Žízníkov 2009 aneb jak se zadařilo
Autor: Merry <>, Téma: Zajímavé akce, Vydáno dne: 02. 07. 2009 Po jízdě z Prahy na stojáka a příjemné procházce z České Lípy jsem na místo dorazil v pátek něco málo po osmé hodině večerní. Šlapajíce si to ke stanům přátel jsem byl po pár čvachtnutích velice záhy seznámen s naprosto promáčenou povahou louky, v níž nejeden nešťastník po pár metrech znovu a znovu zapadal se svým miláčkem.
Objevil se zde však jakýsi místní dobrák s traktorem, který začal auta vytahovat a také pár lidí s holinkami a vítězným výrazem v obličeji, pročež nezbývalo než nabýt dobré nálady, postavit stan a vyrazit do areálu, očekávajíc přinejmenším zajímavé hudební a společenské zážitky.
A bylo na co koukat. První kapelou mi byli Mr.Cocoman & Solid Vibes, což si myslím byl vynikající start. Do éteru posílali zajímavou message, tak doufám, že jí snad pár posluchačů zachytilo. Následovala večeře a klábosení při stanech a o půl druhé hodině ranní Sto zvířat, kterým to taky pěkně hrálo. Dobře jsme si zatancovali a zaskákali :-).
V sobotu jsem stihnul BUG&DUB, Tribetown, Fast Foody a velmi zajímavý Dubblestandart. United Flavour mi utekli, čehož ale nelituju proto, protože jsme vedli zajímavé hovory s Pepsonkou a to bych propásl nerad :-). V půl jedné ráno již bylo před hlavní stage plno, bláto nebláto. Nehledě na to, že jsem se tolik těšil, byl jsem také zpočátku docela překvapen. Buju Banton totiž nezačal nikterak houpavě, nýbrž předvedl pár kousků dancehallového charakteru. To víte že jsem se těšil spíš na uzrálé reggae. Netrvalo to však dlouho a s velkým úsměvem jsme se již všichni spokojeně pohupovali. Celé vystoupení se mu moc povedlo, zazněly krásné texty a nabil nás v publiku tak, že ani zjištění že Góvinda už dávno zavřela mne nemohlo připravit o nadšení z průběhu festivalu :-D.
Poněvadž jsem po noci dlouho vyspával, začal jsem neděli až s Los Chuperos a byl to mazec. Chlapíci nedarovali žesťům chvíle odpočinku. Velice příjemně nás poté s kamarády překvapily Yellow Sisters & Magic Band, které zazpívaly a zahrály na klidnější notu z úplně jiného soudku. Právě tato kapela řekl bych dala ochutnat trochu té world music alternativy, což podle mých uší line-upu prospělo. S Feherama byla zábava, Dub-o-Net rovněž zajímaví (nejsem na dub, tak to berme v potaz). V osm hodin se na Live stage objevili Prague Ska Conspiracy a naservírovali velikou podívanou. Delší dobu jsem je neslyšel a musím říct, že to bylo milé překvapení. Tahle kapelka si jednoduše jede svoje a jede to zatraceně dobře. Takže "u mě dobrý!" :-). Následovali Hypnotix, na něž jsem byl velmi zvědav, neboť znám Miladu Dittrichovou z let předešlých, coby žáček jedné pražské ZUŠ :-). A znělo to hodně dobře, trochu jsme si zalétali v kosmu a popili něco čaje v čajovně před hlavní stage. Švihadlo nás poté svedlo zpět do reggae-kolejí, prohřálo nám srdíčka a zastavilo až na zastávce "Derrick Morgan".
Řeknu-li, že byl dechberoucí tečkou, není již co líčit. Skoro sedmdesátiletý veterán nám zpíval v jednu hodinu ráno, s úsměvem od ucha k uchu. Pokud si dobře pamatuju, prvním či jedním z prvních songů byl "Blazing Fire" a zazněly také "Miss Lulu", nebo "Don't Call Me Daddy" a další. Byla to náramná podívaná, plná naprosto luxusního Ska. Ikdyž odešel z pódia celkem brzy - pravděpodobně ze zdravotních důvodů - rozvášnil publikum natolik, že les rukou nad hlavami ještě dlouho nemizel. Osobně jsem velmi vděčný za to, že jsem jej mohl vidět a slyšet, protože to pro mě byla naprostá nádhera. Ještě teď mám v uších jeho "Ya man!"
Krásné bylo, že některé kapely zahrály také na počest nedávno zesnulého Michaela Jacksona a to si myslím na hudební festival patří. Celkem časté byly i přídavky, což znamená, že se kapely líbily a to je velké plus. Takže je na místě rovněž pochvala lidem z organizace, kteří v tom mají prsty. Na Dancehall stage Radia 1 jsem si také párkrát přišel na své, takže spokojenost.
Zápory bych pro letošek viděl snad jen v tom, že bylo mokro (s tím nic nenaděláme), v tom, že se opět čórovalo a to je dost hnusný, že pár lidem znepříjemnila příjezd celní správa a také v tom, že se na nás chlapci z ochranky nějak mračili :-)). A taková ta - já tomu říkám zběsilost - u vstupu byla tentokrát alespoň přikryta ve stanu, ikdyž to přesto burácelo do stanové louky jak zbíječkou do hlavy.
Ale povedlo se, poznal jsem opět pár skvělých lidí a na příští Žizníkov mám zas o něco větší chuť než na ten letošní, neboť jsem byl předešlými ročníky celkem zklamán. Teď se však zablýsklo na lepší časy a jsem rád, že jsem tam byl.
Objevil se zde však jakýsi místní dobrák s traktorem, který začal auta vytahovat a také pár lidí s holinkami a vítězným výrazem v obličeji, pročež nezbývalo než nabýt dobré nálady, postavit stan a vyrazit do areálu, očekávajíc přinejmenším zajímavé hudební a společenské zážitky. A bylo na co koukat. První kapelou mi byli Mr.Cocoman & Solid Vibes, což si myslím byl vynikající start. Do éteru posílali zajímavou message, tak doufám, že jí snad pár posluchačů zachytilo. Následovala večeře a klábosení při stanech a o půl druhé hodině ranní Sto zvířat, kterým to taky pěkně hrálo. Dobře jsme si zatancovali a zaskákali :-).
V sobotu jsem stihnul BUG&DUB, Tribetown, Fast Foody a velmi zajímavý Dubblestandart. United Flavour mi utekli, čehož ale nelituju proto, protože jsme vedli zajímavé hovory s Pepsonkou a to bych propásl nerad :-). V půl jedné ráno již bylo před hlavní stage plno, bláto nebláto. Nehledě na to, že jsem se tolik těšil, byl jsem také zpočátku docela překvapen. Buju Banton totiž nezačal nikterak houpavě, nýbrž předvedl pár kousků dancehallového charakteru. To víte že jsem se těšil spíš na uzrálé reggae. Netrvalo to však dlouho a s velkým úsměvem jsme se již všichni spokojeně pohupovali. Celé vystoupení se mu moc povedlo, zazněly krásné texty a nabil nás v publiku tak, že ani zjištění že Góvinda už dávno zavřela mne nemohlo připravit o nadšení z průběhu festivalu :-D.
Poněvadž jsem po noci dlouho vyspával, začal jsem neděli až s Los Chuperos a byl to mazec. Chlapíci nedarovali žesťům chvíle odpočinku. Velice příjemně nás poté s kamarády překvapily Yellow Sisters & Magic Band, které zazpívaly a zahrály na klidnější notu z úplně jiného soudku. Právě tato kapela řekl bych dala ochutnat trochu té world music alternativy, což podle mých uší line-upu prospělo. S Feherama byla zábava, Dub-o-Net rovněž zajímaví (nejsem na dub, tak to berme v potaz). V osm hodin se na Live stage objevili Prague Ska Conspiracy a naservírovali velikou podívanou. Delší dobu jsem je neslyšel a musím říct, že to bylo milé překvapení. Tahle kapelka si jednoduše jede svoje a jede to zatraceně dobře. Takže "u mě dobrý!" :-). Následovali Hypnotix, na něž jsem byl velmi zvědav, neboť znám Miladu Dittrichovou z let předešlých, coby žáček jedné pražské ZUŠ :-). A znělo to hodně dobře, trochu jsme si zalétali v kosmu a popili něco čaje v čajovně před hlavní stage. Švihadlo nás poté svedlo zpět do reggae-kolejí, prohřálo nám srdíčka a zastavilo až na zastávce "Derrick Morgan".
Řeknu-li, že byl dechberoucí tečkou, není již co líčit. Skoro sedmdesátiletý veterán nám zpíval v jednu hodinu ráno, s úsměvem od ucha k uchu. Pokud si dobře pamatuju, prvním či jedním z prvních songů byl "Blazing Fire" a zazněly také "Miss Lulu", nebo "Don't Call Me Daddy" a další. Byla to náramná podívaná, plná naprosto luxusního Ska. Ikdyž odešel z pódia celkem brzy - pravděpodobně ze zdravotních důvodů - rozvášnil publikum natolik, že les rukou nad hlavami ještě dlouho nemizel. Osobně jsem velmi vděčný za to, že jsem jej mohl vidět a slyšet, protože to pro mě byla naprostá nádhera. Ještě teď mám v uších jeho "Ya man!"
Krásné bylo, že některé kapely zahrály také na počest nedávno zesnulého Michaela Jacksona a to si myslím na hudební festival patří. Celkem časté byly i přídavky, což znamená, že se kapely líbily a to je velké plus. Takže je na místě rovněž pochvala lidem z organizace, kteří v tom mají prsty. Na Dancehall stage Radia 1 jsem si také párkrát přišel na své, takže spokojenost.
Zápory bych pro letošek viděl snad jen v tom, že bylo mokro (s tím nic nenaděláme), v tom, že se opět čórovalo a to je dost hnusný, že pár lidem znepříjemnila příjezd celní správa a také v tom, že se na nás chlapci z ochranky nějak mračili :-)). A taková ta - já tomu říkám zběsilost - u vstupu byla tentokrát alespoň přikryta ve stanu, ikdyž to přesto burácelo do stanové louky jak zbíječkou do hlavy.
Ale povedlo se, poznal jsem opět pár skvělých lidí a na příští Žizníkov mám zas o něco větší chuť než na ten letošní, neboť jsem byl předešlými ročníky celkem zklamán. Teď se však zablýsklo na lepší časy a jsem rád, že jsem tam byl.