskou suverenitu. Tewodros pak, obležen v Makdele, spáchal sebevraždu.

   Následovala válka o dědictví. Roku 1871 byl císař Takla Giorgis poražen vládcem území Tigraye, Kasa Merchou, vlastním švagrem. Kasa byl v roce 1872 korunován a přijal jméno Johannis IV. Jeho nároky na trůn a autorita byly zpochybněny dalšími regionálními vůdci. Byl mezi nimi i Menelik ze Shewy. Ve snaze o zlepšení a stabilizaci vztahů podepsal roku 1878 dohody s těmito vůdci. Tím však nezmizely pokusy zvenčí, které v rámci politiky "rozděl a panuj" jednaly s několika regionálními vůdci.