Každý kdo chce žít ve smyslu Rastafariánské kultury, musí vpravit těchto sedm základních zásad do svého života. Tyto zásady jsou základem na kterém stojí všechny Rastafariánské organizace. Ať Nyahbinghi, Twelve Tribe, Orthodox nebo Bobo Shanti - všechny jsou skrze těchto sedm zásad Rastafariánské kultury společně propojeny.
Rastafariánská kultura je podepřena sedmi základními zásadami. Všichni kteří se rozhodli pro Rastafariánský život, mají tyto zásady znát, rozumět jim a žít podle nich.
1. Jeho císařská Výsost Haile Selassie I je ten, o kterém se mluví v 5-té kapitole v Johanesově zjevení. Vítězící Lev z Judey a potomek Krále Davida.
2. Marcus Mosiah Garvey byl prorok, který nás k Jeho Císařské Výsosti vedl. Z tohoto důvodu obdržel v Rasta hierarchii místo Proroka.
3. Rastafariáni bojují proti černému a bílému utlačování.
4. Etiopie je Svatá Zem.
5. Repatriace (návrat) je naše povinnost. Afrika Afričanům ve vlasti a v cizině.
6. Ital způsob života - přirozený způsob dělání věcí.
7. Princip myšlení a rozumu.
Těchto sedm Rastafariánských zásad nemá za úkol omezovat náš život, k vytvoření tohoto hnutí přispělo ještě více jiných aspektů. Tyto rozdílné aspekty se tvořily během let v době ustanovení naši identity. Těchto sedm zásad vyvstalo však z našich bojů. Toto je jedno z poukázání na skutečnou a rostoucí sílu našeho způsobu života. A skrze náš boj jsme postavili silný základ pro naší historii, kulturu a víru.
První zásada: Haile Selassie je božský. Ve zjevení, v páté kapitole stojí psáno: A jeden z nejstarších mi řekl: Neplakej! Podívej, překonal Lev z rodu Judy potomek Davida a on může knihu a jejich sedm bran otevřít.
V Kebra Negast v knize Etiopie stojí psáno, že dynastie Krále Šalamouna v Etiopii končí s koncem Jeho Císařské Výsosti Selassie I., přímého potomka Krále Davida. Titul, který obdržel při své korunovaci uzavíral titul Lev národa Judejského.
Proto máme historické i biblické reference, které nás v naší pozici podporují, neboť my hlásáme a věříme, že Jeho Výsost Haile Selassie I je božského původu.
Skrze tuto podporu pro svou argumentaci sleduje mnoho z nás různé přístupy vztahující se k Jeho Božskosti. Někteří věří, že On je znovuzrozený Kristus, jiní věří, že On je novým Mesiášem nebo prorokem. Ta nejvyšší (nejsilnější) víra ale je, že je Bůh. Tento bod naší vířy je nejdůležitějším aspektem našeho způsobu života. Jestliže někdo tohoto bodu nedosáhl, nikdy se pak nemůže nazývat skutečným Rastou. Člověk musí být přesvědčen, že On má božský původ.
To jestli má být viděn jako mesiáš nebo bůh je na každém jednotlivci a o tomto pohledu bude ještě dlouho diskutováno, než lidé dojdou sjednocení. Jakkoli se toto interpretuje je jasné, že On je „božská hlava“ Rastafariánského hnutí a nikdo na tom nemůže nic změnit. V závislosti k různým organizacím, domům a odnožím Rastafariánského společenství musí všichni akceptovat božskost Haile Selassie I. Člověk může tuto víru poznat v našich znameních a symbolech. V barvách naší vlajky, červené, zlaté a zelené a ve lvu který drží hůl síly. Obrazy Jeho Výsosti jsou také částí této symboliky. Vždy když používáme lva, barvy nebo Jeho zobrazení, symbolizujeme jeho božskost a také náš Rastafariánský způsob života. My všichni musíme této první zásadě rozumět, jinak v Rastafariánské kultuře nedojdeme dál.
Druhá zásada: Prorok Marcus Garvey.„Dívej se do Afriky. Tam bude korunován černý král“. To jsou slova Marcuse Mosiah Garveye. Mnoho moudrých žáků, jako například ctihodný Leonard Howell a další Garveyovi stoupenci, hledali smysl těchto slov, avšak ne dlouho, jelikož v listopadu 1930 byl Haile Selassie I korunován- Král Králů, Pán Pánů ze staré Šalamounské linie, kterou Kristus při svém prvním příchodu na zem uzavřel.
Marcus Garvey nás povzbudil k tomu, abychom neuctívali boha utlačovatelů, kteří víru využili k našemu zotročení. Mnoho jiných hnutí bylo inspirováno Garveyem, ale Rastafariánství je víc než náboženství nebo hnutí. Je to způsob života, tradice podle pravidel Starého zákona (Tóry).
Třetí zásada: Boj proti utlačování. První dokumentované Rasta společenství existuje v ranném 18 století, když skupina otroků z Etiopie založila na jedné plantáži hnutí odporu. Bojovali proti otroctví a ostatním nespravedlnostem. Žili z vlastních zdrojů a vytvořili vlastní společenství a mnoho afrických otroků opustilo plantáže a připojilo se k nim. Pojmenovali se Maroons a toto společenství se díky Afričanům z celého kontinentu zvětšovalo. Bojovali proti Angličanům tak dlouho, až je Angličané požádali o sepsání mírové smlouvy.
Třetí zásada je velmi jednoduchá. Kdo má problémy porozumět jak důležitý je boj proti utlačování ve všech formách, nebude se nikdy skutečně nazývat Rastou. Protože Rastafariáni jsou proti jakékoli formě utlačování.
Ochránci Rastafariánské kultury bojují jako lvi a nelehají si jako ovce která jde na porážku.
My respektujeme ducha Maroonů, Ashanti, Zulus, Mau Mau a všech Rastafariánů, kteří bojovali proti vnikání do naší civilizace a za naší svobodu. Garvey nám ukázal jak máme bojovat proti výchovnému a hospodářskému utlačování. Postupně všechny černé země pod evropskou nadvládou převzaly boj za nezávislost.
Písně Boba Marleye nám neustále připomínají, abychom bojovali proti duševnímu otroctví. Slovo „Nyahbinghi“ znamená Smrt pro všechny bílé a černé utlačovatele a tato idea je všemi skutečnými Rastafariány akceptována. My jsme lidé milující mír, ale musíme náš život, naší svobodu a naše štěstí bránit s mečem v ruce. Tak to je!
Čtvrtá zásada: Etiopie, svatá zem. Ve starých písmech, také v písmu bible je zmiňována jako zem sluncem spálených tváří. Etiopie je původní název Afriky. To byli Evropané, kdo Etiopii rozdělili a kontinent nazvali Afrika. A přesto, že my Abessinien, jak zní původní název Etiopie vidíme jako zvláštní území kontinentu, nazíváme Etiopií celí kontinent. Proto respektujeme všechny naše africké bratry. My se na sebe díváme jako na část historie, kultury, hodnotu, způsob života a všeobecné chování všech afrických národů, stejně jako Afričanů v diasporách tak jak jsou.
Toto je důležitá část Rastafariánské kultury a jeden z mnoha darů našich předků, který nemůžeme popřít.
Pátá zásada: Zpět do Afriky. „Afrika Afričanům, doma a v cizině“. Tato Garveyova slova nám ještě více připomínají naší zodpovědnost za náš národ. Zásada repatriace je jeden z fundamentů Rastafariánské kultury, který musí být důkladně pozorován a zkoumán. „Doma a v cizině“ může být vztaženo také na naší duši či okolí. Repatriace má začít v našich srdcích a hlavách. V našich slovech, činech a konání musíme jít zpět do Afriky. Ti kteří skutečně nemohou zpět, mají toto dědictví denně žít a symbolizovat, tak dlouho dokud jsou na tomto světě. Každý Rasta má však jít zpět ke kořenům, aby se znovu spojil s příběhem Starého zákona.
Rastafariánství je Africký způsob života. Naše božskost a náš prorok jsou Afričtí. Naše znamení, symboly a filosofie jsou stejně tak Africké. Proto Rastafariánský život znamená žít podle zásad Afrického života.
Až na tuto úroveň jde náš koncept repatriace. Takto si zachováváme naše kulturní hodnoty a naše vědění, skrze historii předávání informací, vyprávění příběhů a skrze podobenství.
Z generace na generaci, od prarodičů k vnukům se pohybuje kolo života a dorůstají potomci.
Šestá zásada: Ital - přirozený způsob. Většina lidí si myslí, že Ital je jen o odříkání si masa nebo soli. Přitom jde víc než jen o způsob výživy. Ital znamená přirozený život ve všech aspektech. Je to koncept týkající se celého světa.
Každý musí mít možnost Ital způsob života vyjadřovat po svém, jinak škodí svému životu víc jak utlačovatelé. Musíme dávat pozor, abychom mezi nás nepustili žádné hádky. Neustálá disciplína a pořádek jsou důležité, ale my nesmíme být mezi ostatními dominantní. Mezi námi jsou tací, kteří ve všem co dělají dodržují extremní zásady. Někteří si myslí, že síla víry závisí na délce vlasů, nebo na tom, co nosí nebo nenosí na sobě. Ve skutečnosti nehraje roli jestli je někdo černý nebo bílí, jestli má vlasy nebo ne, jestli je vegetarián či není. Jediné důležité je aby vlasy nebyli nepřirozené a aby se nejedlo maso z prasat. Pokud jsou dodrženy tyto podmínky má být člověk akceptován jako Rasta. Musíme být ohební jako palma uprostřed vichřice, jinak se zlomíme jako strom, který se nechce ohnout před větrem. V Rastafariánské kultuře je místo i pro bratry, kteří chtějí opustit tento svět, aby žily v horách. Je zde i místo pro sestry, které chtějí být doktorkami, aby pomáhaly nemocným. Rastafariáni jsou velmi tolerantní lidé, kteří milují své tradice. Těm mezi námi, kteří nevidí potřebu pro vývoj a pokrok hrozí, že zůstanou pozadu. Marcus Garvey stejně jako Haile Selassie neustále připomínali důležitost výchovy, hospodářského a duchovního vývoje. Způsob Ital života obsahuje i otázky k životnímu prostředí, přání čistého vzduchu a čisté vody. Ochrana stromů je pro Rastafariány stejně důležitá jako pro zbytek světa. Stejně jako ochrana všech ohrožených druhů zvířat - a ještě důležitější - ochrana naší planety.
Sedmá zásada: Způsob myšlení. Myšlení není důležité jen pro Rastafariány, ale je možná pravdou, že Rastafariáni praktikují filozofii myšlení víc než většina lidí.
Myšlení je důležitý element růstu a vývoje Rastafariánské kultury. Všechno co děláme tento element obsahuje. Půjdeme-li ještě o krok dál můžeme říct, že myšlení je část našich duchovních praktik. Sedět a přemýšlet je pro Rastu skoro tak důležité, jako uctívání stvořitele. Myšlení je dar od Jaha. Věci o kterých přemýšlíme nemají hranice, ale není to tak jednoduché jak mnozí věří. V průběhu společného přemýšlení, spolu s jinými bratry a sestrami je důležité držet se těchto pravidel: Věz o čem mluvíš, řekni co si myslíš a respektuj mínění druhých.
Jsou jisté věci, které může člověk říct jednotlivci, ale ne skupině. Každý musí vědět kdy má použít sílu svých myšlenek. Toto přináší zkušenost. Jakožto Rastafariáni pozorujeme sílu slov: SOUND AND POWER. Normálně nepřipouštíme k našemu „kruhu myšlení“ žádné ženy, my jsme si nikdy schopností našich žen myslet nevšímali. Považujeme naše ženy za příliš emocionální, na to aby se mohli v plném rozsahu věnovat umění myšlení. Takovéto myšlení je samozřejmě špatné, budeme se vinit z tohoto utlačování našich žen, které je naprosto proti zásadám Rastafariánské kultury. Proto posilujeme naše ženy a dáváme jim zasloužený respekt. K tomu nevěříme západnímu pohledu, že ženy jsou jen sexuální symboly. Věříme, že ženy mají velkou mentální sílu. Spolu s mužem je naplněna jednota.. Tímto muž přispívá nejen svou mentální a fyzickou silou k této jednotě.
Závěr: Je ještě mnoho prvků, které dávají našemu životu smysl. Tyto prvky přicházejí ve formě hudby, umění, publikací a spousty jiných projektů naplňujících naše snažení k vyjádření, které používáme ve jménu Rastafariánské kultury. Tento dokument nemá v úmyslu někomu říkat jak nebo o čem má ve své víře přemýšlet. Nikdo nemá právo někoho jiného soudit mimo Jaha všemohoucího. Tento článek nám má dát středobod ze kterého můžeme vycházet. Tak jako loukotě kola, které vycházejí z jednoho bodu.
Těchto sedm zásad symbolizuje centrum kola. A stejně jako kolo, potřebují i rastafariáni silné centrum, které nese jejich tíhu, která na něm závisí a nese ho do budoucna. Těchto sedm zásad platí pro všechny: ať Nyahbinghi, Twelve Tribes, Ethiopian Orthodox, Bobo Shanti nebo samotného Rastafariána či Rastafariánky, kteří nepatří k žádnému domu, nebo těch kteří jsou částí této organizace.
Barvy červená, zlatá a zelená, Lev, buben, zpěvy, Bible, historie, mluva, kultura, hodnoty, způsob života, chování a postoje bazírují na spojení těchto sedmi zásad. Naše síla myšlení nám dá odpovědi na naše otázky, pomůže nám porozumět důležitosti těchto sedmi zásad. Tyto ideje odráží vývoj naší životní zkušenosti způsobem, který nám dává nejen komplexní, ale i jednoduchý pohled na rastafariánskou kulturu. Komplexní jelikož nám ukazuje kolik aspektů se v našich zkušenostech spojuje. Jednoduchý, protože nám ukazuje jak jsou všechny tyto věci z těmito zásadami spojeny. I ten největší strom s bezpočtem větví pochází z jednoho semínka. Toto semínko musí být živeno, aby mohlo růst. Pojďme tedy toto semínko Rastafariánské kultury- těchto sedm zásad- živit.
VE JMÉNU
JEHO CÍSAŘSKÉ VÝSOSTI
HAILE SELASSIE I Přeloženo z německého (švýcarského) vydání časopisu JAHUG (01/2002)- napsal nejspíš Jahwawah.