Give thanks to The Abyssinians

   The Abyssinians byli jednou z klíčových kapel, které vznikly na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Byli kapelou kombinující zpěv s "dread" melodiemi a hluboce duchovní rastafariánskou tématiku.


   Kapelu založili dlouholetí přátelé Bernard Collins a bratři Donald a Linford Manningovi. Když kapela roku 1968 v Kingstonu vznikla byl již Linford součástí tehdejšího "hudebního byznysu". Zpíval se skupinou Carlton and the Shoes a to co ve skutečnosti později inspirovalo The Abyssinians k tvorbě jejich největšího hitu byla prý jejich píseň "Happy Land".

   Hit, který máme na mysli je opravdu ta notoricky známá píšeň "Satta Massagana". Tahle píseň byla ve skutečnosti nejen největším hitem kapely, ale také jakýmsi pomyslným krokem kupředu ve vývoji reggae hudby. Napsali ji Collins s Donaldem Manningem. Její název je převzat z Amharštiny a do angličtiny se překládá "Give Thanks". Píseň oslavovala Etiopii jako pro Rastafariány zaslíbenou zemi a vytvářela tak viditelné spojení mezi reggae hudbou a rastafarinánským hnutím. A to všechno v době, kdy žádný seriózní Jamajský producent nechtěl mít s tímto hnutím co do činění. A čím to, že byla a stále je tato skladba tak populární? Nejspíš je to tím napětím a také určitým strachem, kterým vládne i díky svému spojení s rastafariánským hnutím.

   Ačkoliv Abyssinians tuhle píseň nahráli pro legendárního Clementa "Coxsone" Dodda už v roce 1969, skladba vyšla až roku 1971. Coxsone Dodd, který měl prsty i ve jmenované skladbě "Happy Land" cítil, že společnost není připravena na tento rasta song. Tohle rozhodnutí se ukázalo jako nesprávné. Abyssinians odkoupili svou píseň zpět a vydali jej  pod svým vlastním Clinch labelem. Úspěch byl naprosto nečekaný.

   I přesto, že kapela jestě týž rok (1971) vydala hity "Declaration of Rights", "Jerusalem" a "Let My Days Be Long", plnohodnotné album vydala až roku 1976. Album neslo název "Forward Onto Zion" a dnes je považováno za naprostou klasiku a mistrovské dílo roots reggae éry. Collins zhodnotil nahrávání alba takto: "Je to opravdu originální album. Každý kdo se na něm podílel tam něco ze sebe nechal".

   A bylo to právě album "Forward Onto Zion" díky kterému si kapela získala mezinárodní publikum a v návaznosti na to spatřilo roku 1978 světlo světa další album jménem "Arise", které nahráli u Tuff Gong labelu.

   Tohle album přineslo fanouškům hit "Hey You", ale celkově bylo spíše zklamáním. Nato opustil skupinu Collins. Nahradil jej Carlton Manning a skupina se tak stala spíše uzavřenou rodinou.

   V roce 1982 vyšlo kapele album "Forward", které bylo v podstatě takovou sbírkou jejich "starších kousků". Kapela pak byla až téměř do konce osmdesátých let neaktivní, protože její lenové odjeli na nějakou dobu z Jamajky. Linford Manning opustil ostrov v roce 1980 a o čtyři roky později tak učinil i jeho bratr Donald. Bernard Collins odešel dva roky po Donaldovi do New Yorku a tam pracoval pro Phillip Smart’s HC&F studio na Long Islandu.

   Spolu si pak zahráli až v roce 1989 na festivalu Sunsplash a o rok později v Evropě. V dobrém z kapely odchází Linford Manning.

   V devadesátých letech kapele vychází album "Forward", nicméně tentokrát na CD stejně tak jako album "Best of", jež obsahuje nahrávky z úplných začátků kapely. Následovala je alba "Satta Dub" a "Declaration of Dub". A mimojiné vyšla reedice alba "Arise".

   Collins pochopil, že jejich "boj" musí pokračovat. Vždyť spousta lidí je stále zná a miluje jejich písně. Když řeknete "Satta Massagana" nebo "Declaration of Rights", to stále zná kdekdo. Když ale řeknete "Abyssinians", tak mladí už neví o koho jde i přesto že ty písně znají. Někteří dokonce ani neví, co to slovo "Abyssinian" znamená.


   Závěrem: Kapele Abyssinians dodnes vyšlo cca 8 alb a několik reedicí. Nevím jak letos nebo vloni, ale ještě předloni aktivně vystupovali v rámci své Americké koncertní šňůry. Třeba budeme mít i my možnost je spatřit, kdo ví?!?