Smile Jamaica koncert
Autor: Eboko <eboko.rastaman(at)gmail.com>, Téma: Reggae a Ska, Vydáno dne: 06. 02. 2009 Bylo půl třetí ráno 6. února 1945 když se v malé vesničce Devátá míle ve farnosti sv.Anny na karibském ostrově Jamajka narodil Robert Nesta Marley. Tak tohle zná asi každý z Vás, ale vzhledem k tomu, že dnes je to přesně 64 let od Bobova narození si myslím, že nějaký ten zajímavý článek nebude na škodu. Vzdejme hold králi reggae....
Několik měsíců před.....
Byl březen 1976. Hlavní město Jamajky, Kingston, je zatím oázou klidu před nadcházející ničivou sociální a politickou krizí na celém ostrově.
V knize „Reggae Bloodlines“, kterou napsal Stephen Davis a v níž jsou legendární fotografie fotografky Peter Simonové, jsou i rozhovory a vše kolem atentátu důkladně prostudováno a prošetřeno, včetně několika rozhovorů před tím než k nepovedenému atentátu došlo. Davis byl jeden z prvních novinářů a dokumentaristů, který o této klíčové události – pokusu o vraždu z 3.prosince a následujícího koncertu 6.prosince napsal.
Davis po jednom rozhovoru s Bobem řekl:
"Kingston je malé městečko a každý ví že je Bob Marley v delikátní situaci, každý jeho krok je se zájmem sledován veřejností a také jde o zájem spojený s uváděním reggae hudby na světový trh. Bob tvrdí, že jen díky tvrdé práci a propracovanosti reggae slaví tato hudba úspěch. Někteří zastánci reggae však tvrdí, že Marleyho reggae je komerční. Nicméně zastánci pravicových i levicových ideologií uvádějí, že The Wailers jsou nyní jednou z nejsilnějši ideologicky zaměřených skupin na světě. Názor některých lidí je takový, že Bob tlačí skrze svou hudbu na politiky z celého světa rovnoměrně, ale velcí muži jamajské politiky se snaží dostat Boba na svou stranu. Může se proto zdát, že mají z Boba strach. I přesto, že je ve svých textech zavrhuje, není v jejich zájmu se Boba zbavit".
Smile Jamaica koncert
Levé křídlo vlády bylo zkorumpované a ve dnech před blížícími se volbami roku 1976 se to projevilo nejvíce. Díky zbraním, kterými USA zásobovaly tyto rebélie, výměnou za tuny marihuany, se Jamajka na chvilku stala tím, čím byla Kuba v dobách studené války.
A tak zatímco Bob Marley končí v Británii své turné k albu Rastaman Vibration, guvernér vyhlašuje na Jamajce 19.června stanné právo. Michael Manley je totiž přesvědčen, že CIA chystá své muže a Edvard Seaga, vůdce opoziční JLP chystá převrat.
Také Bob Marley by stál na jiné pozici. Jeho fotky, posílené žhářskými texty jeho písní, se objevovaly na výlohách domů v hlavním městě Kingstonu. Bob uvedl, že se přiklání spíše na stranu PNP než JLP, tím udělal velkou chybu. Udělal úplný opak toho o čem zpívá ve skladbě Revolution a sice: „K politice nesmíte být nikdy laskavý“. I když v tom nebyl zlý úmysl. Bob dokonce zjistil, že Manley chce snížit tresty za kouření marihuany.
Jak později řekl Joe Higgs – Bob chtěl mít tu správnou funkci. Mít podporu veřejnosti v bojích proti ozbrojeným gangům, ale tentokrát se předvolební kampaň proměnila doslova v jatka daleko dříve než mohl kdo tušit.
Nedlouho nato vydal Bob singl „Smile Jamaica“, píseň kterou napsal aby alespoň nějak zmírnil násilí a počet mrtvých Jamajčanů. K této písni zajistil i koncert, kde pro ten den požadoval klid zbraní a jež byl stanoven na 5.prosince 1976. Don Taylor – Bobův manažer, se na tom dohodl se stávajícím premiérem M.Manleym – Vše tedy bylo připraveno na 5.12. do Národního Stadionu Hrdinů v Kingstonu .
Strana JLP vedená E. Seagou však také chtěla využít Marleyho koncert, stanovený na den 14 dní před volbami, ke svému užitku a zmobilizovala své lidi na podporu Smile Jamaica koncertu. Všichni na Jamajce tomu rozuměli tak, že Bob Marley je zranitelnější než kdykoli předtím.
Atmosféra byla velmi napjatá. Bylo pondělí 29.11. PNP nařídila mimo jiné i zákaz vycházení (jen pro ty, kteří neměli od policie povolení) a situace kolem vražd a bojůvek gangů byla neúnosná.
V těchto chvílích bylů prázný i Bobův dům na Hope Road 56. Tedy až na hrstku Bobových nejbližších. Jakoby někdo tušil, že před volbami je to nejméně bezpečné místo. I Bob se přiznal svému příteli Trevoru Phillipsovi, že během těchto napjatých dnech vídá před branami své zahrady stát bodyguarda E.Seagy Jima Browna. Měl z toho špatný pocit, neboť se zdálo jakoby se něco chystalo.
V pátek 3.12. v 19:00 proběhla v Kingstonském hotelu Sheraton schůzka ohledně nadcházejícího koncertu, aby bylo vše připraveno – byl tam Ch.Blackwell, Don Taylor, zvukař Jeff Walker a David Silver, který byl pověřen kamerou.
Ve 20:30 dorazil na Hope Road i Neville Garick s těhotnou Judy Mowattovou, která se cítila velmi špatně. Čtvrt hodiny po něm přišel také Alvin Seeco Patterson. Bob Marley zatím v kuchyni pojídal ovoce, společnost mu dělal Donald Kinsley, který přijel po letech strávených mimo domov. Toužil strávit na Jamajce pár dní.
Ve 21:10 přijel ze schůzky v Sheratonu Don Taylor, aby sdělil Bobovi pár základních informací týkajících se plánovaného koncertu .
Nedlouho nato se ze zahrady ozval hrozivý rámus. Auto značky Toyota prorazilo plot u Bobova domu, z něj vyskákali čtyři muži vyzbrojení puškami a pistolemi. Jelikož neměli akci naplánovanou a Boba nesledovali, nevěděli naštěstí kde přesně se v domě nachází. Vyrazili hlavní vchodové dveře a když se něco jen šustlo, začali bez váhání střílet kolem sebe. Rita měla veliké štěstí, že ji kulky minuly. Měla jen tvář poškrábanou od střepin.
Další střelba zazněla z kuchyně domu. Bob měl jediné štěstí, že onen pistolník, kterému nebylo prý jistě více než 16 let, byl nervozní a střelil Boba jen do levého lokte. Avšak Don Taylor schytal pět kulek, všechny kolem páteře a jednu dokonce jen 12 cm od srdce. Pistolník nebyl zkušeným střelcem a díky tomu 3.12.1976 v Bobově domě na Hope Road 56 nikdo nezemřel.
Bob a Rita byly zraněni jen lehce. Lewis Griffith, Bobův přítel, na to byl o něco hůře. Byl zasažen do žaludku. Don Taylor, jež dostal 5 kulek, na tom byl velice špatně. Všechny čtyři zraněné odvezli na vyšetření do Kingstonstké fakultní nemocnice. Bob a Rita byli druhý den propuštěni, Taylora a Griffitha hlídala v nemocnici před dalším útokem ostraha. Griffithovi vyňali v Kingstonské nemocnici kulku. Don Taylor byl kvůli závažnosti zranění převezen do Cedar Libanon nemocnice v Miami, kde byli na tato zranění lépe připraveni a vybaveni.
Bob kulku z lokte odstranit nechtěl a po zbytek života chodil a tvořil s kulkou v levé ruce.
Lidé na Jamajce se divili proč nebyli střelci zatčeni. I přesto, že se po atentátu zdržovali v Trench Townu, kde mohli být policií lehce vypátráni. Není možné, že by je policie neidentifikovala. Policie se totiž bránila tím, že uprostřed nebezpečné zony válčících gangů není lehké zastavit a prohledat jakékoliv vozidlo.
Mezitím našel Chris Blackwell pro Boba útočiště na vrcholku jednoho z kopců lemujících Kingston, ve vile na Strawberry Hill. Bob tam měl klid, vedl dlouhé rozhovory s lidmi. Dokonce se zde setkal i s americkou zpěvačkou Robertou Flackovou, která si zrovna na Strawberry Hill užívala dovolené.
Během dvou dnů se zdálo, že myšlenky na koncert odvál vítr. Lidé si říkali – „odváží se jít Bob Marley na scénu?“ Celý ostrov čekal , co bude dál.
Mnozí z příbuzných se Boba snažili od tohoto kroku odradit, hlavně to však byla Rita. Nicméně vládnoucí PNP na Boba tlačila. Chtěla vystoupení za každou cenu. Mezitím však nastal další problém. Někteří umělci, jež přislíbili svou účast na Smile Jamaica koncertu, nechtěli ani za nic vysupovat (například Aston Barrett) a tak musel Chris Blackwell povolat své hudebníky.
Proto byla tedy sobota 4.12.1976 dnem nátlaků a četných diskuzí. I pře všechno dosavadnéí dění byl Bob ochoten jednat. Ostatním účastníkům (jako byli: Peter Tosh, Bunny Wailer a Burning Spear) oznámil, že ihned po koncertu na nějakou dobu vycestuje z Jamajky. Nikomu však neřekl kam se chystá.
„Když jsem se před dvěma měsíci rozhodl zazpívat na tomto koncertu, nemyslel jsem na politiku, chtěl jsem zpívat pro lidi o lásce.“
To byla první Bobova slova poté, co vzal do rukou mikrofon na podiu Smile Jamaica koncertu dne 5.12.1976. Nebyl to nějaký extra koncert. Byl poznamenán dosavadním děním a nesl sebou mnoho problémů. Bob se snažil sehnat hudebníky – sám říkal „Mám hrozný problém někoho sehnat“. Nakones však sehnal aslepoň Carltona Baretta,Tyrona Downieho, Donalda Kinsleyho a Juddy Mowatt. Ještě ani v době kdyuž se stadion zaplňoval lidmi nevěděl Bob přesně, kdo bude plnit ostatní „hudební funkce“, vůbec například netušil kdo bude hrát na basu a na rytmickou kytaru (protože on sám kvůli zranění ruky nemohl). „Přes to všechno to bude památný koncert“ – poznamenal Bob.
Ani po hudební stránce to nebyl nějaký extra koncert. Zvuková aparatura na scéněnebyla nijak extra kvalitní. Však se také vše shánělo na poslední chvíli. I proto Bob oprávněně toleroval, některé z chyb k nimž došlo.
Krátce před začátkem show za Bobem na Strawberry Hill přišel Tony Spauldinga – pravá ruka M.Manleyho, ujistil Boba že mu zaručí bezpečí spolu s dvěma bodyguardy, sedl si do červeného Volva a zamířil si to do Kingstonu v doprovodu několika policejních aut. Malou policejní vysílačkou mu nějaký strážník z místa show řekl, že „zde čeká osmdesátitisícový dav lidí a že se show rozhodl navštívit i sám vůdce PNP – M.Manley“.
Bob se podíval na neznámé hudebníky a ukázal jim Tracklist. Poděkoval jim, že mu přišli pomoci a řekl že bude tolerovat i improvizace (hráli spolu poprvé a napoledy v takovém složení – po shlédnutí DVD byla pro mě skoro polovina hudebníků téměř neznámými tvářemi).
Tracklist zněl: „War, No More Trouble, Get Up Stand Up, Crazy Baldhead, Positive Vibration, Smile Jamaica, Rat Race, Trench Town Rock, Keep you Moving, Want More, Them Belly Full, Jah Live, Rastaman Chant, Rebel Music a So Jah Seh.
Na skladbu Rastaman Chant byly povoláni bubeníci vedlejší kapely Ras Michaela – The Sons of Negus.
Dav několika tisíc lidí tančil jakoby ani nebyla politická situace tak napjatá.
Bob Marley po poslední skladbě So Jah Seh rozepl košili, ukázal své rány a odešel z podia. Pro tohoto rastu to byl obrovský triumf, avšak pak přišel nevyhnutelně exil.
Ve volbách 20.12.1976 vůbec nic JLP nepomohlo a vůdce PNP M.Manley mohl opět slavit úspěch své strany. PNP nejen získali dvojnásobek voličů, ale stejně tak i počet křesel ve sněmovně. E.Seaga, vůdce opoziční JLP, získal z 60 křesel pouhých 13. Byly to vůbec jedny z nejjednoduších voleb na Jamajce ?
Bob Marley odešel z Jamajky ihned po koncertu. Už měl jasno i v tom, kdo bude zatím obývat jeho dům na Hope Road 56 než se z exilu vrátí. Dne 8.12.1976 přistálo letadlo s Bobem na letišti v Nassau, hlavním městě Bahamských Ostrovů. Bob měl v plánu zde nějakou dobu pobýt, protože za ním přijela i jeho matka Cedela Bookerová, která se prý moc těšila na vnoučata. Na Bahamách strávil Bob měsíc a půl. Na konci ledna 1977 se Bob přestěhoval do Londýna .
Několik měsíců před.....
Byl březen 1976. Hlavní město Jamajky, Kingston, je zatím oázou klidu před nadcházející ničivou sociální a politickou krizí na celém ostrově.V knize „Reggae Bloodlines“, kterou napsal Stephen Davis a v níž jsou legendární fotografie fotografky Peter Simonové, jsou i rozhovory a vše kolem atentátu důkladně prostudováno a prošetřeno, včetně několika rozhovorů před tím než k nepovedenému atentátu došlo. Davis byl jeden z prvních novinářů a dokumentaristů, který o této klíčové události – pokusu o vraždu z 3.prosince a následujícího koncertu 6.prosince napsal.
Davis po jednom rozhovoru s Bobem řekl:
"Kingston je malé městečko a každý ví že je Bob Marley v delikátní situaci, každý jeho krok je se zájmem sledován veřejností a také jde o zájem spojený s uváděním reggae hudby na světový trh. Bob tvrdí, že jen díky tvrdé práci a propracovanosti reggae slaví tato hudba úspěch. Někteří zastánci reggae však tvrdí, že Marleyho reggae je komerční. Nicméně zastánci pravicových i levicových ideologií uvádějí, že The Wailers jsou nyní jednou z nejsilnějši ideologicky zaměřených skupin na světě. Názor některých lidí je takový, že Bob tlačí skrze svou hudbu na politiky z celého světa rovnoměrně, ale velcí muži jamajské politiky se snaží dostat Boba na svou stranu. Může se proto zdát, že mají z Boba strach. I přesto, že je ve svých textech zavrhuje, není v jejich zájmu se Boba zbavit".
Smile Jamaica koncert
Levé křídlo vlády bylo zkorumpované a ve dnech před blížícími se volbami roku 1976 se to projevilo nejvíce. Díky zbraním, kterými USA zásobovaly tyto rebélie, výměnou za tuny marihuany, se Jamajka na chvilku stala tím, čím byla Kuba v dobách studené války.
A tak zatímco Bob Marley končí v Británii své turné k albu Rastaman Vibration, guvernér vyhlašuje na Jamajce 19.června stanné právo. Michael Manley je totiž přesvědčen, že CIA chystá své muže a Edvard Seaga, vůdce opoziční JLP chystá převrat.
Také Bob Marley by stál na jiné pozici. Jeho fotky, posílené žhářskými texty jeho písní, se objevovaly na výlohách domů v hlavním městě Kingstonu. Bob uvedl, že se přiklání spíše na stranu PNP než JLP, tím udělal velkou chybu. Udělal úplný opak toho o čem zpívá ve skladbě Revolution a sice: „K politice nesmíte být nikdy laskavý“. I když v tom nebyl zlý úmysl. Bob dokonce zjistil, že Manley chce snížit tresty za kouření marihuany.
Jak později řekl Joe Higgs – Bob chtěl mít tu správnou funkci. Mít podporu veřejnosti v bojích proti ozbrojeným gangům, ale tentokrát se předvolební kampaň proměnila doslova v jatka daleko dříve než mohl kdo tušit.
Nedlouho nato vydal Bob singl „Smile Jamaica“, píseň kterou napsal aby alespoň nějak zmírnil násilí a počet mrtvých Jamajčanů. K této písni zajistil i koncert, kde pro ten den požadoval klid zbraní a jež byl stanoven na 5.prosince 1976. Don Taylor – Bobův manažer, se na tom dohodl se stávajícím premiérem M.Manleym – Vše tedy bylo připraveno na 5.12. do Národního Stadionu Hrdinů v Kingstonu .
Strana JLP vedená E. Seagou však také chtěla využít Marleyho koncert, stanovený na den 14 dní před volbami, ke svému užitku a zmobilizovala své lidi na podporu Smile Jamaica koncertu. Všichni na Jamajce tomu rozuměli tak, že Bob Marley je zranitelnější než kdykoli předtím.
Atmosféra byla velmi napjatá. Bylo pondělí 29.11. PNP nařídila mimo jiné i zákaz vycházení (jen pro ty, kteří neměli od policie povolení) a situace kolem vražd a bojůvek gangů byla neúnosná.
V těchto chvílích bylů prázný i Bobův dům na Hope Road 56. Tedy až na hrstku Bobových nejbližších. Jakoby někdo tušil, že před volbami je to nejméně bezpečné místo. I Bob se přiznal svému příteli Trevoru Phillipsovi, že během těchto napjatých dnech vídá před branami své zahrady stát bodyguarda E.Seagy Jima Browna. Měl z toho špatný pocit, neboť se zdálo jakoby se něco chystalo.
V pátek 3.12. v 19:00 proběhla v Kingstonském hotelu Sheraton schůzka ohledně nadcházejícího koncertu, aby bylo vše připraveno – byl tam Ch.Blackwell, Don Taylor, zvukař Jeff Walker a David Silver, který byl pověřen kamerou.
Ve 20:30 dorazil na Hope Road i Neville Garick s těhotnou Judy Mowattovou, která se cítila velmi špatně. Čtvrt hodiny po něm přišel také Alvin Seeco Patterson. Bob Marley zatím v kuchyni pojídal ovoce, společnost mu dělal Donald Kinsley, který přijel po letech strávených mimo domov. Toužil strávit na Jamajce pár dní.
Ve 21:10 přijel ze schůzky v Sheratonu Don Taylor, aby sdělil Bobovi pár základních informací týkajících se plánovaného koncertu .
Nedlouho nato se ze zahrady ozval hrozivý rámus. Auto značky Toyota prorazilo plot u Bobova domu, z něj vyskákali čtyři muži vyzbrojení puškami a pistolemi. Jelikož neměli akci naplánovanou a Boba nesledovali, nevěděli naštěstí kde přesně se v domě nachází. Vyrazili hlavní vchodové dveře a když se něco jen šustlo, začali bez váhání střílet kolem sebe. Rita měla veliké štěstí, že ji kulky minuly. Měla jen tvář poškrábanou od střepin.Další střelba zazněla z kuchyně domu. Bob měl jediné štěstí, že onen pistolník, kterému nebylo prý jistě více než 16 let, byl nervozní a střelil Boba jen do levého lokte. Avšak Don Taylor schytal pět kulek, všechny kolem páteře a jednu dokonce jen 12 cm od srdce. Pistolník nebyl zkušeným střelcem a díky tomu 3.12.1976 v Bobově domě na Hope Road 56 nikdo nezemřel.
Bob a Rita byly zraněni jen lehce. Lewis Griffith, Bobův přítel, na to byl o něco hůře. Byl zasažen do žaludku. Don Taylor, jež dostal 5 kulek, na tom byl velice špatně. Všechny čtyři zraněné odvezli na vyšetření do Kingstonstké fakultní nemocnice. Bob a Rita byli druhý den propuštěni, Taylora a Griffitha hlídala v nemocnici před dalším útokem ostraha. Griffithovi vyňali v Kingstonské nemocnici kulku. Don Taylor byl kvůli závažnosti zranění převezen do Cedar Libanon nemocnice v Miami, kde byli na tato zranění lépe připraveni a vybaveni.
Bob kulku z lokte odstranit nechtěl a po zbytek života chodil a tvořil s kulkou v levé ruce.
Lidé na Jamajce se divili proč nebyli střelci zatčeni. I přesto, že se po atentátu zdržovali v Trench Townu, kde mohli být policií lehce vypátráni. Není možné, že by je policie neidentifikovala. Policie se totiž bránila tím, že uprostřed nebezpečné zony válčících gangů není lehké zastavit a prohledat jakékoliv vozidlo.
Mezitím našel Chris Blackwell pro Boba útočiště na vrcholku jednoho z kopců lemujících Kingston, ve vile na Strawberry Hill. Bob tam měl klid, vedl dlouhé rozhovory s lidmi. Dokonce se zde setkal i s americkou zpěvačkou Robertou Flackovou, která si zrovna na Strawberry Hill užívala dovolené.
Během dvou dnů se zdálo, že myšlenky na koncert odvál vítr. Lidé si říkali – „odváží se jít Bob Marley na scénu?“ Celý ostrov čekal , co bude dál.
Mnozí z příbuzných se Boba snažili od tohoto kroku odradit, hlavně to však byla Rita. Nicméně vládnoucí PNP na Boba tlačila. Chtěla vystoupení za každou cenu. Mezitím však nastal další problém. Někteří umělci, jež přislíbili svou účast na Smile Jamaica koncertu, nechtěli ani za nic vysupovat (například Aston Barrett) a tak musel Chris Blackwell povolat své hudebníky.
Proto byla tedy sobota 4.12.1976 dnem nátlaků a četných diskuzí. I pře všechno dosavadnéí dění byl Bob ochoten jednat. Ostatním účastníkům (jako byli: Peter Tosh, Bunny Wailer a Burning Spear) oznámil, že ihned po koncertu na nějakou dobu vycestuje z Jamajky. Nikomu však neřekl kam se chystá.
„Když jsem se před dvěma měsíci rozhodl zazpívat na tomto koncertu, nemyslel jsem na politiku, chtěl jsem zpívat pro lidi o lásce.“
To byla první Bobova slova poté, co vzal do rukou mikrofon na podiu Smile Jamaica koncertu dne 5.12.1976. Nebyl to nějaký extra koncert. Byl poznamenán dosavadním děním a nesl sebou mnoho problémů. Bob se snažil sehnat hudebníky – sám říkal „Mám hrozný problém někoho sehnat“. Nakones však sehnal aslepoň Carltona Baretta,Tyrona Downieho, Donalda Kinsleyho a Juddy Mowatt. Ještě ani v době kdyuž se stadion zaplňoval lidmi nevěděl Bob přesně, kdo bude plnit ostatní „hudební funkce“, vůbec například netušil kdo bude hrát na basu a na rytmickou kytaru (protože on sám kvůli zranění ruky nemohl). „Přes to všechno to bude památný koncert“ – poznamenal Bob.
Ani po hudební stránce to nebyl nějaký extra koncert. Zvuková aparatura na scéněnebyla nijak extra kvalitní. Však se také vše shánělo na poslední chvíli. I proto Bob oprávněně toleroval, některé z chyb k nimž došlo.
Krátce před začátkem show za Bobem na Strawberry Hill přišel Tony Spauldinga – pravá ruka M.Manleyho, ujistil Boba že mu zaručí bezpečí spolu s dvěma bodyguardy, sedl si do červeného Volva a zamířil si to do Kingstonu v doprovodu několika policejních aut. Malou policejní vysílačkou mu nějaký strážník z místa show řekl, že „zde čeká osmdesátitisícový dav lidí a že se show rozhodl navštívit i sám vůdce PNP – M.Manley“.
Bob se podíval na neznámé hudebníky a ukázal jim Tracklist. Poděkoval jim, že mu přišli pomoci a řekl že bude tolerovat i improvizace (hráli spolu poprvé a napoledy v takovém složení – po shlédnutí DVD byla pro mě skoro polovina hudebníků téměř neznámými tvářemi). Tracklist zněl: „War, No More Trouble, Get Up Stand Up, Crazy Baldhead, Positive Vibration, Smile Jamaica, Rat Race, Trench Town Rock, Keep you Moving, Want More, Them Belly Full, Jah Live, Rastaman Chant, Rebel Music a So Jah Seh.
Na skladbu Rastaman Chant byly povoláni bubeníci vedlejší kapely Ras Michaela – The Sons of Negus.
Dav několika tisíc lidí tančil jakoby ani nebyla politická situace tak napjatá.
Bob Marley po poslední skladbě So Jah Seh rozepl košili, ukázal své rány a odešel z podia. Pro tohoto rastu to byl obrovský triumf, avšak pak přišel nevyhnutelně exil.
Ve volbách 20.12.1976 vůbec nic JLP nepomohlo a vůdce PNP M.Manley mohl opět slavit úspěch své strany. PNP nejen získali dvojnásobek voličů, ale stejně tak i počet křesel ve sněmovně. E.Seaga, vůdce opoziční JLP, získal z 60 křesel pouhých 13. Byly to vůbec jedny z nejjednoduších voleb na Jamajce ?
Bob Marley odešel z Jamajky ihned po koncertu. Už měl jasno i v tom, kdo bude zatím obývat jeho dům na Hope Road 56 než se z exilu vrátí. Dne 8.12.1976 přistálo letadlo s Bobem na letišti v Nassau, hlavním městě Bahamských Ostrovů. Bob měl v plánu zde nějakou dobu pobýt, protože za ním přijela i jeho matka Cedela Bookerová, která se prý moc těšila na vnoučata. Na Bahamách strávil Bob měsíc a půl. Na konci ledna 1977 se Bob přestěhoval do Londýna .