Rozhovor s Mr.Cocomanem

   Už je to pár týdnů zpět, kdy jsme se sešli s Mr. Cocomanem a popovídali si. Byla to pro mě zajímavá zkušenost, protože ještě nikdy před tím jsem rozhovor nedělal. Domluvili jsme se, že se sejdeme na Letenském náměstí. Bohužel, náš termín schůzky se křižoval s fotbalovým utkáním Sparta vs. nějaký tým z Anglie, a proto jsme Letnou opustili. Nakonec vše dopadlo dobře. Rozhovor jsme udělali a ve zdraví se vrátili do našich domovů…


   Kdy jsi přišel na to, že chceš dělat hudbu, kterou děláš?

   Já jsem začal někdy sedm let zpátky poslouchat hodně kapelu Sto zvířat a tou dobou jsem si uvědomil, že mě tahle hudba baví, na druhou, dechy a barevná muzika a asi na dva roky jsem zůstal jen u téhle jedné kapely. Po těch dvou letech jsem objevil reggae a další muziku a pak už se to vyvíjelo tak nějak samospádem, no. Ale na začátku bylo těch Sto zvířat, ale to už je těch sedm let zpátky, no.

   A co si myslíš o budoucnosti reggae hudby u nás?

   Tak já samozřejmě doufám, že to poroste dál, protože ta tendence je vzestupná. Je to vidět každej rok na festivalech i na koncertech, že těch lidí přibejvá, co ta hudba baví a i těch, co tu hudbu dělají a nějakým způsobem i DJové přibývají, takže já doufám, že to bude dál stoupat.

   No a co si myslíš o české reggae scéně, o českých reggae kapelách?

   Tak česká scéna je čím dál tím víc poučená, co se týče reggae, ale je na ní pořád dost specifických věcí, jako třeba teď na Real beatu, kde vystupoval Michael Rose a před tím hráli King banana. King banana jsou kapela, která je z Rakouska a byla tady už několikrát. Lidi jí znaj a Michale Rose je legendární jamajčan a je pravda, že na jeho koncertě bylo podstatně míň lidí, než na tom King banana, což si myslím, je pro nás dost specifický. Třeba v Německu, nebo někde ve Francii, by to tak vůbec nedopadlo. Pořád je u nás publikum zaměřený na osvědčený kapely a radši půjdou na Tleskače nebo Sto zvířat. Na kapely, u kterých vědí, že půjdou na známý věci, který maj rádi, že si s něma budou moct zazpívat a vlastně se bojí jakoby experimentovat a objevovat tu hudbu, jaká doopravdy je. To znamená chodit na koncerty jamajských interpretů. Ale já myslím, že je to otázka času a že lidi se pořád rozkoukávaj.

   A je pro tebe reggae „jen“ hudba anebo má pro tebe i hlubší význam?

   Má pro mě hlubší význam, ale podstata věci by byla stejná, i kdybych reggae nedělal. Nejde mi o vše, co se kolem reggae točí, nejsem tolik zatíženej na Afriku, nezpívám tolik o ní, protože to není pro mě zas tak aktuální téma. Ale jiný věci jsou pro mě důležitější, takže je to různý. Záleží na tom, jak se to vezme. Nemůžu říct, že bych reggae přijal se vším všudy a tak ho i prezentoval. Reggae se mi hodně líbí a vybírám si z něj věci, který mi něco říkají a který můžu dál prezentovat.

   Co tím, co děláš, chceš sdělit?

   Tak sdělit. Ať si poslechnou ty texty (smích). Každá písnička má svoje sdělení. Nemám žádný Cocoman, rovná se tohle, tohle a tohle. Rostu, mám nápady, který mě baví, věci, který mi vadí a věci, který se mi líbí a když mě napadne o tom písnička, tak jí řeknu.

   Čeho bys chtěl v hudbě dosáhnout? Nemyslím jen v reggae.

   Tak, asi být nezávislej, být schopnej sám pracovat, mít svoje studio, bejt schopnej udělat si vlastní zvuk desky, kterej bude znít dobře, kde nebudu muset chodit do jinýho studia a vysvětlovat lidem, co bych po nich chtěl a tu desku si třeba sám vydat. Nevím. Těch přání je spousta, ale hlavně pokračovat v tom, co člověk dělá, čím dál tím na vyšší úrovni a tu energii, která se z toho vrací jí zase dávat zpátky do toho.

   A věci, co zpíváš, si píšeš sám, nebo se o to dělíte v kapele? Někdo třeba dostane nápad, napíše ti to a ty to zazpíváš.

   Tak, texty si píšu všechny sám a vlastně to tak bylo vždycky. Zatím jsem to nezkoušel, zpívat cizí texty. Asi bych se tomu nebránil, když by někdo přišel s tím, že má písničku a chtěl, abych ji zpíval. Ale zpívám svoje texty, protože to jsou moje myšlenky.

   A kolik jsi toho vlastně vydal? Po pravdě, já se v tom moc neorientuju. Mám jen Cocoman and friends promo 2006, což už je trochu starý a teď jsem si nedávno stáhl to Live in Lucerna a tam jsou vlastně stejný písničky, jako na tom Promo 06. Máš i něco jinýho, než tohle?

   No, vydaný není nic, oficiálně. Nejsou žádný cédéčka fyzicky a ani potisky. Teď na podzim to bude 2 roky, co funguje kapela Solid vibez. Dávali jsme to dost dlouho dohromady, vyměnili se nám asi 3 bubeníci, pak odešel baskytarista, teďka nedávno a mezitím se vyměnil kytarista. Kapela se dávala dohromady a teď jsme našli nějaký optimální složení a poslední dva tři měsíce začaly vznikat nový písničky. Teďka jsme se rozhodli, že dáme na internet aspoň ten živák z Lucerna music baru, aby lidi měli možnost si ty písničky poslechnout, tak jak opravdu zní. A teďkom na podzim se chystáme do studia nahrávat nějaký malý promo, asi tak čtyři nebo pět písniček. A to je asi tak, co se dá sehnat ohledně Solid vibez všechno.

   Jak jsme se bavili o té angličtině v těch textech, tak jsem si všiml, že ty vlastně zpíváš převážně anglicky. Tobě se líp v té angličtině skládají texty? Někomu dělá problémy složit něco v češtině, protože jim přijde tvrdá. Tak jak je to u tebe?

   Je to tak, že člověk má asi 80% reggae naposlouchanýho v angličtině nebo v patoa, takže když ho napadají věci v hlavě, tak jsou většinou právě v patoa, protože jsou určitý fráze, kterejma se dá něco sdělit. Ale co se týče češtiny, nemyslím, že je moc tvrdá, akorát je tady málo lidí, který by tohle dělalo, takže to člověka těžko napadá a musí vytvářet jazyk, kterej je těžkej najít v čechách, protože tady máme hodně oddělenej spisovnej jazyk od hovorovýho. Takže najít nějakou paralelu, aby to neznělo jako když mluví támhle dlaždič a zároveň, aby to nemluvilo jako Bible. Je prostě potřeba najít nějakej kompromis, kterej už je tady nalezenej v hip-hopu a pro to reggae zatím moc neexistuje. Každá další písnička je nový objevení něčeho jinýho. Zatím co v angličtině jsem schopnej dát dohromady text, kterej má hlavu a patu, tak v češtině s tím bojuju. Ale je tam samozřejmě snaha pokračovat dál v češtině.

   Co si myslíš ty o své hudbě?

   Jediný, co můžu vidět je, že lidí v publiku přibejvá a časy na festivalech se lepšej. No a to je tak všechno, co vlastně můžu říct. A vystupujete s kapelou i za hranicemi České republiky? Teď ale nemám na mysli Slovensko.
Jednou jsme hráli v Drážďanech, to bylo docela fajn. Menší akce v menším klubu. Teď nás zvali do Polska na nějakej festival, kam nás zavli už v loni, ale na poslední chvíli ho zrušili. A letos nás tam zvali znova a taky ho na poslední chvíli zrušili. No a pak jsme byli pozvaný ještě na jeden festival a to nakonec taky nějakým způsobem padlo. Takže zatím toho moc není.

   Proč vlastně Vokokos skončil?

   To je věčná otázka. Na to se mě ptá každej už strašně dlouho.
Prostě jsme hráli pět let spolu, ti samý lidi a nepřicházely nový nápady. Měli jsme různej přístup k těm věcem. Takže jsme se rozhodli, že to bude lepší úplně rozpustit.

   No a teď pro tebe možná trochu otřepaný dotaz. Ale, považuješ se za rastamana? Protože lidem, kteří se v tomhle moc neorientujou, tak můžeš připadat. Máš dredy, hraješ reggae, určitě si rád zakouříš bylinku, takže jsi pro ně vlastně takovou ukázkou rastamana.

   Nepovažuju se za něho. Podle mě být rasta znamená úplně něco jinýho, než mít dredy, kouřit bylinku a zpívat reggae. Ale je pravda, že ve dvou písničkách o tom zpívám, ale nemůžu jím být kvůli tomu, že mám úctu k těm lidem, kteří jsou rastafariáni se vším všudy a tu víru vyznávaj naplno a to o sobě já říct nemůžu, tady ve střední Evropě.

   A kdo je tvým oblíbencem v tomhle hudebním stylu?

   To se asi nedá říct. Toho je hrozně moc. Baví mě spousta věcí, záleží na náladě a na době, a pořád objevuju novou muziku. Prostě všechno možný.


Tak jo. Já ti přeju hodně štěstí do budoucna a to je ode mě asi všechno.
No, tak já děkuju a taky přeju hodně štěstí.