Reggae - hudba a message

  Tento článek vyšel prvně, matně vzpomínám, v roce 1999 ještě na stránkách Rastafaria.wz.cz a já byl žádán o pokračování. Poté jsem se rozhodl, že bude lepší nejprve úvodní článek předělat a pak teprve navázat podle zájmu dalšími díly. Druhá verze tedy vyšla kolem r. 2004 na rastaman.cz a teď jí opět aktualizuji a předkládám zde.

  V těch dalších dílech jsem chtěl význam poselství („message") v reggae hudbě demonstrovat na překladech a interpretacích textů různých umělců, ale bohužel i já už dospěl a musím pracovat, takže s časem opravdu zápasím. Třeba se ale někdo přidá... Předem zdůrazňuji, že článek je tradičně směsí faktů a vlastních myšlenek, názorů a úhlů pohledu, které vyplývají z mého dosavadního poznání a zkušenosti – lze o nich tedy diskutovat, a já je toliko nabízím jako témata k úvahám čtenářů. Přesto si za nimi na současném stupni svého poznání samozřejmě stojím.

O reggae a významu poselství v jeho textech

  „Reggae“ – co člověk, to trochu jiný výklad tohoto slova, avšak myslím, že se lze shodnout na pojetí, že reggae je hudba, která je jako výsledek spousty vlivů charakterizována poněkud unikátní kombinací přístupu k rytmu, harmoniím, aranžmá a sdělovací roli textů. V textech je obsaženo občas zdánlivě málo srozumitelné, avšak ve skutečnosti velmi důležité a dobře pochopitelné poselství pro každého člověka, který se jej rozhodne vypátrat. Reggae má moc otevírat lidem srdce, měnit jejich žebříčky hodnot a inspirovat k podpoře prostého dobra. Je to hudba, jejíž hlavní smysl a kouzlo tkví v pozitivním přístupu k veškerým stránkám lidského bytí a jeho plodům, ať jsou sebevíc hořké. Hudba obecně je velmi vlivné, rozšířené a dobře dostupné masmédium, které má na lidi velký vliv - jak hudební stránkou, tak textem. Na Jamajce se dokonce reggae označuje jako „noviny chudých" - promítnuto na celou planetu je reggae zpravodajem, který uvádí na pravou míru nejednu babylonskou polopravdu. V tomto smyslu je možné reggae považovat za významný prostředek boje proti světovému zlu - chudobě, strádání, nespravedlnosti… Pokud je píseň, která zaujme hudbou, doprovázena textem s takovýmto sdělením, stává se inspirací pro toho, kdo jí naslouchá. To je důvod, proč je důležité podobné poselství do hudby vkládat.
  Mohu to také vyjádřit tak, že hudba člověka otevírá, a text k němu pak přímo promlouvá. Uslyší-li totiž již malé děti písně o tom, jak jejich vrstevníci trpí na druhém konci světa z příčin, jež jsou pro nás naprosto banální, vstoupí s tímto poznáním do dospělosti, kdy budou schopné pro ně již něco udělat. A praktikovaná solidarita je nepochybně jedním z klíčů ke globálnímu míru. Na reggae je unikátní způsob, jakým předává závažná sdělení. Věc, která mnohdy budí zlost a agresivitu, podají rastamani se svým pověstným klidem, moudrostí, nadhledem a pokorou. Je to příklad lidem, že problémy se dají řešit smírem, jsou-li obě strany v zájmu kompromisu ochotny něco obětovat. Samozřejmě je na místě i radikálnější přístup, avšak z vlastní zkušenosti věřím, že bude-li z písně vyzařovat právě ta pokora a optimismus, spíše člověka zasáhne, a je pak velká šance, že k němu promluví i text. Významným sdělením v textech agresivnější hudby hrozí, že zůstanou mimo zájem dosud neoslovených lidí, kteří tvoří největší část obyvatel bohatého světa, a v jejichž rukou dřímá zásadní dobročinný potenciál. Věřím, že reggae má moc motivovat a inspirovat člověka k „páchání dobra", tedy pomoci potřebným a přírodě, proto se o něj zajímám především z tohoto hlediska. Je třeba položit si otázku, zda má bílý středoevropan co říci k rastafariánskému přístupu k životu a světu, zda se ho to nějak týká a jak. Podle mého poznání zní odpověď „ano". Přestože mnohé reggae texty vyznívají tak, že jsou psané pro úzký okruh zasvěcených, opak je pravdou: vzkazy v něm jsou určené každému, kdo chce naslouchat. Už je totiž zřejmé, že lidé celého světa pulsují nad rámec konvenčních hranic a ve skutečnosti je tu prostě jedno lidstvo, jehož členění na národy a občany států je v podstatě druhořadé. Proto vše, co je v reggae zpíváno zdánlivě pro Jamajčany a černochy, je ve skutečnosti sdělováno nám všem a každý v tom může najít své místo. Můžeme říci, že tyto texty na příkladu Jamajky dokonale ukazují, jak se věci mají v celém světě. Vývojové tendence v reggae, vedoucí ke sjednocování všech obyvatel světa pod jednu korouhev, jsou zřejmé i přímo z aktivit současných reggae hudebníků, kteří rozhodně počítají s bělošskou populací. Jsem přesvědčen, že materiální a morální krize, v níž se dnes svět a společnost nachází, vyžaduje zapojení všech kultur a uměleckých směrů, do oblasti osvěty, vzdělávání a apelu na ostatní lidi. Ti jediní mají, jakožto masa, moc situaci měnit. I když se této činnosti věnuje i celá řada umělců působících mimo oblast reggae, je to celkově relativně málo. Většina hudby je co do hodnoty poselství v tomto smyslu prázdná, přestože s minimem vypětí lze tímto způsobem dosáhnout mnohého.
  Myslím, že člověk, který dosáhl velkého úspěchu a respektu u širokých mas lidí, by měl této pozice využít k propagaci dobra. Příkladem budiž třeba Sting, Peter Gabriel, Paul Simon, Geogre Harrison nebo Bob Geldoff, kteří pořádali a pořádají různé benefiční koncerty a neustále propagují nutnost pomoci lidem žijícím v bídě nebo nezbytnost ochrany přírody a podobně. V této činnosti je přímo vidět ono novozákonní využití hřiven stříbra, které dal pán svým sluhům (Matouš 25.14-29).
  Lidé se od pravěku nijak zvlášť nezměnili, pořád je tu spousta těch, kteří si přejí život v míru, proti nim však stojí mnoho lidí ochotných vzdát se všeobecného dobra pro vlastní prospěch a mezi nimi se přesýpá zbylá většina lidstva - lidé velmi snadno ovlivnitelní na tu stranu, která jim nabídne to, po čem touží. Dnes jsou lidé stále „stejnější", ale máme tu od dob starověku obrovský pokrok, zkušenost a poučení z historie. To vše bychom mohli použít k tomu, aby na světě bylo mnohem lépe, než je, jde jen o to najít způsoby, jak k tomu lidstvo nenásilně přimět. Jedním z těch způsobů je právě i reggae a jeho sdělovací schopnost. Důkazy můžeme spatřovat přímo ve svém okolí, v lidech, kteří byli touto hudbou proměněni. Bylo by naivní domnívat se, že je možné na celém světě nastolit trvalé dobro a přinutit všechny lidi, aby mu sloužili, ale každý další „proměněný" člověk stojí za to, aby se v tomto směru vyvíjelo neustálé úsilí. Nejen reggae učí, že: „svět nelze vyléčit a zachránit, ale lze ho léčit a zachraňovat" - v tom je totiž zásadní rozdíl a ten, komu to dává smysl, našel zároveň svatý smysl svého pozemského života.

„Kdo je rastaman?"

  Následující odstavce zdánlivě do tohoto článku nepatří, avšak pouze na první pohled. Zabývám se zde totiž smyslem textů v reggae písních a je zřejmé, že právě tyto písně jsou u nás hlavním zdrojem poznání o cestě rastamana. Jinak máme k dispozici výtečný „Oheň v dlaních" a potom hromadu informací na internetu a za poslední roku, díky Jahu, mnoho vlastních i přeložených článků. Tam sice můžeme najít spousty faktů, názorů a tolik významných úhlů pohledu, které jakožto holé informace člověka obohatí, avšak nezmění - k proměně jsou nutné zkušenosti plynoucí z prožitků. V reggae písních se naopak setkáváme přímo s jejich autory, rastamany, kteří mají tuto cestu již slušně prošlapanou a vložili do svých písní svou životní zkušenost - ducha, který k nám přímo promlouvá. Proto jejich sdělení může mít na formování člověka mnohem větší vliv než pouhé informace. Kromě informací totiž tyto písně obsahují také rozměr zážitkový, vytvořený duchovní investicí autora. Vše, co je opravdu důležité pro proměnu člověka, je tedy skutečně obsaženo v reggae písních. Přesto je nutné a správné připustit, že i pouhá četba může způsobit mnohem silnější zážitek, než se zdá. Tyto cesty jsou prostě nevyzpytatelné. A jak tedy vymezit, kdo je rasta? Rozhodně není v lidských možnostech absolutně definovat podobně zásadní věci, dokonce to ani není účelem. Přesto ale většinou lidé vyvíjejí snahu tyto věci alespoň částečně svázat do slov. Vychází to zřejmě z touhy mít co nejvíce jasno o svém životě. Ani já nejsem výjimkou, a protože věřím, že vzájemným spojováním poznatků a náhledů se lidé mohou přiblížit pravdě podstatně víc než jako samotáři, nabízím jednu možnost nazírání na tento problém, která se mi zatím líbí nejvíc: „Rasta, to je proměna člověka k dobru a lásce pod přímým vlivem a v kontextu rastafariánského učení". Jinak řečeno: kdo v sobě pocítí zásadní změny směrem k dobru zejména pod vlivem poslechu, rozjímání a přemýšlení o poselství v reggae hudbě jako zdroji rasta učení, ten nastoupil cestu rastamana. Rasta chápe pojem „One Love" a své konání v jejím jménu jako svůj smysl života a One Love poznal z velké části skrze poselství rastamanů (k tomu mě napadají nedávná slova Ziggy Marleyho: „Love is my religion“). Tuto změnu však může každý pocítit pouze sám v sobě, nebo ji pozorovat na někom jiném, je to zkušenost nepřenosná a nesdělitelná, kterou nezbývá, než zažít osobně. Jiní sice mohou pomoci svými zkušenostmi, ale samotná změna stejně vychází z rozhodnutí a uvědomění uvnitř jedince. Pro každého ta cesta vypadá trochu jinak a něco zase mají všichni společné - kam kdo dojde, to nám zůstává jako překvapení.
  Bob Marley jednou řekl jednomu novináři na otázku jak se stát rastou, že by se musel znovu narodit. Slyšel jsem tento výrok už vícekrát a lámal jsem si s ním hlavu - znamená to tedy, že pro nás je tato cesta uzavřená? Na tuto otázku mi dalo odpověď období, kdy jsem se více poznal s křesťany a jejich přístupem k životu a víře. Zajímavé totiž je, že o každém člověku, který přijme víru, říkají, že se „znovu narodil". Ta věta se pro mě stala klíčem k oné palčivé otázce o uzavření cesty rastamana pro „nečernochy". Tato cesta tedy není uzavřená, tím novým narozením je (v kontextu rastafariánství) myšlena právě změna pod vlivem působení rastafariánského učení. Bylo mi vždy milým zážitkem, když jsem tuto myšlenku mohl konzultovat s lidmi, o jejichž „rastamanství“ by málokdo pochyboval, a vždy jsme se shodli. Také ji potvrzuje právě současná vývojová tendence, která rozšiřuje rasta filosofii daleko mimo hranice černé populace: aby myšlenky rastafariánství zůstaly živé a nadčasové, musí v nich být místo pro každého člověka, který je chce přijmout. A právě tudy se dnes vývoj ubírá, přestože existují i opačné tendence (černý rasismus apod).
  Hotového nástupce rasta cesty však z člověka nedělá jen to proměnění, ale hlavně jeho činy, které poté vykonává. Ale to přichází v podstatě téměř automaticky - skutečně proměněný člověk totiž většinou nevydrží „nepáchat" dobro.

Vývoj témat textů v historii reggae

  Počátky vlastní jamajské hudby, po vývoji ska z importovaného soulu, jazzu a R'n'B z USA a karibského menta a kalypsa, jsou tematicky částečně podobné právě hudbě z USA. Přesto i zde již spatřujeme, i když podstatně vzácněji, rozměr sociální, politický, případně náboženský. Zásadní rozvoj tohoto rozměru přichází poté, co se muzikanti začali stýkat s rastamany, aby dosáhli ve své hudbě určité duchovní a sdělovací hloubky, která jí zatím povětšinou chyběla. Za boom rozvoje vlastní rasta hudby s tím poselstvím, o němž je tento článek, lze považovat zejména sedmdesátá léta 20. stol. Přesto první rasta písně zněly již v letech padesátých (a nepochybně i mnohem dříve) - viz například údajně první na Jamajce oficiálně zakázaná píseň Normana Granta „Freedom". Léta sedmdesátá jsou však pro tento vývoj naprosto typická. Obyčejní lidé z ghetta přicházeli běžně do nahrávacích studií se svým sdělením o životě kolem sebe i ve světě - ghetto se ukázalo jako skvělý zdroj inspirace. Zejména od let osmdesátých se začalo reggae a další „šuplíky", které se z něj vyvinuly, větvit - jedni pokračovali v tom, co nastartovala předchozí dekáda, jiní šli vyloženě po muzice a další zajímal hudební byznys. Osobně se domnívám, že právě důraz na hloubku zajistil reggae celosvětový úspěch. Reggae zdomácnělo hlavně u lidí, kteří nejsou lhostejní ke světovému dění a jeho důsledkům a cítí smysl v tom připojit se k práci na celkové úlevě z toho tlaku, kterému je svět vystaven. Je to silný smysl pro solidaritu, který v lidech rozvibruje ta správná duševní zákoutí a reggae tuto solidaritu dále posiluje. Toto nutně ukazuje na jisté kouzlo, svátost, která je vmíchána do této hudby, a která motivuje otevřeného posluchače k nějaké „práci ve prospěch dobra".

Témata textů

  Některá témata již vyplynula z předchozích řádků. Shrnu-li to, jsou předmětem reggae textů láska (One Love), víra (náboženství, duchovní život), mystika, utrpení, útlak, politika, sociální aspekty, nářek, nerovnost, kritika, touha po jednotě, svobodě, respektu, toleranci, dále radost z krásy přírody, hudby, ganjy, kultura, moudrost, růst, přizvání, láska k Africe, pocty hrdinům, apely, varování, obavy, ale také oddech, relax, pohoda a prostá zamilovanost… Témata se zřetelně často opakují, je to dáno zejména tím, že autoři této hudby měli většinou podobný zdroj inspirace - často vyrostli v ghettu a byli celý život pevně spojení s jeho atmosférou, do níž pronikaly právě veškeré výše jmenované vlivy. Druhým důvodem častého výskytu těchto témat v jamajské hudbě je nesporně fakt, že to jsou témata aktuální pro jakoukoliv jinou oblast světa a jakékoli období. Má tedy smysl o nich zpívat, protože v nich nacházejí své místo lidé všech dob a koutů.

Jazyková úskalí při překladu a výkladu rasta textů

  Většina reggae textů je v angličtině (resp. patois), často se však objevují i texty v mateřštině autora (francouzština, čeština, španělština aj.). Osobně, ač velký milovník a zastánce rodných jazyků, zejm. češtiny, ve věci globálního šíření poselství straním angličtině. Důvodem je fakt, že angličtina se prostě stala nejpoužívanějším jazykem, domluvíme se s ní v nejvíce zemích světa, a také v naprosté většině neanglofonních koutů světa se angličtina vyučuje jako hlavní cizí jazyk. Budoucnost je tedy zjevně taková, že angličtina se stane jediným skutečně celosvětovým jazykem, doufejme, aniž by zanikaly jazyky mateřské. Angličtina také umožňuje relativně jednoduché vyjadřování, které v tomto jazyce zní stále dobře (některé překlady do češtiny mohou vyznívat velmi naivně nebo krkolomně). Ta slohová jednoduchost textů v reggae písních má dle mého názoru jeden velký význam: více zatáhne posluchače do bádání nad smyslem textu, motivuje jej k aktivitě, aby sám četl mezi řádky a aby v textu našel právě ten smysl, který je tam pro něj ukrytý. Jak jsem se totiž mnohokrát přesvědčil při diskusích, lidé si často stejné pasáže vysvětlují různě a většinou má každý kus pravdy, což je velmi zajímavé - taková analogie se studiem Bible. Tento přístup k vytváření textů je typický třeba pro Burning Speara, který často předkládá pouhé dva až čtyři verše s drobnými obměnami a nutí tak posluchače rozvíjet jejich smysl dle své fantazie. Ale zpět k jazyku samotnému. Ono se řekne „angličtina", jenže tím úskalí zdaleka nekončí. Je známo, že na Jamajce se dokonale jazykově smísily národy, které ji obývaly - původní indiáni, dále Španělé, Angličané a Afričané. Z této směsi vznikl dialekt, který sice nejvíce vychází z angličtiny, ale je ostatními vlivy změněn natolik, že pro Jamajčany není problém mluvit tak, že jim není vůbec rozumět. Kromě nářečí, které se projevuje hlavně ve výslovnosti, se do jamajského patois (označení pro „jamajštinu") promítly i zcela nové výrazy, pocházející právě ze střetu a míšení jazyků a kultur, a neméně poslední složka - slangové výrazy pocházející nejvíce z chudinských čtvrtí, které se staly výraznou složkou tajemného jazyka rastamanů. Výsledkem tohoto lingvistického kuchtění je tedy patois (také patwa nebo creol english), jazyk Jamajčanů a jamajských rastamanů, jazyk, který je velmi zpěvný, veselý, až roztomilý svou měkkou výslovností a lehkou rytmičností. Řeč jamajčanů bývá také přirovnávána k tenisovému míčku hopsajícímu po schodech. Velmi zajímavé a důležité detaily o tomto jazyce, jehož zastánci se dokonce snaží o jeho mezinárodní uznání jako samostatného jazyka, se můžete dočíst na http://www.jamaicans.com/speakja/index.shtml. Patois slovník najdete i přímo na tomto webu.
  Mezi dalšími úskalími porozumívání rasta textům je třeba zmínit vlivy historické, politické, ekonomické, sociální, náboženské, kulturní a další, protože právě k nim se rasta písně ponejvíce vyjadřují. Pokud by tyto aspekty člověk dokonale znal, neměl by problém s téměř úplným porozuměním rasta textům. Jak jsem však již řekl, tyto texty mohou být stejně dobře srozumitelné i nám. Na druhou stranu se i rodilým mluvčím na Jamajce může stát, že rozumí, aniž by chápali, což jen dokazuje, jak těžko jde obejít se bez studia vlivů, které tyto texty utvářejí.

Harmonie a melodie jako vodítko k chápání smyslu textu

  Již samotná hudba, zejména harmonie a melodie, může napovědět, v jakém duchu bychom měli o textu a jeho poselství přemýšlet, aby se nám odkrylo to podstatné. Obecně lze říci, že pokud jsou harmonie reggae písní mollové, tedy temně a vážně znějící, bude i téma textu vážnější - politika, sociální záležitosti, nářek, kritika, obavy a varování s odvoláváním na „vyšší moc". V durových harmoniích znějí písně pozitivně a tematicky vyjadřují zejména naději v lepší budoucnost, radost ze života, hudby, přírody, lásku, sílu víry, apely na lidstvo a celkový optimismus a nadhled nad výše zmíněnými vážnými tématy. Zajímavé, a na reggae unikátní, je to, že právě v pozitivních harmoniích se mohou promítat i ta negativní témata, čímž se dokonale vyjadřuje právě onen nadhled a optimismus. V tomto „detailu" podle mě tkví tajemství úspěchu reggae u širokých vrstev humánně smýšlejících lidí celého světa. Dokonce jsem přesvědčený, že bez schopnosti mluvit o negativních věcech v pozitivním duchu by reggae svět nikdy nedobylo v takové míře. A zejména pro nejvíce trpící obyvatele třetího světa je tento rys velmi důležitým zdrojem naděje, která může doslova pomoci přežít.

Učení se rozumět textům

 Takové učení je velmi zdlouhavý proces a trvá prakticky celý život. Pořád je stále co objevovat, opravovat a zpřesňovat - opět analogie s Biblí. Poznání roste se zkušeností a ta roste s časem, který je věnován práci s texty a se sebou samým. Čím více je člověk pročítá a přemýšlí o nich a čím více se učí z vlastního života a dění kolem sebe, tím více věcí z těch textů mu do sebe zapadá a vytváří principem mozaiky výsledný obraz. Tento obraz se však může stále měnit opět v závislosti na osobním růstu: leccos nechápu dnes, ale mohu to pochopit zítra, za rok, na konci života. Něco, co jsem už pochopil, mohu v budoucnu pochopit v novém rozměru po nějaké zkušenosti, která mi umožní jiný úhel pohledu na stejnou věc. Je to velmi živá a dynamická záležitost, která se vyvíjí s vámi a vy s ní - z toho pochází ten silný náboj.
  Texty reggae písní není třeba, a často ani není možné, překládat doslova. Mnohem větší význam má při této práci výklad, kdy hledáme v širokých souvislostech různé významy, které každý verš může mít. Mnohem více nám o textu prozradí jeho sdělení jako celku, v něm totiž také bývá k nalezení ono poselství, díky kterému reggae nejen dobylo svět, ale také našlo samotný smysl své existence.

Závěrem

  Cesta rastamana je cestou trpitele, ale trpitele s nadhledem a nadějí, a to do velké míry díky „positive vibes" v reggae hudbě. Přestože míru strádání v jamajských nebo afrických slumech nemůžeme srovnávat s utrpením v naší zemi, ve své podstatě jsou si ty věci podobné. Vždy tito lidé trpí jako oběti Babylonu, který hýbe celým světem. V Africe tak, že hladovějí, nemají vzdělání a umírají na banální choroby, u nás tak, že jsme vystaveni spoustě škodlivin a stresu ve prospěch byznysu a moci jiných. Proto, když se zamyslíme nad písní s typickým sdělením typu „wi suffer inna Babylon", snadno v něm můžeme najít sami sebe, nikoli jen jamajskou chudinu. Tyto rysy hudby rastamanů se můžeme pokusit demonstrovat při individuálních i společných „pitváních“ v reggae textech. Reggae je učebnicí života, tak se z něj tedy učme.
  Přeji hodně štěstí při hledání v rasta poselství a při nacházení životního nadhledu, optimismu a moudrosti jako inspiraci pro šťastný život ve jménu Jedné lásky.