Nesmrtelný král

   Již více než dva a půl tisíciletí je jméno krále Šalamouna synonymem moudrosti, rozvahy a spravedlnosti, avšak pokud se lidí budete ptát co vlastně o Šalamounovi vědí je dosti možné, že věta „Byl to moudrý král.“ bude to jediné co uslyšíte.

   Mnoho let předtím než se Šalamoun vůbec narodil, v dobách kdy Hebrejský národ byl ve své domovině, zemi Kennán (dnešní Izrael, země do které vyvedl Mojžíš Izraelity z egyptského zajetí) sužován útoky jiného biblického národa, národa Filištýnského (předci dnešních Palestinců). V těchto dobách žil i mladý král David, tehdy ještě nebyl králem, nebyl vůbec žádným šlechticem či něčím podobným, byl to pouhý pastevec ovcí, ale v jedné bitvě proti Filištýnským stanul mladý David proti válečníkovi kterého údajně nedokázal porazit žádný izraelský voják, byl jím obr Goliáš. David však Goliáše zabil pomocí svého praku a když nad svou hlavu zvedal useklou Goliášovu hlavu izraelští vojáci se poklonili. David obyčejný pasáček ovcí se stal králem, nesmířlivým králem jenž vybudoval bohatou říši v tvrdých bojích s okolními národy. Se svou ženou Betsabe v těchto krvelačných dobách zplodil svého následníka kterým byl právě Šalamoun.

  Podle Starého zákona si Šalamoun přál od Hospodina dar, díky kterému by byl přinejmenším stejně dobrým králem jako jeho otec král David. Hospodin mu tedy daroval moudrost kterou ovšem údajně směl využívat pouze pro blaho Hebrejského národa a ne pro sebe samotného (Nejspíše o této podmínce nevěděl neboť byl králem moudrým ale zároveň velmi rozhazovačným). Během své vlády nechal vybudovat Šalamounův chrám v Jeruzalémě, místo které až do svého zboření babyloňany roku 586 př. n. l. sloužilo jako ústřední středisko židovského náboženství. Šalamoun vybudoval taktéž i velkou a silnou armádu avšak moudrost stavěl před násilí a tak měla tato armáda za úkol pouze odstrašovat nepřátele (v této době se již začíná formovat mentalita Židů tak jak ji známe, mentalita díky které byli Židé smířlivý se svým osudem jelikož boj sama za sebe jim v moderní době mnohé neříkal, mentalita díky které byli málem vyhlazeni během 2. světové války). Avšak samotná Šalamounova genialita by v takovém rozkvetu říše mnohé neznamenala kdyby nebyli příznivé podmínky v této jinak velmi neklidné oblasti. Egypt, jeden z odvěkých nepřátel Hebrejského národa, byl velmi oslaben invazemi takzvaných „mořských národů“, říše Chetitů ležící severněji byla rozvrácena a téměř u konce své existence. Asyrsko a Babylon se teprve formovali a na svůj zlatý věk slávy teprve čekali. Důležité bylo také to, že Šalamoun navázal úzkou spolupráci s Féničany. Šalamounova flotila svážela do Izraele zlato a jiné drahé nerosty z legendární země Ofir kde se nacházeli ony slavné „doly krále Šalamouna“. Největší tavící pece starověku poskytovali Izraelskému království neuvěřitelné množství, v tehdejší době vzácné mědi, v dnešní době se vědci mohou již pouze dohadovat kde se země Ofir nacházela, jisté snad jen zůstává že oni Féničané museli přesně znát její polohu, jelikož je o této zemi jen málo záznamů je spíše možné, že bylo všeobecně známo kde leží, případně se opravdu jednalo jen o vysněnou, pohádkovou zem. Ofir byl údajně velmi vzdálená země a Šalamounovy výpravy nikdy nemířili do neznáma a pokud vezmeme v úvahu tehdejší možnosti nejspíše Ofir ležel někde na pobřeží východní Afriky (nemusím snad připomínat, že mluvíme o době kdy neexistuje Suezský průplav a území Izraele nezahrnuje pobřeží Rudého moře). Každá výprava trvala údajně 3 roky, každopádně se tyto výpravy vypláceli jelikož z každé bylo přivezeno nejméně 20 tun zlata, dále pak stříbro, slonovinu, exotická zvířata či plodiny. Po Šalamounově smrti se však splnilo proroctví a říše se rozpadla, ale spíše než o proroctví šlo o neschopnost Šalamounových následníků a proto se země rozdělila na severní Izraelské království a jižní Judské království, avšak mnoho let před tím se Makeda, královna ze Sáby oslněná podivuhodnými aspekty Šalamounovi osobnosti a vlády, rozhodla Hebrejského vladaře navštívit. Dle pověstí během návštěvy Jeruzaléma s Šalamounem počala syna jehož původní jméno bylo Baisa Lekhem světu byl ale více znám jako první Etiopský (tehdy ještě Habešský) císař Menelik I. . Mimo jiné Šalamoun nenechal Makedu odjet s prázdnou podle spisu Kebre Negest daroval panovnici kromě nádherných šatů také 6000 velbloudů a povozů naložených drahými věcmi.

  Po velice dlouhé době se Menelik vrátil do Jeruzaléma aby osobně poznal svého otce. Šalamounovi již nezbývalo mnoho času a s vidinou svých nehodných následovníků v Izraeli se rozhodl zasvětit Menelika do největšího tajemství starověkých mystérií – archy úmluvy, zbytky rozbitého desatera uložené v jakési skříňce, Šalamoun i Menelik věděli, že v rozvráceném Izraeli nebude, pro tuto památku na čtyřicetileté putování Izraelitů po poušti bezpečno a tak se Menelik rozhodl, že archu úmluvy odveze sebou do svojí domoviny. Nejvíc uctívaný židovský, náboženský předmět se tedy údajně neztratil, ale údajně se dodnes nachází v malé kapli poblíž mariánského kostela v Aksúmu.

  Král Šalamoun pro nás bude vždy nesmrtelný díky své moudrosti ale zároveň lze můžeme vidět, že moudrost nelze zdědit tak jako královský titul a říši.