Info o českém filmu One Love

  Svébytná kultura Rastafariánů je plná překvapení. Etiopie je Svatou zemí, zbytek světa Babylonem a novým Spasitelem byl císař Haile Selassie. Především však zde vládne láska a životní spokojenost, kterou dokument zachycuje v podobě bezprostředních výpovědí, záznamů náboženských rituálů i ukázek všedních situací.

  „Když jsi dobrý člověk, jsi bůh. Když jsi špatný člověk, jsi ďábel.“ Rastafariáni jsou svébytným národem, jehož kultura i víra může západnímu divákovi připadat poněkud egocentrická a zjednodušující. Etiopii prohlašují za zemi zaslíbenou, zbytek světa za Babylon, u bohoslužeb bubnují na bonga a slavnostně kouří dýmku plnou „utěšitelských bylin“. Na druhou stranu se jejich život zdá být velmi naplňujícím. Povzneseni nad novodobé problémy západní společnosti, užívají radosti života naplněného láskou a souzněním s přírodou i vlastním národem. „Když říkáme One love, myslíme prostě jednu lásku. To nejsou pouze řeči, jedna láska znamená hodně skutků.“ V polovině minulého století, po vstřícném gestu vládce Haile Selassieho, darujícímu půdu každému navrátilci, se Rastafariáni začali vracet do Etiopie. V zemi svých předků dnes šíří osobitou kulturu, provázenou neustálým důrazem na vlastní historii i novodobou náboženskou mytologii, prohlašující Haile Selassieho za nového Spasitele. Snímek One love jemně zachycuje ducha této svérázné společnosti. Film je provázen motivem starého vypravěče, sedícího pod stromem na jinak prázdné stepi. Vypravěčův hlas nás s téměř nadosobním klidem seznamuje s příběhem svého národa, vývojem jeho víry a zásadními skutečnostmi o Hailem Selassiem. Naopak plní života jsou jednotliví Rastafariáni, vášnivě oslavující Boha a upřímně se vyznávající ze své pevné víry i spokojenosti s vlastním životem. Ochotně nám přibližují svůj pohled na církev, naši společnost i vlastní historii. Své pocity vyjadřují především v improvizovaných výpovědích, dojde však i na náboženské písně a dokonce využití textů Boba Marleyho. Jednoduchý způsob snímání událostí i rozhovorů naznačuje, že se Petr Zahrádka ve filmu nesnaží o efektní konfrontaci za každou cenu. K cizí kultuře se přibližuje pomalu, fascinován odlišným způsobem bytí uvnitř této společnosti. S otevřenou myslí z povzdálí pozoruje každodenní dění i pro nás nezvyklý průběh náboženských rituálů, a s trpělivostí a zájmem naslouchá vyprávění těch, kdo se chtějí podělit o svou zkušenost. I ty nejkontroverznější promluvy však nechává bez komentáře, který si musí doplnit divák sám. Tento nezaujatý postup tak nechává nejvíce prostoru právě divákovi, budujícím si vlastní názor bez zbytečné autorovy intervence.

O filmu: ČR, 2005, 79 minut (celovečerní, dokumentární)
Diskusi k filmu najdete na našem fóru - a sice zde