Doporučujeme: Obyčejný muž
Autor: mr3ska <info(at)onelove.cz>, Téma: Knihy, Vydáno dne: 30. 04. 2007 Autorem publikace je Paul Rusesabagina. Kniha popisuje vlnu neslýchaného násilí, jež zasáhla Rwandu. Tyto události jste mohli taktéž vidět ve filmu Hotel Rwanda (kniha je předlohou zmíněnému filmu).
V roce 1994 Rwandu zachvátila vlna neslýchaného násilí. Jen málokdo mu dokázal uniknout a pouze zcela výjimeční jedinci se mu byli schopní postavit. Jedním z nich byl Paul Rusesabagina. Pomocí diplomacie, úplatků a různých lstí se mu podařilo zachránit víc než dvanáct set umírněných Tutsiů a Hutuů, kteří nalezli dočasné útočiště v jeho belgickém hotelu v Kigali. Paul je tu s nasazením vlastního života skrýval před běsnícími gangy vyzbrojenými mačetami, které terorizovaly bezmocné obyvatele jeho milované země.
Kniha nás provází právě těmito osudovými dny, kdy se díky své odvaze a výjimečným vyjednávacím schopnostem stal Paul Rusesabagina poslední záchranou pro stovky zoufalých mužů a žen prchajících před peklem běsnící genocidy. Velmi živě popisuje pocity bezmoci a vzteku z nečinnosti mezinárodního společenství, zoufalství, které ho zachvacovalo, když musel přihlížet, jak umírají jeho nejbližší. Po ukončení násilností nedokázal v zemi zůstat. Spolu se svou rodinou se přestěhoval do Belgie, kde si začal budovat nový život.
V roce 1994 Rwandu zachvátila vlna neslýchaného násilí. Jen málokdo mu dokázal uniknout a pouze zcela výjimeční jedinci se mu byli schopní postavit. Jedním z nich byl Paul Rusesabagina. Pomocí diplomacie, úplatků a různých lstí se mu podařilo zachránit víc než dvanáct set umírněných Tutsiů a Hutuů, kteří nalezli dočasné útočiště v jeho belgickém hotelu v Kigali. Paul je tu s nasazením vlastního života skrýval před běsnícími gangy vyzbrojenými mačetami, které terorizovaly bezmocné obyvatele jeho milované země.Kniha nás provází právě těmito osudovými dny, kdy se díky své odvaze a výjimečným vyjednávacím schopnostem stal Paul Rusesabagina poslední záchranou pro stovky zoufalých mužů a žen prchajících před peklem běsnící genocidy. Velmi živě popisuje pocity bezmoci a vzteku z nečinnosti mezinárodního společenství, zoufalství, které ho zachvacovalo, když musel přihlížet, jak umírají jeho nejbližší. Po ukončení násilností nedokázal v zemi zůstat. Spolu se svou rodinou se přestěhoval do Belgie, kde si začal budovat nový život.