První šamanská píseň

  Paprsky odpoledního slunce
ozařujou žlutou trávu
na pláni nekonečna
a plání se plouží karavana

a víří prach jak zlatej prášek
a vítr ten prášek odnáší pryč
bohatství stepí je v jejich svobodě
a nedotknutelnosti
což ví i kočovníci
sedíce ve svých stanech
další noc budou zase o kus dál
a za celej život projdou celou zem
spolu se svými předky
šaman poskočí u ohně
pokývá hlavou a v očích mu tančí plamínky
zbytek kmene se ho bojí
a maj ho v úctě
nikdo nerozumí přírodě
a duchům
tak jako on sám
moudrýma očima obhlíží krajinu
domov jeho předků
a domov jeho dětí
tahle země je indiánská