Babylonské pasti

   V ulicích svých Babylon nyní mě vězní,
nohy mi těžknou jak k dlažbě je váže.
Všude ruch, hudba tu nezní.
Na duši temné stesky mi háže.


   Cítím se unaven, cítím se slabý,
snad všechnu sílu chtěl by mi sát
Snad právě proto, že jsem ještě mladý,
nechci mu polevit, nechci se vzdát.

   Do těžkých okovů chce lapit mou duši,
a slunce zakrýt mi šedavým stínem.
Komu však takové otroctví sluší,
když za úsměv musí zaplatit vínem?

   Každý kdo slábne pod tíhou strastí
pak ve svou naději důvěru vloží.
A tak se odvracím od babylonských pastí,
neb nadějí mou je láska Boží.

   Při Svatém Trůnu Jeho Výsosti,
kde bezpečně a hrdě stojím,
je zdroj neskonalé radosti.
Proto říkám od Jaha se neodpojím!