Doporučujeme: Dharmoví tuláci
Autor: mr3ska <info(at)onelove.cz>, Téma: Knihy, Vydáno dne: 22. 10. 2005 Autorem publikace je známý Jack Kerouac, jež je jedním z otců takzvané Beat Generation. Dílko má 300 stran a vydalo jej nakladatelství Maťa v edici Cesty tam a zase zpátky. Dharma znamená pravda. Ve skvěle napsané novele Dharmoví tuláci nás Jack Kerouac opět vtahuje přímo do středu všeho dění.
Dva přátelé, Ray Smith - Jack Kerouac, Japhy Ryder - Gary Snyder, se vydávají na magickou cestu hledání základních životních pravd. Jejich zenová pouť vede po dálnicích Ameriky i po nepošlapaných stezkách kdesi na severu USA, od bohémského podzemí San Franciska k odlehlým vrcholkům hor, kde doufají, že obstojí v obtížné zkoušce osamocení
Vedle sugestivních popisů divoké americké přírody a extatických zážitků z odvázaných mejdanů v knize najdeme i meditativní pasáže, ve kterých se odráží Kerouacův hluboký zájem o zen-buddhismus. Úryvek z knihy zde:
....... Studená hora je domovem bez trámů a zdí, šest dveří nalevo i napravo je otevřeno, síně je modré nebe, pokoje jsou neobydlené a prázdné, východní stěna se stýká se západní a uprostřed není vůbec nic. Dlužníci mě netrápí, v chladu si zažehnu ohýnek, a když mám hlad, uvařím si trochu zeleniny, nechápu kulaka s jeho velkou stodolou a pastvinami...staví si jen vězení, a jakmile je v něm, nemůže už ven, rozmysli si to, taky se ti to může stát...
...keř rododendronu je pořád osvícenej jenom napůl a mravenci se včelama jsou komunisti a trolejbus se nudí...
...A pak jednou v noci po večeři, když jsem přecházel po studeným větrným temným dvorku, tak na mě najednou padla strašlivá deprese, praštil jsem sebou na zem a křičel "Zemřu!", protože v týhle chladný osamělosti týhle nelítostný nehostinný zemi se nedá nic jiného dělat, a okamžitě jsem v očních víčkách pocítil jemný požehnání osvícení, bylo to jako mlíko, a bylo mi teplo. Uvědomil jsem si, že tohle je pravda, kterou zná teď Rosie a všichni mrtví, můj mrtvý táta a bratr, mrtví strejčkové a bratranci, a tety, pravda, kterou si lze uvědomit z kostí mrtvého a která leží někde za Buddhovým stromem stejně jako za Ježíšovým křížem. Uvěřte, že svět je éterická květina a budete žít. Já to poznal! Taky jsem poznal, že jsem ten nejhorší tulák na celým světě. V očích mi zářil diamant...
...Poslední noc v lese, v předvečer mýho odjezdu stopem, jsem slyšel slovo "hvězdný tělo", který se týkalo toho, jak věci nesmí být dělaný proto, aby zmizely, ale aby se probudily ke svýmu maximálně ryzímu pravýmu a hvězdnýmu tělu. Poznal jsem, že se nedá nic dělat, protože se nikdy nic nestane, a všechny věci jsou prázdným tělem...
...Když jsem stál před spaním na týhle skalnatý střeše zalitý měsícem na hlavě, tak jsem mohl skutečně vidět, že země je opravdu vzhůru nohama a člověk je nějak podivný, nepodstatný brouk, plný zvláštních nápadů, který chodí hlavou dolů sem a tam a jen se naparuje, a mně došlo, že si člověk pamatuje, proč byl ten sen o planetách, plantážích a Plantagenetech vytvořen z původní podstaty...
Dva přátelé, Ray Smith - Jack Kerouac, Japhy Ryder - Gary Snyder, se vydávají na magickou cestu hledání základních životních pravd. Jejich zenová pouť vede po dálnicích Ameriky i po nepošlapaných stezkách kdesi na severu USA, od bohémského podzemí San Franciska k odlehlým vrcholkům hor, kde doufají, že obstojí v obtížné zkoušce osamoceníVedle sugestivních popisů divoké americké přírody a extatických zážitků z odvázaných mejdanů v knize najdeme i meditativní pasáže, ve kterých se odráží Kerouacův hluboký zájem o zen-buddhismus. Úryvek z knihy zde:
....... Studená hora je domovem bez trámů a zdí, šest dveří nalevo i napravo je otevřeno, síně je modré nebe, pokoje jsou neobydlené a prázdné, východní stěna se stýká se západní a uprostřed není vůbec nic. Dlužníci mě netrápí, v chladu si zažehnu ohýnek, a když mám hlad, uvařím si trochu zeleniny, nechápu kulaka s jeho velkou stodolou a pastvinami...staví si jen vězení, a jakmile je v něm, nemůže už ven, rozmysli si to, taky se ti to může stát...
...keř rododendronu je pořád osvícenej jenom napůl a mravenci se včelama jsou komunisti a trolejbus se nudí...
...A pak jednou v noci po večeři, když jsem přecházel po studeným větrným temným dvorku, tak na mě najednou padla strašlivá deprese, praštil jsem sebou na zem a křičel "Zemřu!", protože v týhle chladný osamělosti týhle nelítostný nehostinný zemi se nedá nic jiného dělat, a okamžitě jsem v očních víčkách pocítil jemný požehnání osvícení, bylo to jako mlíko, a bylo mi teplo. Uvědomil jsem si, že tohle je pravda, kterou zná teď Rosie a všichni mrtví, můj mrtvý táta a bratr, mrtví strejčkové a bratranci, a tety, pravda, kterou si lze uvědomit z kostí mrtvého a která leží někde za Buddhovým stromem stejně jako za Ježíšovým křížem. Uvěřte, že svět je éterická květina a budete žít. Já to poznal! Taky jsem poznal, že jsem ten nejhorší tulák na celým světě. V očích mi zářil diamant...
...Poslední noc v lese, v předvečer mýho odjezdu stopem, jsem slyšel slovo "hvězdný tělo", který se týkalo toho, jak věci nesmí být dělaný proto, aby zmizely, ale aby se probudily ke svýmu maximálně ryzímu pravýmu a hvězdnýmu tělu. Poznal jsem, že se nedá nic dělat, protože se nikdy nic nestane, a všechny věci jsou prázdným tělem...
...Když jsem stál před spaním na týhle skalnatý střeše zalitý měsícem na hlavě, tak jsem mohl skutečně vidět, že země je opravdu vzhůru nohama a člověk je nějak podivný, nepodstatný brouk, plný zvláštních nápadů, který chodí hlavou dolů sem a tam a jen se naparuje, a mně došlo, že si člověk pamatuje, proč byl ten sen o planetách, plantážích a Plantagenetech vytvořen z původní podstaty...